Impérium bavlny

Ať už jde o tričko nebo džíny, pravděpodobně máte na sobě nějaký kus oblečení z bavlny. Dnes je to základní textilní surovina, která působí skromněji než například hedvábí či satén. Možná vás ale překvapí, jak úzce je bavlna spjata s vývojem moderního světa – od Kolumbových plaveb do Nového světa přes industrializaci až po americkou občanskou válku a dál.

Dřív než vznikla Wall Street, byla tu bavlna – globální motor a ekonomická síla. Tyto úryvky odhalují celý její příběh. V tomto shrnutí se dozvíte o širších souvislostech mezi otroctvím a bavlnou, o roli bavlny při vzniku propasti mezi rozvinutým a rozvojovým světem i o tom, kdo jsou dnešní hlavní hráči v bavlnářském odvětví.

Dnes je bavlna všude kolem nás. Je pravděpodobné, že ji máte právě teď na sobě. Není tedy divu, že s tak rozšířeným využitím má bavlna i dlouhou a fascinující historii.

Lidé ji používají už tisíce let. Národy v Africe, Asii a Americe objevily bavlnu a její mimořádnou vhodnost pro výrobu textilu nezávisle na sobě. Na počátku 16. století obyvatelé dvanácti malých vesnic na tichomořském pobřeží dnešního Mexika odváděli z bavlny tribut svým aztéckým vládcům. Ve stejné době se bavlna pěstovala v indickém Gudžarátu i na západním pobřeží Afriky. Pěstitelé sklízející bílé chmýří zpracovávali surovinu doma ručně, tkali z ní látku a tu pak často odnášeli na místní trhy.

V Číně 15. století se bavlněná tkanina dokonce používala k placení daní. V té době však tkalci a pěstitelé bavlny pracovali zcela odděleně v jednotlivých regionech. Jinými slovy, pěstitelé v Africe neměli žádný kontakt s těmi v Mexiku. To se změnilo až s příchodem Evropanů, kteří výrobu bavlny pozvedli na skutečně globální podnik.

Před tímto zlomem, zhruba kolem roku 1500, Evropané nosili především vlnu a len a o existenci bavlny prakticky nevěděli. Když se vydali objevovat svět a zabírat nová území – například při výpravách Kryštofa Kolumba – seznámili se s kouzlem bavlny: je na těle mnohem příjemnější než vlna či len a navíc se snadněji pere.

Mezi lety 1600 a 1800 evropští osadníci, hnáni rostoucí oblibou tohoto nového textilu, rozjeli násilný, ale vysoce výnosný „bavlněný trojúhelník“, který propojil tři kontinenty. Ozbrojení obchodníci cestovali do Indie, kde nakupovali bavlněné zboží. To pak směňovali s africkými vládci za otroky a ty převáželi do Ameriky, kde byli nuceni pracovat na bavlníkových plantážích na nově zabrané půdě.

Tak se zrodila globální bavlnářská říše. V následujících letech se však dále rozrůstala a proměňovala v nesčetných podobách.

V roce 1784 se Samuel Greg zapsal do historie, když poblíž Manchesteru v Anglii otevřel první mechanizovanou bavlnářskou přádelnu. Továrna, stojící na břehu řeky Bollin, byla poháněna vodním tokem. Od té doby se mechanizace neustále zdokonalovala a šířila a svět bavlny se radikálně proměnil.

Mechanizace měla zásadní ekonomický dopad na britské výrobce, protože jim umožnila konkurovat indickým tkalcům. Znamenala obrovský nárůst produktivity a drastické snížení nákladů, což postavilo indické výrobce do vážné nevýhody. Indičtí přadláci 18. století, tehdejší světoví lídři v produkci bavlny, potřebovali k upředení 100 liber bavlny 50 000 hodin práce. Do roku 1825 stačilo britským dělníkům obsluhujícím stroje na zpracování stejného množství pouhých 135 hodin.

Díky této neuvěřitelné změně klesly ceny britské bavlny mezi lety 1795 a 1811 až o 50 procent, což umožnilo Británii stát se světovým lídrem v exportu bavlněného zboží. Během dvaceti let se roční hodnota britského vývozu bavlněných výrobků zvýšila šestnáctinásobně a v roce 1800 dosáhla 5 854 057 liber.

Na mechanizaci reagovaly i další země a snažily se z ní vytěžit maximum. Francie, Německo a Belgie podnikly aktivní kroky k ochraně svých domácích výrobců bavlny před zahraniční konkurencí, zejména z Británie. Francie například v letech 1806–1814 zablokovala dovoz veškerého britského bavlněného zboží, čímž fakticky nastartovala kontinentální evropský trh s bavlnou. Díky této dočasné izolaci se bavlnářský průmysl – spolu s dalšími mechanizovanými odvětvími – na kontinentu posílil a umožnil těmto zemím industrializovat se dříve než ostatní.

Ochrana rozvíjejícího se průmyslu však vyžadovala silný stát s účinnou policií a armádou na ochranu hranic a také funkční právní systém pro řešení sporů. Některé země, jako například Indie oslabená britskou kolonizací, takový stát neměly.

Síla státu tedy hrála klíčovou roli. Země, které se industrializovaly včas, zažily rozmach bavlnářského průmyslu, zatímco jiné, jako Indie či Brazílie, zaostávaly. Vznikla tak propast mezi rozvinutými a rozvojovými zeměmi, která je patrná dodnes.