Já, já a my

Kdo se někdy nezamyslel nad tím, co vlastně způsobuje a řídí lidské chování? Možná vás trápí otázky, proč se nedokážete přenést přes svou plachost, proč jste se jedné noci chovali jako blázen, nebo proč se vám nedaří navázat kontakt s kolegy v práci. Možná jste si dokonce vyplnili osobnostní test v časopise a přemýšleli, zda mají jeho závěry nějakou vědeckou hodnotu.

Tato kniha se podrobněji zabývá právě takovými otázkami a čerpá z nejnovějších poznatků vědeckého výzkumu osobnosti, aby vysvětlila, co pohání naše chování – a nakonec odpověděla na jednu z největších otázek vůbec: je naše chování jednou provždy dané, nebo máme schopnost ho měnit?

V této knize objevíte mimo jiné jednu z možných příčin, proč se nemůžete vzpamatovat z posledního rozchodu; proč budete pravděpodobně lepším jazzovým hudebníkem, pokud máte nízkou míru svědomitosti; a také tři zdroje, z nichž vyrůstá vaše osobnost.

Každý zná přísloví „Nesuď knihu podle obalu“. Dodržovat tuto radu ale není vždy tak jednoduché, jak se zdá. Během běžného dne si o druhých lidech neustále vytváříme úsudky na základě prvního dojmu. A existuje víc než jen jeden typ prvního dojmu.

Představte si například, že v restauraci zaslechnete zákazníka, jak je velmi hrubý na číšníka. Jak byste se cítili? Možná si o něm pomyslíte, že je bezohledný nebo agresivní člověk. Nebo si naopak vytvoříte příběh, že měl prostě špatný den v práci a obvykle se takhle nechová.

Většina lidí se uchýlí k jednoduššímu vysvětlení – „je to prostě od přírody hrubý člověk“. Je snazší lidi nálepkovat, než vymýšlet různé možné příběhy, které by jejich chování vysvětlily. Tyto rychlé soudy navíc nejsou objektivní. Opírají se o naše osobní konstrukty.

Termín „osobní konstrukty“ poprvé použil psycholog George Kelly jako označení pro složité emocionální „čočky“, skrze které každý z nás vnímá svět. Osobní konstrukty se u jednotlivých lidí liší: mohou vás vést k tomu, že zákazníka v restauraci budete vnímat jako nesnesitelného, nebo naopak jako autoritativního a „mužného“.

Osobní konstrukty zároveň ovlivňují i naše vlastní chování a schopnost čelit výzvám. Čím užší a strnulejší je něčí pohled na svět, tím obtížněji se vyrovnává s nečekanými problémy. Představte si přítele, který se po těžkém rozchodu nedokáže pohnout dál. Pokud se stane velmi pesimistickým vůči lidem obecně a začne vnímat každého nového člověka jako nedůvěryhodného, bude pro něj v budoucnu mnohem těžší se někomu znovu skutečně otevřít a zavázat.

Už jste někdy vyplnili test osobnosti? Existuje jich celá řada, ale většina psychologů považuje Ten-Item Personality Inventory (TIPI) za jeden z nejspolehlivějších stručných nástrojů. TIPI vychází z předpokladu, že osobnost každého z nás je založena na pěti hlavních rysech, které určují, jak reagujeme na svět kolem sebe.

Prvním z těchto pěti rysů je svědomitost – schopnost zůstat organizovaný, vytrvalý a oddaný při dosahování cílů. Podle TIPI lidé s vysokou mírou svědomitosti často dosahují výrazných akademických i profesních úspěchů. Vědí, jak tvrdě pracovat, dodržovat termíny a neprokrastinovat u sociálních sítí.

Vysoce organizovaní však obvykle dokážeme být jen v relativně předvídatelném prostředí. Lidé s vysokou svědomitostí proto často zápasí s méně strukturovanými oblastmi, jako je například jazzová hudba. Nejlepší jazzoví hudebníci umějí improvizovat a nechat svou kreativitu volně plynout. Psychologové zjistili, že posluchači si jazz více užívají, když ho hrají lidé s nízkou mírou svědomitosti. Hudebníci, kteří dávají přednost pravidlům a jasné struktuře, se naopak lépe uplatní třeba v dechových či pochodových kapelách.

Dalším rysem z tzv. Velké pětky je přívětivost (někdy též „příjemnost“), která vyjadřuje, nakolik je člověk přátelský, vstřícný, podporující a empatický. Výzkumy ukázaly, že přívětivost je nejslabším ukazatelem profesního úspěchu. Lidé s vysokou mírou přívětivosti obvykle nemívají nejvyšší platy. Neznamená to však, že se v práci dostanete dál tím, že budete bezohlední, ani že kariérně postoupíte, pokud budete zcela nepřátelští.

Ideální míra přívětivosti na pracovišti se tedy pravděpodobně nachází někde uprostřed – být slušný a spolupracující, ale zároveň umět hájit vlastní zájmy.