Hodný holky nikdy nedostanou přidáno

Lois P. Frankel je americká autorka, řečnice a koučka, která se specializuje na oblasti kariérového rozvoje a genderové rovnosti. Narodila se v New Yorku a vystudovala psychologii na Univerzitě v Kalifornii v Los Angeles. Poté získala doktorát z klinické psychologie na University of Southern California.

Frankelová je autorkou několika bestsellerů, včetně knihy Hodný holky nezbohatnou, která se stala mezinárodním fenoménem. V této knize Frankelová nabízí praktické rady pro ženy, jak se prosadit v pracovním prostředí a dosáhnout úspěchu bez ohledu na genderové stereotypy. Další známé knihy jsou Hodný holky nikdy nedostanou přidáno, která se stala mezinárodním fenoménem a pomohla mnoha ženám po celém světě najít svou sílu a sebevědomí v pracovním prostředí, Hodný holky nevyčnívají a další.

Frankelová je také zakladatelkou a prezidentkou společnosti Corporate Coaching International, která se specializuje na koučování a rozvoj vedoucích pracovníků a manažerů. Je často zvána jako řečnice na konference a semináře po celém světě.

Frankelová je aktivním členem mnoha organizací, včetně Asociace pro kariérový rozvoj a Asociace pro psychologii. Je také držitelkou několika ocenění, včetně ceny Women Who Mean Business od Los Angeles Business Journal.

Svými knihami a přednáškami se Frankelová snaží inspirovat a motivovat ženy k dosažení svých cílů a kariérního úspěchu. Její práce je důležitá pro všechny, kdo se chtějí naučit, jak překonat překážky a dosáhnout svého plného potenciálu.

Ženy jsou ve světě byznysu stále nerovnoprávné

Věděli jste, že i po letech pokroku v oblasti ženských práv vydělávají ženy na celém světě stále méně než muži? Ženy také méně často zastávají vysoce vlivné pozice. Tvoří například pouhých 3,8 % generálních ředitelů společností z žebříčku Fortune 500.

Ani v západních zemích nemají ženy stále stejné postavení jako muži. Důvodů této nerovnosti je mnoho a většinu z nich nemůže změnit jediná žena.

Přesto je tu jedna věc, kterou ženy mohou změnit: pokud jste žena, je velká pravděpodobnost, že jste se postupem času naučila nevědomě sabotovat sama sebe. Můžete se například vyhýbat asertivnímu chování ze strachu, že budete označena za „panovačnou“, nebo se zdráhat soutěžit, protože soutěžení je „neženské“.

Kniha Hodný holky nikdy nedostanou přidáno vás seznámí s typickými chybami, které ženám brání v dosažení jejich plného potenciálu. Pomůže vám naučit se, jak obstát v konkurenčním prostředí, například na pracovišti, a najít správnou rovnováhu mezi přijetím své ženskosti a tím, že neuděláte špatný krok ve hře, které stále vládnou muži.

Ženy jsou ve světě byznysu stále podceňovány

Věděli jste, že až do roku 1934 ztrácela Američanka občanství, pokud se provdala za muže z jiné země? Nebo že až do roku 1977 nesměla vdaná západoněmecká žena podepsat vlastní pracovní smlouvu bez souhlasu svého manžela? V mnoha západních zemích si muži a ženy nebyli před zákonem rovni až do konce dvacátého století. Ve skutečnosti většina amerických a evropských žen nesměla před koncem první světové války ani volit.

Od té doby hnutí za práva žen v mnoha západních zemích úspěšně podpořila rovnost žen a mužů před zákonemm i když s omezenými podmínkami – ale pokud jde o jejich kariéru, jsou ženy stále v nevýhodě.

Ženy například trvale vydělávají méně než muži.

Ve Spojených státech vydělávají hispánské ženy pouze 59 % toho, co za stejnou práci vydělávají hispánští muži. A i když jsou na tom bělošské ženy lépe, stále vydělávají jen 77 procent ve srovnání se svými mužskými kolegy. Navíc již v prvním roce po ukončení vysoké školy vydělávají absolventky o 8 procent méně než jejich mužští kolegové; po dvou desetiletích se rozdíl zvyšuje na 20 procent.

Tento rozdíl však není problémem pouze ve Spojených státech: ženy mají menší šanci zastávat dobře placené a vysoce vlivné pozice po celém světě.

Ve skutečnosti tvoří ženy jen skromných osm procent všech vrcholových manažerů na celém světě a v čele států nestojí na celém světě více než dvacet žen.

