Hra s důvěrou

Když se doslechnete o nějakém spektakulárním podvodu, třeba o investičním skandálu Bernieho Madoffa, možná si řeknete: „Na tohle bych nikdy neskočil. Jak může být někdo tak naivní?“ Jenže přesně tohle si velmi pravděpodobně myslely i oběti podvodníků, než je někdo připravil o celoživotní úspory. A je dost možné, že tentýž člověk by během pár minut odhalil i vaši slabinu.

Naštěstí pro vás tyto úryvky krok za krokem odhalují, jak podvodníci postupují – od rozpoznání vhodné oběti a získání její důvěry až po zajištění toho, aby se o jejich velkém podvodu nikdy nikdo nedozvěděl. Je zřejmé, že tyto informace se vám mohou hodit, ať už se chcete chránit před mistry podvodníky, nebo snad uvažujete o tom, že se k nim přidáte.

V tomto shrnutí se mimo jiné dozvíte,

• proč je možná dobře, že neumíte číst myšlenky svého partnera,
• jak mladý chlapec podvedl lidi po celých Spojených státech, aby mu posílali peníze,
• a jak optimismus proměnil brilantního profesora v hlupáka – a zločince.

Seděli jste někdy v kavárně, pozorovali ostatní a představovali si, jak asi žijí? Možná vás napadlo, že muž sedící v koutě s neupravenými vlasy je ve skutečnosti slavný umělec. Většina z nás si takové pozorování lidí užívá, zároveň se ale obvykle snažíme vyhnout tomu, abychom se o nich dozvěděli příliš mnoho – protože příliš hluboké poznání může mít i své nevýhody.

V jednom experimentu například psycholog Jeffrey Simpson požádal manželské páry, aby se podívaly na videozáznamy, na nichž spolu probírají rozdílné názory. Během sledování si měli zapisovat své vlastní pocity a také to, co si myslí, že cítí jejich partner. Na konci studie se jich výzkumníci ptali, jak se cítí ve vztahu ke svému manželovi či manželce a jak hodnotí svůj vztah.

Ukázalo se, že páry, které si navzájem hůře rozuměly, hlásily výrazně vyšší spokojenost než ty, které byly v odhadování pocitů partnera úspěšné. Důvod je prostý: máme tendenci mít lidi méně rádi, pokud se domníváme, že nás považují za nudné, nebo pokud vnímáme jejich neupřímnost. Udržováním jistého bezpečného emočního odstupu si tak často bráníme v tom, abychom viděli něco, co vlastně vidět nechceme.

Na druhou stranu, porozumět někomu natolik, abychom v něm odhalili chybu nebo slabinu, je přesně to, co podvodníci milují. Právě to je klíčem k jejich úspěchu.

Uveďme si případ Debry Saalfield: v červenci 2008 se Debra po ztrátě práce a partnera rozhodla navštívit jasnovidku. Dřív než Debra stačila říct jediné slovo o svých problémech, jasnovidka pečlivě sledovala její řeč těla a rychle rozpoznala, jak je Debra zranitelná. To jí umožnilo ji dokonale zmanipulovat a přimět ji, aby vystavila šek na 27 000 dolarů.

Kdyby jasnovidka svou klientku špatně odhadla, mohla snadno skončit ve vězení. Místo toho Debru pozorně pozorovala a pochopila, jak využít její emoce. Umět rozpoznat zranitelnou osobu ale nestačí. Jak uvidíme v další kapitole, podvodník musí také umět získat důvěru své oběti.

Potkali jste někdy někoho, kdo vejde do místnosti a okamžitě si získá všechny kolem? Takoví charismatičtí lidé se často stávají skvělými vůdci – nebo velmi úspěšnými podvodníky. Právě tento druh charismatu je pro podvodníka zásadní: potřebuje působit přátelsky a důvěryhodně.

Autor například vedl rozhovor s mladou ženou jménem Joan, která se stala obětí okouzlujícího podvodníka. Zamilovala se do muže jménem Greg – neuvěřitelně milého člověka, který jí dokonce postavil novou kuchyň a staral se o její nemocnou babičku. Přesto na něm bylo něco zvláštního. Především se zdálo, že nemá žádné přátele ani rodinu. A když Joan zavolala do laboratoře, kde měl údajně pracovat, začal se jeho pečlivě vystavěný příběh hroutit.

Ukázalo se, že Gregova práce i vzdělání byly od začátku do konce vymyšlené. Dva roky trpělivě okouzloval Joan, aby uvěřila zcela smyšlenému životopisu. Pokud tedy potkáte někoho, kdo se zdá až příliš dokonalý, rozhodně neuškodí si jeho příběh ověřit. Může jít o podvodníka, který se vás chystá využít.

Možná si teď kladete otázku, jak může podvodník získat takovou důvěru. Zkušení podvodníci často předstírají, že mají s obětí něco společného. Je přirozené, že lidé více důvěřují někomu, kdo je jim podobný, než někomu, kdo se od nich liší.

To potvrzuje i studie psycholožky Lisy DeBruine, v níž byli účastníci požádáni, aby spolupracovali na projektu s virtuálním spoluhráčem. Ukázalo se, že týmy byly úspěšnější, když byla fotografie virtuálního spoluhráče upravena tak, aby se více podobala samotnému účastníkovi.

Podvodníci samozřejmě vědí, že podobnost lze snadno předstírat. Důvěru a falešný pocit blízkosti vyvolávají pomocí technik, jako je napodobování výrazu tváře a tónu hlasu, zrcadlení neverbální komunikace nebo předstírání, že sdílejí stejné hodnoty.

Jakmile si podvodník získá důvěru a přátelství své oběti, dalším krokem je nastražit past.