Hardcore sebe-pomoc

Občas se vám zdá zlý sen a probudíte se úplně zpocení. Pro většinu z nás jsou noční můry známým, ale spíše výjimečným zážitkem. Co když se ale začnou opakovat každou noc? A co když vás nezačnou pronásledovat jen ve spánku, ale budou se objevovat i během dne, v těch nejméně vhodných chvílích?

Pro některé lidi je úzkost každodenním společníkem – nechtěným vetřelcem a pronásledovatelem, kterého je téměř nemožné se zbavit. V takových případech je potřeba se bránit.

Následující kapitoly vám nabídnou konkrétní rady, jak se s úzkostí vyrovnávat. Dozvíte se, jaký typ úzkosti vás může trápit, co můžete dělat sami pro sebe a proč je přesto důležité vyhledat terapeuta. Zjistíte také, jak vám může pomoci správné dýchání při záchvatech paniky, jak svou úzkost vysvětlit blízkým a proč může být užitečné dát jí vlastní jméno.

Zažíváte bušení srdce a máte pocit, že se nemůžete pořádně nadechnout? Pokud jste jinak zdraví, mohou tyto příznaky souviset s úzkostí.

Úzkost se může projevovat v mnoha podobách. Většina těchto potíží spadá do skupiny úzkostných poruch, z nichž každá má své typické příznaky. Nervózní se čas od času cítí každý, ale úzkost může nabýt i mnohem závažnějších forem.

Příkladem jsou fobie, které zná většina lidí. Jde o poruchy, kdy konkrétní situace nebo objekt – například pavouk – vyvolává ochromující strach. Dalším typem úzkostné poruchy je posttraumatická stresová porucha (PTSD), která může vzniknout po těžkých životních událostech, jako je zneužívání v dětství nebo účast ve válečném konfliktu.

Existuje také obsedantně‑kompulzivní porucha (OCD), při níž strach živí vtíravé, obsesivní myšlenky. Projevy OCD mohou sahat od nutkavé potřeby dotýkat se určitých předmětů v přesně daných chvílích až po různé tiky a rituály, které výrazně omezují běžný denní režim.

Forem úzkosti je tedy celá řada a s pomocí odborníka můžete zjistit, zda a jaký typ úzkostné poruchy se týká právě vás. Pokud se u vás úzkostná porucha skutečně rozvine, je nezbytné ji léčit – neléčená úzkost může život postupně zcela rozvrátit.

Například PTSD může způsobovat vtíravé vzpomínky na traumatické události, panické ataky a náhlé výbuchy agrese. Mozek člověka trpícího PTSD bývá v podstatě „uvězněn“ v režimu boje nebo útěku, což mu brání žít běžný život – i drobné překvapení může vyvolat obrovskou úzkost.

OCD zase výrazně zasahuje do každodenního fungování tím, že postiženého nutí dodržovat určité rituály, aby měl pocit, že má svůj život pod kontrolou. Například člověk s OCD může mít nutkavou potřebu otevřít a zavřít dveře dvanáctkrát, než odejde z domu. Jeho úzkost mu může našeptávat, že pokud to neudělá, celá jeho rodina zemře násilnou smrtí.

To jsou jen některé z mnoha způsobů, jak může úzkost převzít vládu nad vaším životem. Nemusí to tak ale zůstat. V další kapitole se dozvíte, jak vám léčba může pomoci znovu získat kontrolu.

Mnoho lidí zná následující situaci: ležíte v posteli, jste připraveni usnout, ale hlava prostě „nevypne“. Myšlenky se honí jedna za druhou, a místo spánku přichází napětí. U řady lidí se takto rozvíjí úzkost, která je dokáže udržet vzhůru celou noc a někdy dokonce vyvolat panickou ataku.

Odkud se taková úzkost bere? Jedním z častých zdrojů je katastrofizace – tedy tendence domýšlet si nejhorší možné scénáře a z obyčejné situace v hlavě vytvářet nekontrolovatelnou katastrofu.

Představte si například, že vás zítra čeká test. Místo abyste si řekli, že jste se připravili, začnete si malovat, jak zkoušku nezvládnete. V duchu pak pokračujete: kvůli tomu vás nevezmou na vysokou školu, a nakonec si představujete, že se vám nikdy nepodaří nastartovat vysněnou kariéru. Takové přehánění a řetězení negativních scénářů je velmi běžné.

Úzkost se často projevuje také tím, že si domýšlíme, co si o nás v danou chvíli myslí ostatní – a téměř vždy předpokládáme, že něco negativního. Pokud se například váš partner vrátí domů ve špatné náladě, můžete si začít myslet, že je to vaše vina. Bojíte se, že jste něco pokazili, a postupně se propadáte do spirály nepříjemných pocitů.

Úzkostné stavy však nemusí vyvolávat jen myšlenky – může je spustit i samotné tělo. Tento typ úzkosti souvisí s intenzivním strachem a biologickou náchylností k určitým tělesným příznakům, jako je bušení srdce nebo nevolnost od žaludku. Kombinace těchto symptomů může vést k panické atace, i když vaše mysl zrovna „nešílí“.

Ještě záludnější je, že panické ataky vyvolané tělesnými procesy mohou přicházet zdánlivě z ničeho nic. Někteří lidé jsou k nim biologicky predisponovaní a jejich mozek velmi snadno přepíná do panického stavu i bez zjevného vnějšího podnětu.

Právě tato zdánlivá nahodilost bývá pro trpící velmi stresující. Začnou se bát samotné možnosti dalšího záchvatu, což jejich úzkost ještě zvyšuje – a tím paradoxně roste i pravděpodobnost, že se panická ataka skutečně znovu objeví. Takové epizody pak provází dušnost, závratě a pocit, jako byste se dusili.