Sympatie, ne vliv

Ženy jsou vedeny k tomu, aby usilovaly spíše o sympatie než o respekt a vliv. Cítila jste se někdy provinile, když jste se trefila do vítězné série ve hře Monopoly? Možná vás překvapí, že tato reakce je mezi ženami stejně rozšířená, jako je vzácná u mužů. Je to způsobeno nějakou přirozenou ženskou neochotou soutěžit, nebo je zde v pozadí něco jiného?

Ve skutečnosti jsou dívky vychovávány tak, aby usilovaly o sympatie a fyzickou přitažlivost – nikoli o úspěch nebo sebeprosazení.

Od útlého dětství jsou dívky vedeny k tomu, že se jim bude dařit, jen když si získají sympatie okolí. Například budou chváleny a odměňovány za zdvořilost a poddajnost a trestány za agresivitu, zatímco agresivní chování chlapců bývá mnohem více tolerováno.

Genderová očekávání se odrážejí i v tom, jak jsou rozděleny dětské hračky. Mnoho hraček, které obvykle dostávají dívky, je spojeno s atraktivitou a mateřstvím, jako například panenky Barbie, zatímco typické hračky pro chlapce jsou spojeny s bojem a soutěživostí, jako například akční figurky zápasníků.

Tím však genderové zacházení s dívkami nekončí: také dospělé ženy jsou odrazovány od asertivity a soutěživého chování.

Proč? Protože odporují společenským stereotypům ženskosti, jako je pasivita, příjemnost a soucit. To znamená, že míra soutěživosti, která je u mužů považována za přijatelnou, může u žen vyvolat pozdvižení.

Tato neustálá očekávání v chování znamenají, že pokud se žena chová asertivně, stejně jako by se choval muž, může být zesměšněna nebo kritizována za to, že je „panovačná“.

Představte si, že se nová ředitelka nemocnice dozví, že někteří lékaři v práci pijí malé množství alkoholu. Pokud se postaví personálu a zavede program namátkových testů na alkohol, je pravděpodobné, že bude označena za panovačnou nebo dokonce za mrchu.

Nežádejte příliš rad, může to poškodit vaši profesionální image

Představte si, že se vás váš přítel zeptá, jak byste nejraději strávila společnou letní dovolenou – na kole po Skandinávii nebo na havajských plážích. Patříte k mnoha ženám, které reagují otázkou: „A co bys chtěl dělat ty?“.

Jakkoli to může být dobře míněná odpověď, tento způsob, kdy za vás rozhoduje druhý, raději omezte na váš soukromý život.

Proč? Protože pokud je vaše práce, abyste rozhodla, a necháte za sebe rozhodovat jiné, budete vypadat, že se zdráháte nebo nejste schopna dělat svou práci.

Řekněme, že váš šéf po vás chce, abyste rozhodla, kdy informovat akcionáře vaší společnosti o významné nadcházející ztrátě – buď hned, nebo až po upřesnění rozsahu ztráty.

V tomto případě vám výslovně ukládá, abyste rozhodla, co dělat dál. Pokud tedy odpovíte šéfovi otázkou, jaký postup by zvolil, ve skutečnosti mu tím říkáte, že neuděláte to, o co vás požádal. Navíc získá dojem, že nejste schopna učinit riskantní rozhodnutí.

Příliš pečlivé zvažování názorů ostatních může poškodit vaši profesní image i jiným způsobem. Pokud například nedokážete přijmout opatření bez toho, aniž byste se každého zeptala, budete vypadat jako neschopna vedoucí.

Proč? Protože pro vedoucího pracovníka je důležité, aby dokázal jednat rychle a rozhodně. Představte si, že vaše společnost má šanci využít velkou obchodní příležitost. Kdybyste se nejprve ptala celého týmu, co si o ní myslí, mohlo by to být tak časově náročné, že by vás konkurence předběhla.

Navíc někdy musí vedoucí pracovníci nést odpovědnost za nepopulární kroky, jako je například snížení prémií. Ptát se na radu dotčených zaměstnanců by vše jen zpomalilo a znepříjemnilo.

Úsměv

Příliš ženské chování nebo oblékání může narušit vaši profesionální image a zkreslit sdělení, které se snažíte předat. Když si představíte některé úspěšné političky, například Thatcherovou, Clintonovou nebo Merkelovou, připadá vám některá z nich obzvlášť ženská? Je to proto, že přílišná ženskost škodí ženské kariéře? Jedním slovem ano.

Například je velmi ženské se hodně usmívat. A i když vám úsměv může získat spoustu sympatií, může také zkreslit vaše sdělení a působit méně asertivně. To je pro ženy těžké kontrolovat, protože jsou k úsměvu vychovávány mnohem více než muži, a tak se často usmívají, aniž by si to uvědomovaly.

