Geografie štěstí

Pro zakladatele Spojených států byla svoboda usilovat o štěstí natolik zásadní, že ji zakotvili do Deklarace nezávislosti. Podle nejnovějších poznatků výzkumu štěstí však existuje řada zemí, které si v udržování radosti a spokojenosti svých občanů vedou mnohem lépe.

Co tedy může stát udělat, aby své obyvatele učinil šťastnými? Má zpřístupnit vzdělání a zdravotní péči zdarma, nebo snad zrušit daně? To jsou jen některé z přístupů, které prozkoumáme v následujících kapitolách. Zároveň se podíváme i na to, jaké podmínky ovlivňují životy lidí v zemích, které se v žebříčcích štěstí umisťují nejníže.

V tomto shrnutí se dozvíte:

• která země sleduje svůj „hrubý národní produkt štěstí“,
• že kvalitní umělecký a kulturní život je pro pocit štěstí důležitější než bohatství,
• a která východoevropská země skončila v žebříčku štěstí úplně poslední.

Myšlenka výzkumu štěstí se může na první pohled zdát zvláštní. Je vůbec možné měřit štěstí vědecky? Nebo jde o čistě subjektivní, neuchopitelnou kvalitu?

Pokud hledáte nejnovější výzkumy o štěstí, nejlepším místem, kde začít, je Nizozemsko. Každoročně se tam konají konference o štěstí, na nichž si badatelé vyměňují poznatky i metodologii. V posledních letech se Nizozemsko stalo jakousi „Mekkou štěstí“ a nizozemský profesor Ruut Veenhoven jejím neoficiálním prorokem.

Veenhovenův časopis Journal of Happiness Studies patří k nejvlivnějším odborným periodikům v oboru a jeho World Database of Happiness (Světová databáze štěstí) je klíčovým zdrojem dat pro mnoho výzkumníků – včetně samotného autora knihy. Tato databáze shromažďuje statistiky a výsledky výzkumů z celého světa a jejich souhrn nabízí řadu cenných poznatků.

Databáze například jasně ukazuje, že ženatí či vdané lidé jsou šťastnější než svobodní, republikáni ve Spojených státech jsou v průměru šťastnější než demokraté, bohatí jsou šťastnější než chudí a ženy jsou zhruba stejně šťastné jako muži. Ne všechna data jsou však tak jednoznačná. Část z nich je dokonce protichůdná: v mnoha nejšťastnějších zemích světa jsou například míry sebevražd vyšší než průměr. A zatímco nábožensky založení lidé bývají obecně šťastnější než ti, kteří věřící nejsou, mezi nejšťastnější státy patří převážně sekulární země.

Není náhodou, že je databáze udržována právě v Nizozemsku – mnoho studií v ní totiž ukazuje, že Nizozemci patří k nejšťastnějším lidem na světě. Nabízí se tedy otázka: proč? Jaké podmínky nejvíce přispívají ke štěstí?

V případě Nizozemska mohou hrát roli faktory, jako je demokratické zřízení, vysoká životní úroveň, fungující sociální stát a obecná tolerance. Nizozemci jsou proslulí svým tolerantním postojem k prostituci, drogám i migraci.

Jak se ale vlastně štěstí měří? Existuje mnoho metod, z nichž některé jsou – mírně řečeno – poněkud pochybné. Počítání úsměvů může přinášet velmi nejednoznačné výsledky, zatímco prostá otázka, aby lidé sami ohodnotili míru svého štěstí, se ukazuje jako překvapivě spolehlivý postup.

Další zemí, která se v žebříčcích štěstí pravidelně umisťuje velmi vysoko, je Švýcarsko. Můžete mít dojem, že jde o poněkud ospalou zemi a že „švýcarská preciznost“ je jen klišé, které dokáže i pečlivé Němce nechat vypadat líně. Jenže právě tato preciznost účinně eliminuje mnoho zdrojů nespokojenosti.

Ve Švýcarsku všechno funguje jako hodinky: vlaky jezdí přesně podle jízdního řádu, silnice jsou bez výmolů, toalety i chodníky jsou čisté a upravené. Taková opatření sice sama o sobě nevyvolávají bouřlivé projevy radosti, ale velmi účinně odstraňují příčiny každodenního neštěstí.

Švýcaři si mohou udržovat tak vysoký standard díky bohatství své země, zároveň však chytře předcházejí třídním rozdílům tím, že se o vlastním majetku prakticky nemluví – je to kulturní tabu. Švýcaři vědí, že řeči o penězích vyvolávají závist, jednu z největších překážek štěstí. Proto se vyhýbají oblékání či chování, které by mohlo působit jako okázalé předvádění bohatství. To je v ostrém kontrastu se Spojenými státy, kde se zdá být heslo „Když to máš, ukaž to!“ mnohem populárnější.

Švýcarsko má také jedny z nejliberálnějších zákonů o eutanazii na světě. Švýcaři tak mohou žít s vědomím, že v krajním případě je pro ně smrt legální a relativně bezpečnou možností – i to může paradoxně přispívat k pocitu klidu.

Dalším významným zdrojem švýcarského štěstí je příroda. Malebná krása Alp je trvalým přispěvatelem k dobré náladě obyvatel. Tento vztah výstižně popsal nositel Pulitzerovy ceny, biolog a přírodovědec E. O. Wilson. Ve své práci z roku 1984, v níž představil tzv. hypotézu biofilie, popisuje naši radost z krásy přírody jako silně zakořeněný genetický rys.

Jiní badatelé si všimli, jak příroda ovlivňuje i naši fyziologii. V roce 1984 psycholog Roger Ulrich zkoumal pacienty zotavující se po operaci žlučníku a zjistil, že ti, kteří měli z lůžka výhled do zeleně, se uzdravovali rychleji než pacienti bez takového výhledu.