Hraní s prostitutkou

Slyšeli jste někdy, že by bylo slovo „kurva“ použito jako kompliment? Pravděpodobně ne. Prostituce, často označovaná za nejstarší řemeslo na světě, byla vždy považována za něco amorálního – za činnost, k níž se člověk uchýlí jen tehdy, když nemá jinou možnost.

Takový postoj však odsouvá sexuální pracovnice a pracovníky – skutečné lidi, kteří si stejně jako všichni ostatní zaslouží respekt a ohled – na okraj společnosti. Naše moralizující postoje k sexualitě je nechávají stranou. Jsou nuceni žít v jakémsi podsvětí společnosti, která jim neposkytuje žádná práva, a vystavuje je tak ještě většímu riziku, než jaké je této profesi vlastní.

Podívejme se proto na prostituci z pohledu samotné sexuální pracovnice a zkusme pochopit, jaké to je „hrát roli kurvy“. V tomto shrnutí se dozvíte, že policie často představuje pro prostitutky větší riziko než klienti; proč zákony, které mají sexuální pracovnice chránit, ve skutečnosti působí opačně; a jak současné postupy americké policie omezují možnosti sexuálních pracovnic provozovat bezpečnější sex.

Společnost má sklon vidět věci černobíle. Často se automaticky předpokládá, že policie chrání všechny lidi před nebezpečím, zatímco všechny prostitutky jsou zločinci. Realita však bývá mnohem složitější.

V praxi totiž často práce policie vede k tomu, že život prostitutek je méně bezpečný. Podle průzkumu z roku 2003, který provedl Sex Worker’s Project – organizace poskytující právní a sociální podporu sexuálním pracovnicím – je více než dvě třetiny sexuálních pracovnic v New Yorku policií obtěžováno, obvykle na denní bázi. Třicet procent z nich navíc uvedlo, že jim policisté vyhrožovali násilím, a většina má pocit, že se na policii nemůže spolehnout ani tehdy, když se klienti stanou agresivními.

Například v jednom případě policie odmítla zahájit vyšetřování poté, co byla prostitutka znásilněna gangem, protože ji kvůli jejímu povolání nepovažovala za osobu „hodnou“ ochrany. Takový přístup vede k tomu, že mnoho tísňových volání od prostitutek policie ignoruje – a řada sexuálních pracovnic proto úplně přestala zkoušet volat o pomoc.

Statistiky o špatném zacházení ze strany policie jsou přitom ještě znepokojivější. V roce 2005 zjistil Sex Worker’s Project, že 14 procent dotazovaných prostitutek v New Yorku se stalo obětí policejního násilí. Dalších 16 procent uvedlo, že se je policisté pokusili přimět k sexuálním aktivitám.

Tyto problémy se přitom netýkají jen New Yorku. V Západním Bengálsku ukázal průzkum mezi 21 000 sexuálními pracovnicemi, že většinu násilných útoků na prostitutky nespáchali klienti, ale policisté. To vyvrací jeden z nejrozšířenějších mýtů o prostituci: že největší hrozbou jsou klienti. Ve skutečnosti velmi často představuje mnohem větší nebezpečí právě policie.

Pokud jste viděli oscarový výkon Anne Hathaway v roli Fantiny ve filmu Bídníci, víte, jak byla prostituce dlouho vnímána jako poslední zoufalá možnost. Když se Fantina po ztrátě práce stane prostitutkou, stává se zároveň vyvrhelem francouzské společnosti devatenáctého století.

Od té doby se naštěstí mnohé změnilo. Se sexuální revolucí v 60. letech se objevila i řada pozitivních změn pro prostitutky. Popkultura tehdejší doby přinesla první relativně kladná zobrazení prostituce: v roce 1971 získala Jane Fonda Oscara za film Klute, v němž ztvárnila nezávislou a sebevědomou eskortní pracovnici. Krátce poté vydala jedna prostitutka své paměti v knize, která se dostala do první pětice žebříčku bestsellerů deníku The New York Times. Kniha nesla příznačný název Šťastná prostitutka – ačkoli si takovou postavu dokážeme jen těžko představit i dnes.

Tyto změny souvisely se vznikem hnutí za práva sexuálních pracovnic a v roce 1973 také se založením první americké organizace na jejich podporu, kterou vedla Margo St. James. O dva roky později zorganizovaly prostitutky v Lyonu ve Francii protestní akci v kostele na protest proti nespravedlivým trestům, jimž čelily některé z jejich kolegyň. (Pouliční prostituce je ve Francii stále nelegální, ale diskrétní sexuální pracovnice už dnes nebývají zatýkány.)

Dnes je třeba obracet pozornost hlavně k mezinárodním organizacím, abychom viděli konkrétní práci na ochraně práv sexuálních pracovnic. Například generální tajemník OSN Pan Ki-mun a několik orgánů Organizace spojených národů, včetně Výboru OSN pro lidská práva, opakovaně vyzvali k dekriminalizaci sexuální práce. Jejich postoj podporuje i Mezinárodní organizace práce, která oficiálně uznává sexuální práci jako legitimní zaměstnání a pomáhá chránit pracovníky před diskriminačními praktikami, jako je nucené testování na HIV. Zároveň požaduje, aby sexuálním pracovnicím a pracovníkům byly zajištěny standardní výhody, jako je sociální zabezpečení a zdravotní pojištění – stejně jako v jakémkoli jiném povolání.