Geniální ptáci

Je možné, že lidé jsou nejinteligentnějším druhem na Zemi – rozhodně však nejsme jediným inteligentním druhem na planetě. Šimpanzi, naši nejbližší příbuzní mezi primáty, dokážou řešit složité úkoly, delfíni si zřejmě dávají navzájem jména a sloni mají nápadně velké mozky. Kdykoli přemýšlíme o druzích, které vykazují známky vysokých kognitivních schopností, pravděpodobně nás napadne alespoň jedno z těchto tří zvířat.

Existuje však jedna skupina, která bývá v debatách o zvířecí inteligenci často opomíjena: ptáci. V tomto shrnutí se seznámíte s často přehlíženou inteligencí ptáků, prozkoumáte různé způsoby, jakými projevují své kognitivní dovednosti, a uvidíte, jak jsou vynalézaví, společenští a umělecky založení. Stručně řečeno, tyto úryvky vám pomohou objevit genialitu ptáků.

Dozvíte se mimo jiné, co mají ptačí a lidské mozky společného, jak může sytý pták vytvářet optické iluze a proč špačci dokážou zpívat a napodobovat prakticky jakoukoli melodii.

Doporučení od redakce: „Od holubů, kteří dokážou z řady obrazů vybrat Monetovo plátno, až po vrabce, kteří si vystýlají hnízda cigaretami, mi tyto úryvky otevřely oči ohledně okřídlených bytostí, s nimiž sdílíme náš svět.“ – Clare, vedoucí kvality redakce

Občas zaslechneme, jak někdo použije výraz „ptákovina“, když chce shodit obzvlášť hloupý nápad či návrh; naši opeření přátelé nebývají v běžném povědomí spojováni s inteligencí. Nedávný výzkum však naznačuje, že ptáci si zaslouží mnohem lepší pověst, než jakou mají. Ve skutečnosti existuje celá řada způsobů, jakými ptáci projevují inteligenci.

Než se ale ponoříme do podrobností, podívejme se nejprve na to, proč je samotný pojem inteligence tak obtížně uchopitelný. Koncept inteligence je nejasný i tehdy, když ho vztahujeme na lidi. Lidé totiž mohou být inteligentní v různých oblastech. Někdo může být literární génius, ale zvládá matematiku jen na úrovni druhé třídy; podobně někteří ptáci vykazují ohromující logické uvažování, zatímco jiní vynikají přizpůsobivostí a zkoumáním nového.

Je tedy těžké přesně vymezit, co vlastně inteligence je, a proto vědci dávají přednost pojmu kognice – alespoň když mluví o ptácích.

Testování kognitivních schopností ptáků je navíc samo o sobě vědeckou výzvou. V některých případech se totiž to, co na první pohled vypadá jako působivý kognitivní výkon, ukáže být jen naučeným reflexem – tedy mnohem méně pozoruhodnou formou „inteligence“.

Když například vidíte hejno špačků, jak se na obloze vznáší v dokonale sladěných obrazcích, můžete nabýt dojmu, že jejich synchronizovaný let umožňuje nějaká tajemná forma komunikace. Ve skutečnosti však každý pták pouze dodržuje několik jednoduchých pravidel ve vztahu k těm, kteří letí v jeho bezprostředním okolí. Jinými slovy, i když je celkový výsledek ohromující, jednotlivý pták jen následuje jednoduché instrukce – nejde o projev mimořádné kognitivní zdatnosti.

Vědci proto usilují o navrhování testů, které cíleně měří kognitivní schopnosti ptáků. Tyto testy často spočívají v tom, že pták musí vyřešit určitý problém, aby získal odměnu v podobě semínka či jiné potravy. V jednom experimentu například vědci umístili krmivo do nádoby s výsuvnými víčky. Poté měřili čas, který pták potřebuje, aby se k semínku dostal, a z toho usuzovali na jeho kognitivní schopnosti. Tentýž experiment lze použít u široké škály druhů, což umožňuje srovnávací analýzu jejich kognitivní úrovně.

Inteligence zvířat bývá často úzce spojována s jejich mozkem. V případě ptáků se o jejich kognitivních schopnostech můžeme hodně dozvědět právě studiem mozku – a jeho stavba skutečně mnohé napovídá.

Obecně se má za to, že zvířata s větším mozkem jsou inteligentnější, a v některých případech tato logika platí. Stačí porovnat typický lidský mozek, který váží zhruba 1 360 gramů, s mozkem vlka nebo ovce, jenž bývá přibližně sedminový. Většina lidí by jistě souhlasila, že lidé jsou chytřejší než ovce.

Ve srovnání s jinými živočichy však mají ptáci poměrně velké mozky. Mozek novokaledonského havrana například váží asi 7,5 gramu, což je vzhledem k jeho celkové hmotnosti kolem 200 gramů značný podíl. Mozky havranů – stejně jako ty lidské – jsou tedy v poměru k tělu mimořádně velké. Takové mozky se označují jako „hyperinflované“.

Ptačí mozky jsou navíc takto zvětšené už velmi dlouho. Od dob jejich evolučních předků, dinosaurů, se jejich struktura téměř nezměnila. Všechno ostatní na ptácích se však v průběhu vývoje zmenšovalo a odlehčovalo, aby byl organismus co nejvíce aerodynamický. Ptáci mají například jen jeden funkční vaječník, jejich játra se zmenšila na pouhý půlgram a močový měchýř jim zcela chybí – to vše proto, aby se uvolnilo místo a hmotnost pro větší mozek.

Nejde však jen o samotnou velikost. Vezměme si třeba sýkoru horskou: dokáže si uložit potravu na tisíce různých míst a všechny tyto skrýše si pamatuje až šest měsíců – a přitom má mozek jen asi dvakrát větší než hrášek. Jak je to možné?

Z velké části díky neurogenezi, tedy procesu, při němž vznikají nové neurony – buňky, které přenášejí informace v mozku. Výzkumy ukázaly, že ptáci, kteří si potravu systematicky ukrývají, vykazují relativně vysokou míru neurogeneze. Jedna z teorií předpokládá, že sýkory využívají pro různé vzpomínky různé skupiny neuronů, takže si jednotlivé paměťové stopy vzájemně „nepřekážejí“.