Pokud se například snažíte předat vážné sdělení, úsměv bude v rozporu s tím, co chcete sdělit.

Další problém s úsměvem vzniká, když se ženy usmívají, když kritizují druhou osobu. Může to být ze zvyku nebo z důvodu snahy o zjemnění sdělení, ale žena tak může působit nejistě nebo neupřímně. Navíc v situacích potenciálního konfliktu může být úsměv mylně považován za úšklebek – a konflikt eskalovat.

Zde je třeba si uvědomit ještě jednu věc: pokud se budete prezentovat příliš žensky, odvedete pozornost lidí od své profesionální kompetence a od toho, co chcete říci.

Ženské rysy vaší prezentace působí na ostatní lidi silně – na úkor ostatních aspektů vaší profesní osobnosti. Pokud máte tendenci stylizovat se výrazně žensky nebo hravě, mohou to být právě tyto rysy, které si ostatní budou spojovat s vaší osobností – a nikoli vaše profesionalita. Pokud si například na konferenci vezmete příliš mnoho doplňků, lidé mohou být fascinováni šperky visícími z vašich uší, místo aby naslouchali fundovaným myšlenkám, o které se chcete podělit.

Svět byznysu není místo pro holčičky

Říká se, že v každé ženě stále žije malá dívka, kterou bývala. To může být pravda, ale je zásadní nechat dětství doma, když vstupujete do kanceláře.

Proč? Protože uvažovat jako malá holka ovlivní váš profesionální úsudek.

Například dává smysl, že mnoho malých dívek vnímá otce jako autoritu. Pokud však stále vnímáte muže v autoritativních pozicích jako otcovské postavy, nebudete mít dostatečnou objektivitu a nezávislost, abyste s nimi mohla jednat profesionálně.

Pokud vnímáte svého šéfa jako otcovskou postavu, vaše reakce na něj mohou být velmi emotivní. Například se vám může stát, že se spíše naladíte na jeho rozpoložení, než abyste věnovala pozornost informacím, které vám sděluje.

Navíc přizpůsobování se každé šéfově náladě nepatří do vaší pracovní náplně a mohlo by vás odvádět od úkolů, za které jste zodpovědná. A zatímco můžete být zaměstnána zlepšováním šéfovy nálady komplimenty a domácími sušenkami, kolega si může vysloužit povýšení tím, že vyřeší problém, který šéfovu náladu pokazil v první řadě.

Dívčí myšlení má pro podnikatelky i další negativní důsledky. Malé dívky se často učí pochybovat o svých znalostech a intuici a v průběhu let se toto pochybování o sobě samých zakoření tak hluboko, že i zkušené odborníce v daném oboru budou pochybovat o svých úsudcích, když laici zpochybní jejich odbornost.

To může vést k velmi špatným rozhodnutím navzdory tomu, že víte víc. Pokud se například domníváte, že někdo, s kým jednáte, je lépe informován než vy, pravděpodobně vás předčasně přesvědčí. Pokud jste si však této tendence vědoma, můžete si dávat větší pozor a zajistit, abyste nespadla do pasti malé holky.

V konkurenčním obchodním kontextu se musíte chovat podle své role

Představte si, že jste manažer, který vede pohovor se dvěma vysoce kvalifikovanými uchazeči o špičkovou pozici: Volila byste kandidáta, který sedí vzpřímeně, mluví silným hlasem a své poznámky zdůrazňuje živými gesty – nebo toho, který jako by se vám scvrkával před očima a mluví tak tiše, že byste potřebovala naslouchátko?

Bohužel příliš mnoho žen odpovídá profilu druhého kandidáta, aniž by si to uvědomovaly. Pokud se ženy chtějí prosadit ve světě byznysu, musí si toto chování uvědomit, protože nevýrazné vzezření v malém prostoru způsobuje, že na vedoucí pozici vypadáte příliš plaše a nejistě.

Problém je v tom, že ženy jsou celý život vedeny k tomu, aby zabíraly co nejméně místa. Učí se držet ruce u těla, křížit nohy v kolenou a používat málo gest, pokud přednášejí. A stejně jako když zabíráte hodně místa, působíte sebevědomě, když zabíráte příliš málo místa, dáváte najevo něco jiného: že jste nejistá, submisivní a neochotná riskovat. To není ideální sebeprezentace, která by si získala jakéhokoli manažera.

Dalším zlozvykem, který si ženy osvojují v průběhu dospívání, je používání příliš mnoha kvalifikátorů a minimalizátorů při mluvení.

