Investování s dopadem

Kapitalismus je často obviňován z toho, že způsobuje mnoho problémů ve světě. Jeho odpůrci tvrdí, že podporuje nekonečné honění se za vyššími výnosy, což vede k eticky problematickým investicím a obecné lhostejnosti k lidem. Zároveň ale všichni víme, že peníze mohou ve světě napáchat i mnoho dobrého. Jen málokdo si stěžuje, když jsou použity na filantropii nebo investovány do nové infrastruktury či vzdělávání.

Co kdyby se však kapitalistické zájmy daly využít ve prospěch společnosti? Tyto úryvky tuto možnost zkoumají a ukazují, že v mnoha případech mohou podniky a investice přispět k pokroku lidstva lépe než státy a vlády.

Dozvíte se také, proč za finanční krizi v roce 2008 nenese vinu kapitalistický systém, ale konkrétní lidé; proč jsou firmy v poskytování služeb společnosti často efektivnější než státy; a proč je investiční model E6 vhodným způsobem, jak učinit investice prospěšnými pro všechny.

Žádný nástroj není sám o sobě dobrý ani špatný. Morálka vstupuje do hry až ve chvíli, kdy je nástroj používán. Sekera může například zachraňovat životy, když se s ní v zimě štípe dřevo na topení; v rukou vraha se však tatáž sekera stává zbraní.

Kapitalismus je nástroj jako každý jiný. Protože kapitalistický systém nakonec ovládají lidé, je na nás, zda ho využijeme k dobrému, nebo ke zlému. Kapitalismus funguje tak, že vytváří svobodný trh založený na zmocněných jednotlivcích, kteří mohou svobodně rozhodovat.

Za posledních 50 let tento systém přinesl prosperitu a mnoha lidem udělal svět lepším místem k životu. Díky volnému obchodu vzrostlo bohatství národů, stejně jako zaměstnanost a soběstačnost – a to vše vedlo ke zlepšení životní úrovně.

Podle zprávy Světové banky z roku 2014 pochází přibližně 80 procent snížení chudoby z ekonomického růstu zemí založeného na volném obchodu a otevřených trzích. Volný obchod a volné trhy také pomohly snížit globální chudobu na polovinu mezi lety 1981 a 2005.

Pozitivní dopady kapitalismu vedly většinu lidí k tomu, že na něj pohlížejí příznivě. Studie Pew Research Center z roku 2014 například ukázala, že 4,5 miliardy lidí na světě považuje kapitalismus volného trhu za nejlepší ekonomický systém.

Možná si teď říkáte: „A co finanční krize v roce 2008? Nebyla důkazem, že je systém rozbitý?“ Ve skutečnosti šlo především o selhání morálky a společnosti, nikoli systému jako takového. Selhali lidé, kteří činili finanční rozhodnutí – ne samotný systém.

Krize pramenila z chamtivých a sobeckých činů bankéřů, kteří upřednostnili krátkodobé zisky před dlouhodobými přínosy a ignorovali, co je nejlepší pro jejich komunity. Zpětně se ukazuje, že nemorální jednání americké energetické společnosti Enron bylo předzvěstí krize, která následovala. Firma zkrachovala poté, co se pokusila skrývat dluhy využíváním mezer v zákonech a zveřejňováním falešných čísel.

Místo aby se soustředila na poskytování užitečných služeb, snažila se především zvyšovat cenu akcií a dosahovat vysokých výnosů a dividend. Motivy mnoha bankéřů byly podobně poháněny chamtivostí. Namísto pomoci klientům jednali výhradně ve vlastním zájmu.

Vzdělávání, zdravotní péče a sociální služby jsou veřejné statky, které stát obvykle poskytuje, aby pomáhal svým občanům. V poslední době však tyto služby ohrožuje rostoucí zadlužení.

Vlády dnes hromadí tak obrovské dluhy, že jsou nuceny zvyšovat daně a omezovat výdaje, aby je vůbec dokázaly obsluhovat. Tyto kroky, které ve výsledku poškozují hospodářský růst země, se označují jako úsporná opatření.

Po krizi v roce 2008 zavedla řada vlád úsporné programy, které však nepřinesly větší prosperitu ani nezlepšily stav společnosti. V některých amerických státech navíc ani kombinace nezvyšování daní a škrtů ve výdajích nedokázala zabránit kolapsu zdravotního systému.

Vlády, svázané byrokracií a omezenými pravomocemi, mají opakovaně problémy s uspokojováním potřeb svých občanů. Přijímání rozhodnutí trvá velmi dlouho.

Firmy naopak těmito omezeními netrpí. Nemusejí čekat na schválení zákona v Kongresu, aby mohly jednat, a proto dokážou poskytovat efektivní zdravotní, vzdělávací či environmentální programy často mnohem účinněji než jakákoli vláda.

Například Walmart poskytuje svým zaměstnancům lepší zdravotní pojištění, než jaké americká vláda nabízí mnoha svým občanům. V roce 2014 by třicetiletý kuřák s ročním příjmem 30 000 dolarů platil 70 dolarů měsíčně za pojistný plán Walmartu. Za průměrný americký zdravotní plán by ten samý člověk musel měsíčně vydat 352 dolarů.

Také v oblasti ochrany životního prostředí jsou firmy často v čele. V roce 2008 se Starbucks rozhodl, že do roku 2015 sníží svou spotřebu vody o 25 procent. Nebylo třeba žádného lobbování ani legislativních změn – jednoduše začal pracovat na dosažení tohoto cíle.

Firmy navíc mohou těžit z toho, že jsou nadnárodní. Snadno přesouvají zdroje přes hranice a využívají místní kapacity tam, kde jsou nejvíce potřeba. Díky tomu může například Coca-Cola provozovat efektivní vzdělávací programy po celém světě.

Ať už jde o zdravotní péči, vzdělávání nebo environmentální otázky, firmy mají často i větší finanční sílu než vlády, aby takové programy realizovaly. Apple, Microsoft či Google disponují rozpočty, které převyšují rozpočty mnoha států, včetně Velké Británie.

Je pravda, že zatím nevidíme mnoho firem, které by tyto kroky podnikaly ve velkém měřítku – ale nastupuje nová generace, která je připravena přinášet pozitivní změnu.