Horká zóna

Hrozba viru ebola je vážná a reálná. Kdykoli dojde k epidemii této virové nemoci, spouštějí se mezinárodní poplachy: uzavírají se hranice, cestovatelé procházejí důkladnými kontrolami, izolační oddělení se uvádějí do pohotovosti. Co dělá tento virus tak děsivým? Ebola kombinuje dvě smrtící vlastnosti – velmi snadno a rychle se šíří a zabíjí velkou část těch, které nakazí.

Následující kapitoly přinášejí příběh eboly od prvních známých epidemií až po nejnovější výzkum, jehož cílem je zastavit její šíření. Obavy z pandemie rozhodně není radno podceňovat, zároveň se však naše schopnost virus izolovat a zabránit jeho nejhorším projevům výrazně zlepšila – čím více se o něm dozvídáme.

Dozvíte se mimo jiné, proč byste nikdy neměli manipulovat se zkumavkou, pokud přesně nevíte, co je uvnitř; jak může ebola přežívat i poté, co její hostitel zemře; a proč sezení v těsné kabině letadla z člověka dělá snadnou kořist pro viry.

Na konci roku 2014 si smrtící virus ebola vyžádal v Africe tisíce obětí a vyvolal paniku po celém světě. Jak dobře ale tento virus skutečně znáte?

Nejprve si přiblížíme několik základních informací. Virus běžně označovaný jako ebola patří do čeledi filovirů; filo je latinské slovo pro „vlákno“. Vědci tuto skupinu virů pojmenovali takto proto, že pod mikroskopem připomínají krátká vlákna neboli filamenty.

V rámci filovirů existuje několik různých virů. Mezi hlavní patří:

• virus Marburg – pojmenovaný podle německého města, kde došlo k epidemii, jež si vyžádala životy několika pracovníků továrny;
• ebola Zaire – nejagresivnější známý kmen eboly, který zabíjí přibližně 90 procent nakažených;
• ebola Sudan – další kmen eboly, méně agresivní než ebola Zaire, ale stále velmi nebezpečný;
• virus Reston – varianta eboly, která infikuje opice, ale ne lidi; byla objevena u laboratorních opic v Restonu ve Virginii.

Každý filovirus se chová jinak v závislosti na tom, jak se vyvinul a zmutoval. Například virus Marburg může infikovat člověka, zatímco virus Reston zatím nikoli. Zajímavé je, že virus Marburg, objevený v 60. letech, se nepřenáší vzduchem, na rozdíl od některých novějších kmenů eboly, které se za určitých okolností mohou šířit i vzdušnou cestou.

Čeleď filovirů zahrnuje několik vysoce nakažlivých onemocnění. Co však činí ebolu jedinečně nebezpečnou?

Ebola byla u lidí poprvé zaznamenána v roce 1976 poblíž řeky Ebola v dnešní Demokratické republice Kongo. Od té doby různé epidemie ukázaly, jak smrtící tento virus může být.

Virus v podstatě napadá buňky těla, rozkládá tkáně a může poškodit i celé orgány. Vědci, kteří zkoumali játra nedávno zesnulé oběti eboly, například zjistili, že orgán zežloutl a byl částečně zkapalněný – jako by byla osoba mrtvá už celé týdny. Oběti eboly v posledních fázích nemoci ztrácejí velké množství krve a často umírají prostým vykrvácením.

Virus také poškozuje části mozku, což mění chování obětí a trvale vyřazuje důležité mozkové funkce. S tak devastujícími příznaky může ebola velmi rychle připravit o život ty, které nakazí.

V roce 1967 v německém městě Marburg zabila epidemie příbuzného viru sedm pracovníků továrny a celkem infikovala 37 lidí. Šlo o jeden z prvních známých případů filovirové infekce u člověka. Pravděpodobně se nakazili při výrobě vakcín z ledvinných buněk odebraných africkým zeleným opicím.

V roce 1976 následovala další velká epidemie v odlehlé oblasti poblíž řeky Ebola, při níž zemřelo mnoho lidí. Jak se virus šířil, šířil se i strach – do postižené oblasti se přestaly dovážet zásoby a léky, oblast byla fakticky odříznuta od zbytku světa a nakažení tak prakticky neměli šanci získat pomoc.

Velkou mediální pozornost vzbudila v roce 1989 epidemie mezi primáty v laboratoři v Restonu ve Virginii. Zásilka opic do zařízení nedaleko Washingtonu, D.C., se ukázala být infikovaná virem ebola. Ačkoli tento konkrétní kmen napadal pouze opice, strach z jeho smrtícího potenciálu se rozšířil po celém světě.