Geometrie bohatství

Kdysi bylo všechno mnohem jednodušší. Jakmile jste našli dobrou práci, zůstali jste v ní až do důchodu. V té době se o všechno postaral zaměstnavatel, který vám po odchodu do penze pravidelně vyplácel pevný důchod navázaný na váš bývalý plat. Důchodci si pak mohli v klidu odpočinout.

To se však za poslední tři až čtyři desetiletí zásadně změnilo. Štědré penzijní plány minulosti jsou dávno pryč a dnešní zaměstnanci se musí postarat o své úspory sami. Znamená to aktivně se zajímat o to, jak je spravován váš penzijní fond, a sami investovat své peníze.

To může být dost skličující – jeden chybný krok na rozkolísaných finančních trzích může vaše úspory zničit. Jak tedy své finance spravovat rozumně? Právě to budeme v těchto úryvcích zkoumat, když se podíváme na uceleného průvodce správou peněz od zkušeného investora Briana Portnoye.

Během této cesty se dozvíte, co může o investování napovědět filozof ze sedmnáctého století, proč jsou pokora a vděčnost prospěšné jak pro vaši psychiku, tak pro vaši peněženku, a také jak diverzifikovat investiční portfolio a vyhnout se zbytečným ztrátám.

Historicky vzato jsou penzijní plány poměrně nedávným vynálezem. Ve větším měřítku se rozšířily až v devatenáctém století, kdy se některé společnosti staly finančně stabilnějšími. Dnes se ale zdá, že i tato éra končí. S rostoucí finanční nejistotou se klasické penzijní plány opět stávají vzácností.

Důvodem je zásadní změna v tom, jak jsou důchody financovány. Ještě před 80 lety obvykle zaměstnavatelé pokrývali většinu nákladů na penze svých zaměstnanců. Dnes se však očekává, že si na důchod naspoří především sami pracovníci.

Ve Spojených státech je důchod nejčastěji financován prostřednictvím zaměstnaneckých investičních plánů 401(k). Statistika tuto změnu jasně odráží. Mezi rokem 1980 a současností klesl podíl zaměstnanců, kteří mají nárok na plný firemní důchod, z 62 na pouhých 17 procent. Naopak podíl těch, kteří si spoří prostřednictvím plánů 401(k), vzrostl z 12 na 71 procent.

Není divu, že to vyvolává velkou míru nejistoty. Například v průzkumu z roku 2017, který provedl Employee Benefit Research Institute, se ukázalo, že méně než čtvrtina – konkrétně jen 18 procent – Američanů očekává, že budou mít v důchodu pohodlný život.

Skutečný problém je ale jinde: naše snahy o samofinancování penze často podkopávají vlastní instinkty, které nás vedou k chybným investičním rozhodnutím.

Podívejme se na to blíž. Když dojde k hospodářskému poklesu, cítíme se méně bezpečně. Začneme proto hromadit hotovost. A jak toho dosáhneme v době, kdy ekonomika stagnuje a ceny akcií klesají? Správně – prodáme akcie, které už vlastníme, a odložíme nákup nových.

Jenže to nedává smysl. Uvažujte o tom jinak: do supermarketu se také nehrnete ve chvíli, kdy zvýší ceny – čekáte na výprodeje. Stejnou logiku bychom měli uplatňovat i na finanční trhy. Nejlepší čas na nákup akcií je tehdy, když jsou levné – například v důsledku hospodářského propadu.

Jinými slovy, pokud jste během finanční krize v roce 2008 nenakupovali akcie za výrazně nižší ceny, přišli jste o velkou příležitost. To je chyba, které se v budoucnu vyplatí vyhnout.

Investování však není jedinou cestou k větší finanční jistotě. V následujících částech se podíváme i na další nástroje, které můžete využít k lepší organizaci svých financí.

Nejistota může narůstat, ale to ještě neznamená, že jsme odsouzeni k finanční mizérii. Naštěstí máme všichni k dispozici mocný nástroj pro řešení peněžních problémů – lidský mozek.

Není všemocný a nevyřeší každou záhadu ani z nás všech neudělá finanční magnáty, ale poskytuje nám určité páky, jak situaci ovlivnit.

Začněme tím, že se podíváme na jeho omezení. Ve své knize Myšlení, rychlé a pomalé psycholog a ekonom Daniel Kahneman tvrdí, že naším výchozím kognitivním nastavením je „rychlé myšlení“. Jde o automatický reflex vyvolaný událostmi kolem nás. Když například řídíte auto a někdo vám náhle vběhne do silnice, právě rychlé myšlení vás instinktivně přiměje sešlápnout brzdu.

Je to proto, že náš mozek neustále skenuje okolí a vyhodnocuje hrozby. Když se setkáme s nebezpečím, reagujeme bleskově a většinou nevědomě. Znamená to, že „rychlé myšlení“ nemáme pod kontrolou – rozhoduje za nás. Někdy i v oblasti financí. Pokud jste někdy impulzivně utratili velké peníze, které jste vlastně neměli, je pravděpodobné, že za volantem sedělo právě rychlé myšlení.

Rychlé myšlení ale není jediným režimem, ve kterém mozek pracuje. Podle Kahnemana máme i „pomalé myšlení“. To je zodpovědné za racionální úvahy a analýzu složitějších informací. Díky tomuto režimu jsme například schopni spočítat roční výnos z vysoce úročeného spořicího účtu.

Co tedy může náš „pomalý mozek“ skutečně ovlivnit? Abychom na to odpověděli, podívejme se na studii sociálních vědců Edwarda Deciho a Richarda Ryana, publikovanou v Encyklopedii sociálních a behaviorálních věd v roce 2015. Autoři docházejí k závěru, že přibližně 60 procent naší schopnosti dělat rozumná rozhodnutí a být šťastní je dáno geny a okolnostmi.

To znamená, že mnoho rozhodnutí je mimo naši kontrolu, ale zároveň to také říká, že plných 40 procent rozhodnutí, která v životě děláme, jsou vědomé volby. Pokud k nim přistoupíte s využitím „pomalého myšlení“, jste na dobré cestě k finanční spokojenosti.

Jak na to konkrétně? Tomu se budeme věnovat v další části.