Izákova bouře

Na prahu dvacátého století byl texaský Galveston městem nekonečných možností. Žila v něm pestrá směs obyvatel, kteří spolu vycházeli v pozoruhodné harmonii. Pro mnohé to bylo město prosperity. To se však 8. září 1900 dramaticky změnilo. Když 9. září vyšlo slunce, ležely v troskách tisíce domů, tisíce lidí byly mrtvé a naděje města byly zničeny. Šlo o nejhorší přírodní katastrofu, jaká do té doby Spojené státy postihla, a navždy změnila dějiny Galvestonu.

V tomto shrnutí se dozvíte, jak vědecká pýcha způsobila, že se ničivá bouře přihnala prakticky bez varování; jak rodiny nutila k děsivým rozhodnutím; a proč některé záhady kolem této bouře přetrvávají dodnes.

Federální meteorologický úřad vznikl na základě zákona Kongresu v roce 1870. Tehdy se nazýval Signální sbor a jeho úkolem bylo poskytovat podrobné meteorologické zprávy nejen z vnitrozemí, ale i z odlehlých oblastí, které sloužily jako základny vojenských operací nebo důležité obchodní body.

Už v roce 1882 se však objevily vážné problémy. Hlavní finanční úředník byl přistižen při zpronevěře stovek tisíc dolarů, zaměstnanci si vymýšleli předpovědi, opíjeli se a využívali kanceláře k nejrůznějším soukromým aktivitám. V úřadu vládl chaos. Bylo zřejmé, že potřebuje chytré a pracovitě založené lidi. Lidi, jako byl Isaac Cline.

Podstatné je, že Isaac Cline velmi rychle postupoval v hierarchii Meteorologického úřadu a nakonec se stal vedoucím stanice v texaském Galvestonu.

Isaac vyrostl v okrese Monroe v Tennessee, kde tornáda a letní bouřky s blesky nabízely nebezpečné, tajemné a vzrušující ukázky ohromné síly počasí. Od mládí byl soustředěný na studium a později na svou kariéru. Když Signální sbor rozeslal dopisy vysokým školám s žádostí o doporučení vhodných kandidátů, kteří by mohli posílit jeho řady, Isaaca doporučil sám rektor jeho školy. Isaac měl bystrou vědeckou mysl a byl ideálním kandidátem pro Meteorologický úřad.

Do služby nastoupil ve Washingtonu, D.C., 6. července 1882 a později napsal: „…byla to přesně ta práce, kterou jsem chtěl.“ V pevnosti Fort Myer absolvoval výcvik, během něhož se naučil telegrafní kód, jímž si agenti po celé zemi předávali informace. Například zpráva „Paul diction sunk Johnson imbue hersal“ ve skutečnosti znamenala: „St. Paul 29,26 palce barometrického tlaku, –4 °F teplota, vítr 6 mil za hodinu, maximální teplota 10 °F, rosný bod –18 °F. Pozorování provedeno ve 20.00, místní předpověď: hezké počasí.“

Isaac se naučil tento kódovaný jazyk, osvojil si práci s meteorologickými přístroji a také způsoby předávání zpráv pomocí vlajek, pochodní a světelných signálů se zrcadlem, tzv. heliografie. Rychle se stal vycházející hvězdou a brzy dostal za úkol pomáhat s výcvikem nových rekrutů. Udržoval si pečlivě uklizené pracoviště a dokázal si najít čas i na studium medicíny, kterou v roce 1885 úspěšně dokončil. Do roku 1889 byl ženatý a měl dceru.

Jinými slovy, byl to dokonalý agent – zářný příklad toho nejlepšího, co mohl Signální sbor nabídnout. Právě takoví lidé měli pomoci programu překonat skandály a špatnou pověst, která ho léta pronásledovala. V roce 1889 proto byl Isaac pověřen vedením problematické stanice Meteorologického úřadu v Galvestonu v Texasu.

V devadesátých letech 19. století věda rychle postupovala, ale mnohé zůstávalo neznámé. To platilo i pro počasí – řada jevů byla stále zahalena tajemstvím. Přesto si přední meteorologové, mezi nimi i Isaac Cline, začínali myslet, že hurikánům rozumějí.

Už ve 40. letech 19. století publikoval anglický námořní kapitán Henry Piddington sérii článků, které shrnul v knize „The Horn-Book for the Law of Storms for the Indian and China Seas“. Popsal v ní základní rysy a povahu hurikánů a námořním kapitánům dokonce poskytl sadu karet, podle nichž mohli měřit vítr a určit svou polohu vůči středu bouře.

Ani o padesát let později však věda o hurikánech zdaleka neznala všechno. Převládající odborné mínění přesto naznačovalo, že silné hurikány Galveston neohrožují.

Isaac měl osobní zkušenost s tornády, podivnými krupobitími i povodněmi. Věděl, že za těmito jevy stojí konkrétní fyzikální příčiny, zatímco jiní je měli spíše za podivné anomálie. Uměl rozpoznávat vzorce: viděl, že prudké poklesy barometrického tlaku často předcházejí těžkým bouřím.

Sebevědomý Isaac proto učinil odvážnou předpověď v článku, který vyšel 15. července 1891 v deníku Galveston Daily News. Tvrdil v něm, že Galvestonský ostrov ležící při pobřeží Mexického zálivu je s velkou pravděpodobností v bezpečí před ničivými hurikány.

Vysvětloval, co tehdy věda znala: jak rotace Země ovlivňuje větrné vzorce a jak se v blízkosti rovníku tyto síly mohou spojit a vytvořit „cyklony“ – relativně nový termín v meteorologii, odvozený z řeckého slova pro „hadí smyčky“. Tyto bouře se rodí u západního pobřeží Afriky a putují k východnímu pobřeží Spojených států. Podle Isaaca se cyklony vždy stáčejí k severu, když míjejí Bahamy a Kubu, a mají proto tendenci postupovat podél východního pobřeží USA, aniž by vstoupily do Mexického zálivu. Z toho vyvozoval, že Galveston nikdy neleží v jejich přímé dráze.

Znepokojivé na tomto tvrzení není jen to, že se ukázalo jako mylné. Isaac ve svém článku sám uvádí dvě čerstvé výjimky, které měly být považovány za důkaz, že hurikány rozhodně představují reálné riziko. Připomíná, že město Indianola, ležící pouhých 150 mil jihozápadně od Galvestonu, zasáhly dva hurikány: 16. září 1875 a 20. srpna 1886. První zabil 170 lidí, druhý způsobil takovou zkázu, že bylo město nakonec opuštěno.

Přesto Isaac tyto události považoval za výjimky z pravidla. Galveston byl podle něj v bezpečí – až do chvíle, kdy přestal být.