Ghettoside

V posledních letech jsme všichni svědky neutuchajícího proudu zpráv o policejních střelbách v černošských komunitách po celé Americe. Někteří mohou namítat, že tyto případy nejsou žádnou novinkou; změnilo se však to, kolik pozornosti jim dnes věnujeme. Zároveň vyvolaly zásadní otázku: proč je vztah mezi policií a černošskými komunitami tak špatný?

Novinářka Jill Leovy strávila velkou část své kariéry sledováním práce policistů – zejména losangeleské policie – a nabízí nový pohled na to, jak o policii a jejím vztahu ke komunitám uvažovat. V čem její přístup spočívá? Přestat se snažit zabránit veškeré kriminalitě a mnohem více se soustředit na vyšetřování a objasňování spáchaných trestných činů. Podle ní je to jediná cesta vpřed.

V tomto shrnutí se dozvíte, proč většina vrahů v černošských čtvrtích nikdy neskončí u soudu; jak může důsledné objasňování zločinů pomoci předcházet dalším; a co znamenala zkratka „Žádný člověk zapojen“ v žargonu rasistických policistů LAPD.

Co kdybyste zjistili, že v některých částech světa je pravděpodobnost, že budete zavražděni, až 1 ku 35? A co kdybyste se dozvěděli, že nejde o realitu nějaké chudé, válkou zničené země, ale jedné z nejvyspělejších zemí světa?

Tento děsivý statistický údaj je krutou realitou pro černé muže – mladé i starší – žijící v amerických městech. Černoši se stávají oběťmi násilné kriminality v nepoměrně vyšší míře než jakákoli jiná demografická skupina v USA. V dnešním Los Angeles jsou mladí černoši zabíjeni zhruba dvakrát až čtyřikrát častěji než mladí Hispánci, přestože obě skupiny často žijí ve stejných čtvrtích. Ačkoli tvoří jen asi šest procent obyvatel země, představují 40 procent obětí vražd.

Začátek 90. let znamenal vrchol v počtu vražd v USA. V okrese Los Angeles byli černoši ve svých dvaceti letech zabíjeni neuvěřitelným tempem: 368 na 100 000 obyvatel. To je srovnatelné s úmrtností amerických vojáků v Iráku po invazi v roce 2003.

Co může stát za tak vysokými mírami vražd? Odpověď není jednoduchá. Tyto míry se totiž neřídí celostátními trendy. Za posledních dvacet let sice celková míra vražd v USA klesla, rozdíl mezi úmrtností černých mužů a zbytku populace však zůstává stejně propastný jako dříve. Historická analýza navíc ukazuje, že tento nepoměr existuje už od konce 19. století.

Tváří v tvář tak obrovským, zdánlivě zbytečným ztrátám na životech by se dalo čekat, že úřady dělají vše, co je v jejich silách, aby situaci změnily. Neděje se tak.

Při všudypřítomném násilí by se mohlo zdát, že policie musí být neustále zahlcena vyšetřováním jednoho případu za druhým. Ve skutečnosti tomu tak není. Většina vražd, jejichž oběťmi jsou černoši, zůstává nevyřešena a bez větší pozornosti – a to i přes jejich četnost, nebo možná právě kvůli ní.

Míra odsouzení – tedy podíl odsouzených pachatelů na celkovém počtu případů – je u vražd černochů výrazně nižší než u jiných skupin obyvatel. Na začátku 90. let bylo například v Los Angeles odsouzeno přibližně 36 procent pachatelů vražd černých obětí. To není o mnoho lepší než zhruba 30procentní míra odsouzení v Mississippi v éře Jima Crowa.

Ve srovnání s jinými skupinami je znevýhodnění černých obětí ještě zřetelnější. Podle vyšetřování deníku Los Angeles Times měl vrah černé nebo hispánské oběti menší pravděpodobnost odsouzení než vrah bělocha. A i když byli pachatelé odsouzeni, tresty, které dostávali, bývaly mírnější než v případech, kdy obětí byl bílý člověk.

Nízká míra odsouzení případů s černými oběťmi souvisí s obecnou lhostejností k trestným činům páchaným na černoších – jak mezi policisty, tak ve společnosti jako celku. Šokující je, že v interním žargonu losangeleské policie se vraždy černochů dříve označovaly zkratkou NHI – „No Human Involved“, tedy „Žádný člověk zapojen“.

Vraždy černých lidí se navíc jen zřídka dostanou do médií. A když už jsou o nich zveřejněny zprávy, bývají často zjednodušené a zahalené do kódovaného jazyka. Často se mluví prostě o „gangovém násilí“ – termínu, který zakrývá velkou část traumatu, smutku a nespravedlnosti, zkrátka lidskosti, jež jsou s těmito událostmi spojeny.

Jak se tato situace mohla vyvinout? Odpověď je historická i strukturální – a možná jiná, než byste čekali.