Pokud používáte kvalifikátory – např. větu „Musíme podniknout odhodlané kroky, ale mohu se mýlit“ – budete působit nejistě v tom, co říkáte, a následně méně přesvědčivě a kompetentně. Pokud při vyprávění o své práci nebo úspěších používáte minimalizátory – např. větu: „Aha, já jsem jenom učitel“ – pak říkáte, že to, co jste, není důležité.

Věnujte tedy pozornost tomu, jak mluvíte, snažte se minimalizátory a kvalifikátory vynechat a začnete působit mnohem sebevědoměji.

Příliš tvrdá práce vás nikam neposune – bez ohledu na pohlaví

Souhlasíte s tím, že zaměstnanci dávají najevo své odhodlání tvrdou prací a vynecháváním přestávek? Pokud ano, jak může tvrdá práce škodit vaší kariéře?

Pokud totiž investujete veškerý svůj čas a síly do toho, abyste splnili pracovní úkoly, může vám uniknout zásadní sociální aspekt kariérního rozvoje.

Přestože odvádění kvalitní práce je důležité pro získání povýšení, stejně důležitou roli hraje navazování kontaktů a dobré dovednosti týmové práce. Pokud tedy máte tendenci se izolovat, abyste udělali více práce, místo abyste si povídali s kolegy, budete brzy působit jako průměrný týmový hráč.

Přílišná pracovitost navíc snižuje kvalitu vaší práce a ve skutečnosti působíte neefektivně.

Odborníci na produktivitu zjistili, že vysokou úroveň soustředění a přesnosti, což jsou předpoklady kvalitní práce, lze udržet pouze tehdy, když si každých 90 minut uděláte přestávku. Navíc práce bez přestávky může ve skutečnosti působit špatným dojmem: lidé si budou myslet, že tolik pracujete proto, že jste nevýkonní nebo přetížení pracovním nasazením.

A konečně, bez ohledu na to, jak tvrdě pracujete, pokud děláte špatný druh práce, k povýšení se nepřiblížíte. Pokud se budete neustále zabývat nenápadnými úkoly, nikdy nebudete riskovat, abyste upoutali pozornost nadřízených. Takže to, na čem pracujete, je ve skutečnosti mnohem důležitější než to, kolik pracujete.

Představte si studenta, který se chce dostat na doktorské studium. Aby udělal dobrý dojem na svého nadřízeného, dobrovolně se přihlásí, že bude dělat veškerou hrubou práci, jako je psaní protokolů a kopírování skript pro své spolužáky. Nakonec však nebude přijat někdo jako on, ale student, který se vyznamenal odvážným krokem, například přihláškou do špičkové výzkumné skupiny.

Nemůžete ignorovat strategickou hodnotu vztahů

Představte si, že jste na večírku a právě jste potkala okouzlujícího muže. Oba si povídáte, když vám řekne, že je vedoucím pracovníkem společnosti, do které se hodláte přihlásit. Požádala byste svého nového známého, aby podpořil vaši žádost?

Většina žen se zdráhá takovou interakci využít. Pokud však nejste ochotna využít vztahů, přicházíte o celý smysl networkingu a o velké šance, které nabízí k posunu vaší kariéry.

Přiznejme si to: nakonec, ať už jde o přátelství nebo kontakty na pracovišti, smyslem každého vztahu je vyměnit si laskavosti nebo jiné věci, které potřebujete. Na využívání vztahů není nic nemorálního! Vztahy jsou navíc klíčové, protože některé nehmotné statky, např. exkluzivní pozice, se distribuují výhradně prostřednictvím vztahů a sítí.

Jedním ze způsobů, jak ženy nevyužívají potenciálních vztahů, je jejich neochota vyhledat garanta, tj. průvodce, který je seznámí s lidmi, kteří jim mohou pomoci k povýšení, a který využije svého vlivu na vyšší vedoucí pracovníky k tomu, aby je prosadil jako vedoucí pracovníky.

Pokud se tedy vyhýbáte požádat někoho, aby se stal vaším garantem, přicházíte o skvělý akcelerátor kariéry. Bylo totiž prokázáno, že ženy získávají méně povýšení než muži, protože je méně pravděpodobné, že budou mít garanta. A u žen bez garanta je méně pravděpodobné, že se o získání vrcholové pozice vůbec pokusí.

Lidé, které znáte, vám pomáhají dláždit cestu k vlastní kanceláři v rohu. Možná se vám to nelíbí, ale tvrdě pracovat a přitom se vyhýbat kancelářské politice není řešením – pokud usilujete o rohovou kancelář.