Ghetto

Co se vám vybaví, když uslyšíte slovo „ghetto“? Elvisova klasická píseň „In the Ghetto“? Židovská ghetta spravovaná nacisty? Nebo chudinské, převážně černošské čtvrti v centrech velkých měst?

Dnes toto slovo obvykle vyvolává představu černošských ghett v Americe, přestože tento význam tvoří méně než deset procent z pětisetleté historie pojmu. V tomto shrnutí se podíváme na to, jak ghetta vznikala a co konkrétně znamenají v americkém kontextu.

Dozvíte se mimo jiné, že pojem ghetto vznikl v šestnáctém století; jak jeden Švéd zásadně ovlivnil debatu o rasových otázkách v USA; a jak byly názory černošských akademiků na ghetto opakovaně potlačovány.

Slovo „ghetto“ ve většině lidí pravděpodobně vyvolává určité rozpaky. Dnes působí jako politicky nekorektní nálepka, urážlivé označení pro městské čtvrti ve Spojených státech, které jsou obvykle převážně černošské. Samotný pojem má však překvapivý původ.

První ghettoizovanou skupinou byli totiž Židé. V šestnáctém století v Itálii považovali městští vládci a katolická církev judaismus za hrozbu pro křesťanství. V roce 1516 vydaly Benátky dekret, který omezil benátské Židy na čtvrť Ghetto Nuovo, obehnanou vysokými zdmi. Samotné slovo pochází z benátského výrazu pro měděnou slévárnu, ghèto.

Podle benátského vzoru brzy vzniklo ghetto také v Římě. Židé byli nuceni žít odděleně v těchto uzavřených čtvrtích, daleko od ostatního obyvatelstva. I když s ostatními obyvateli města nadále přicházeli do styku, izolace měla zásadní důsledky. Vznikla sice silná kultura a soudržná komunita, ale ghetta byla zároveň přeplněná, s vysokou úmrtností a častým výskytem nemocí.

Když Napoleon Bonaparte na počátku devatenáctého století vtrhl do Itálie, pokusil se politiku ghettoizace ukončit. Přesto oficiální, státem posvěcená ghetta přetrvala až do konce devatenáctého století.

Původ ghetta vytvořil kruhovou logiku, která přetrvává dodnes. Argument zněl takto: Židé v ghettech žili v horších podmínkách a byli chudší než křesťanští obyvatelé žijící mimo ně. Z toho generace křesťanských Evropanů vyvozovaly, že ghettoizace Židů je přirozená a Bohem schválená – fyzické ztělesnění morálního řádu. Ve skutečnosti však byly špatné podmínky v ghettech důsledkem politiky nuceného oddělení.

Vznikla tak kruhová „justifikace“: křesťané považovali ghetta za nezbytná k udržení údajně „vrozené“ a „přirozené“ židovské bídy.

Na počátku dvacátého století už slovo „ghetto“ neoznačovalo formální právní oddělení určité skupiny obyvatel. Začalo se spíše spojovat s dobrovolně vzniklými židovskými čtvrtěmi obecně. I tato ghetta však ležela v přeplněných, chudých městských oblastech, jako byla newyorská Lower East Side nebo okolí Leopoldstadtu ve Vídni.

Německo-židovský autor Louis Wirth ve své knize Ghetto z roku 1928 poznamenal, že tyto čtvrti nebyly zřizovány vládními úředníky. Šlo o etnické enklávy a samovolně vzniklé slumy, kde se soustřeďovali imigranti.

Později si tento termín přivlastnili nacisté. Používali ho pro označení uzavřených městských prostor obehnaných ostnatým drátem, do nichž byli Židé násilně internováni. V těchto ghettech byli Židé vystaveni hladu a mučení.

Teprve po druhé světové válce začali Afroameričané používat slovo „ghetto“ pro označení vlastních městských čtvrtí. V roce 1945 vydali Horace Cayton a St. Clair Drake, dva černošští absolventi Chicagské univerzity, knihu Black Metropolis: A Study of Negro Life in a Northern City. Autoři využili obraz nedávných židovských ghett ke kritice rasismu v Chicagu a popsali, jak bílé čtvrti blokovaly snahy ambiciózních černošských nájemníků a zájemců o koupi domu.

Chtěli ukázat, že rasismus je na americkém Severu stejně rozšířený jako na Jihu. Citovali bělošské obyvatele Severu, kteří otevřeně mluvili o svých předsudcích vůči černým lidem, o snaze omezit pracovní příležitosti pro černé Američany a udržet černošské ghetto.

Dokonce i prezident Chicagské univerzity Robert Maynard Hutchins veřejně prosazoval čtvrti vyhrazené pouze pro bílé a využíval k jejich financování prostředky univerzity. Cayton a Drake proto označili černé Američany za „Židy Ameriky“. Podle nich byla černá kůže obdobou žlutých hvězd Davidových, které byli Židé ve Varšavě nuceni nosit na příkaz nacistů.