Hliněná vodní cihla

Zapněte televizi a během chvíle narazíte na charitativní reklamu, v níž plačící celebrita promlouvá z oblasti sužované chudobou. Je pravděpodobné, že ve vás vyvolá smutek a možná i přispějete nějakou částkou – a tím to skončí. Brzy na to zapomenete, celebrita se vrátí domů a chudoba zůstává. Co tedy můžeme dělat jinak?

Můžeme se opřít o zkušenosti odborníka. O někoho, kdo strávil roky bojem s chudobou v zemích třetího světa. Tato kniha, vycházející ze skutečných zkušeností autorky, ukazuje, jak lze chudobu překonat natrvalo. Dokazuje, že místo spoléhání na tradiční charitu bychom se měli obracet k místním podnikatelům, kteří vytvářejí bohatství a posouvají své komunity kupředu.

V tomto shrnutí se dozvíte, jak se jeden muž dokázal vymanit z chudoby jen díky vlastním rukám a hlíně pod nohama; jak platforma autorky přežila situaci, kdy na ní někdo zpronevěřil 100 000 dolarů; a proč by mikropůjčky mohly být jedním z klíčů k řešení globální chudoby.

Designové obleky, drahá auta, peníze na rozhazování – tak si většina z nás představuje život úspěšného podnikatele. Ne všichni podnikatelé si však užívají život v rychlém pruhu. Někteří z nejgeniálnějších, nejvynalézavějších a nejinovativnějších podnikatelů žijí a pracují v nejchudších koutech světa.

V posledních letech se podnikatelé z rozvojových zemí stali majáky naděje. Namísto toho, aby prohlubovali propast mezi bohatými a chudými, může právě podnikatelský duch pomoci tuto propast překlenout. Podnikání může být dokonce mnohem účinnějším řešením chudoby než většina současných přístupů.

Proč? Podívejme se, jak funguje průměrná charita. Člověk daruje určitou částku peněz s vědomím, že jde o dobrou věc. Neví ale přesně, jak budou peníze využity, kdo je dostane ani jak kvalitní pomoc charita poskytuje. Ti, kteří chtějí mít pocit, že se zapojují víc, mohou dobrovolničit.

Autorka sama dobrovolničila v řadě organizací. Ať už pomáhala v nemocnici, sportovním klubu, jídelně pro chudé nebo v azylovém domě pro mladé matky, nemohla se zbavit pocitu, že její práce nemá trvalý dopad. Navíc je pro mnoho dobrovolníků demotivující sledovat, jak se stejní lidé den co den vracejí pro pomoc, aniž by měli větší motivaci svůj život změnit.

Charity jsou samozřejmě nezbytnou součástí společnosti. Existují však i jiné způsoby, jak přinést skutečnou změnu. Jak se říká: „Dej člověku rybu a nasytíš ho na den; nauč ho rybařit a nasytíš ho na celý život.“

Autorka plně pochopila význam tohoto rčení poté, co získala přímou zkušenost ve východní Africe s kalifornskou neziskovou organizací Village Enterprise. Po rozhovorech s místními drobnými podnikateli o jejich životech a o tom, jak pozitivně na ně zapůsobilo finanční sponzorství Village Enterprise, bylo zřejmé jedno: tito lidé měli nápady, motivaci i ambice vymanit se z chudoby. Jediné, co jim chybělo, byla menší finanční podpora.

Z toho vzešel revoluční způsob, jak zlepšovat podmínky v rozvojových komunitách. Následující kapitoly ukážou, jak se tento přístup zrodil a rozvinul.

Dnes žijí na světě miliardy lidí v chudobě. Pokaždé, když zapneme zprávy, zdá se, že se globální situace jen zhoršuje. V takovém světě, kde tolik lidí bojuje o přežití, vyvstává otázka: co můžeme skutečně udělat?

Můžeme darovat charitám a zvyšovat povědomí, ale často se zdá, že jediným řešením jsou obrovské sumy peněz. Opravdu je to ale tak? Veškerou chudobu na světě nelze odstranit naráz. Co kdybychom se místo toho zaměřili na to, jak postupně vyvádět jednotlivce, rodiny a celé komunity z bludného kruhu chudoby – jednoho po druhém?

Takový přístup je mnohem realističtější a vyžaduje podstatně menší finanční prostředky. Jak toho dosáhnout? Prostřednictvím mikropůjček.

Mikropůjčování je systém, který vznikl před několika desetiletími díky práci Dr. Muhammada Yunuse a jeho Grameen Bank v Bangladéši. Poskytováním malých půjček s nízkými úroky začínajícím podnikatelům pomohl Yunus tisícům vesnických podnikatelů nastartovat jejich živnosti. Grameen Bank za to získala Nobelovu cenu za mír a dnes má více než 7,5 milionu dlužníků.

Desítky nových organizací po celém světě převzaly Yunusův přístup k mikrofinancování v boji proti chudobě. Jednou z nich je i Kiva, platforma pro mikropůjčky, kterou autorka spoluzaložila.

Na základě vlastních zkušeností s chudobou v Africe autorka Kivu vyvinula a pomohla změnit podobu mikropůjčování. Kiva propojuje podnikatele v rozvojových zemích s věřiteli v zemích rozvinutých. Ať už potřebují financování na nákup nového vybavení, hospodářských zvířat nebo jiných investic do svého podnikání, získávají prostředky od dobrovolných sponzorů.

Pokrok jejich podnikání je průběžně sdílen s věřiteli a půjčky jsou spláceny v přiměřených částkách. Od roku 2005 Kiva zprostředkovala podnikatelům po celém světě mikropůjčky v celkové výši přes 600 milionů dolarů.