Fantazie štěstí

Jak dosáhnout štěstí? To je jedna z našich nejzákladnějších otázek – něco, s čím se lidé potýkají už tisíce let. Během této doby jsme vytvořili nespočet odpovědí: od filozofických textů, náboženských přesvědčení a duchovních praktik starověkého světa až po psychologické terapie, farmaceutické produkty a dnešní knihy o osobním rozvoji.

Tyto úryvky vám neposkytnou odpověď – ani žádnou definitivní odpověď – na tuto věčně aktuální otázku. Místo toho se zaměří na rozebrání jedné z nejrozšířenějších a zároveň nejškodlivějších odpovědí, která se usadila v kolektivní představivosti moderní západní kultury: fantazie štěstí.

V tomto shrnutí se dozvíte o pochybných historických kořenech, předpokladech a důsledcích této fantazie, která se skládá z řady sporných myšlenek a ideálů a vytváří zkreslenou vizi dobrého života – aspirativní představu o životě, který je „dobrý“ v obou významech tohoto slova: žádoucí i morální.

Během této cesty se také seznámíte s vlivnou psychologickou teorií, která postavila orgasmus na vrchol lidské existence; s údajně zázračným zařízením, jež mělo léčit všechny nemoci; a s motivačním projevem, který začal tím, že celé publikum bylo označeno za bandu „kreténů“.

Když v textovém editoru vytvoříte nový dokument, začínáte se dvěma základními možnostmi: prázdnou stránkou nebo šablonou. Pokud zvolíte druhou možnost, dostanete předpřipravený návrh pro newsletter, brožuru nebo cokoli jiného, co chcete vytvořit. Základní uspořádání je už dané; stačí jen doplnit obrysy vlastním obsahem.

Podobně fantazie štěstí poskytuje šablonu pro vedení „dobrého života“. Díky této šabloně nemusíte sami vymýšlet plán, jak si vybudovat příjemnou a smysluplnou lidskou existenci. Ten už dodala kultura, ve které jste vyrůstali – stačí se jí řídit.

Ústřední součástí této šablony je pojem seberealizace. Myšlenka zní, že v sobě máte pravý vnitřní potenciál – soubor schopností myslet, cítit, toužit a jednat. Tyto schopnosti tvoří vaše pravé vnitřní já – jakýsi nehmotný základ uprostřed vaší osobnosti.

Kolem tohoto já si v průběhu života nabalujete různé cizorodé prvky: mylná přesvědčení, nezdravé emoce, sebeomezující zábrany a destruktivní vzorce chování. Jak se na vás tyto prvky usazují jako krusta, zakrývají a blokují váš vnitřní potenciál, takže navenek ukazujete jen ztvrdlou skořápku. To je vaše neautentické já.

Odloupnutím této skořápky neautentického vnějšího já, opětovným spojením se svým pravým vnitřním já a uvolněním skrytých schopností, které v něm dřímají, se tedy seberealizujete. Jinými slovy, převádíte potenciál svého pravého vnitřního já do vnější reality.

Tímto způsobem se také stáváte autentickými, protože vaše vnější já nyní přesně odráží, vyjadřuje a ztělesňuje vaše vnitřní já. A když se vaše dříve spoutané já začne volně vylévat do světa, zažíváte potěšení – pozitivní pocit, který vzniká, když uplatňujete a naplňujete schopnosti a touhy svého vnitřního já.

A tady to máte: seberealizujte svůj pravý vnitřní potenciál, autenticky vyjadřujte své pravé vnitřní já a hledejte potěšení, které s tím souvisí. To je šablona fantazie štěstí pro „dobrý život“.

Myšlenky stojící za fantazií štěstí se dostaly do popředí v 60. a 70. letech v Kalifornii, kde se propojily s tehdejšími protikulturními hnutími. Jejich kořeny však sahají ještě dál – až do 20. let minulého století do tehdy kulturně pulzující Vídně. Právě tam vyrostly z poněkud neobvyklého života, práce a myšlení rakouského psychoanalytika Wilhelma Reicha.

Reich sám tvrdil, že už od útlého věku ho poháněla posedlost sexualitou, kterou v něm probudila řada dětských sexuálních zkušeností. Patřila mezi ně i situace, kdy v pěti letech masturboval chůvě svého mladšího bratra – později to sám přehnaně popisoval jako „vášnivé sahání na její genitálie“. V deseti letech tajně poslouchal, jak jeho matka má mimomanželský sex se svým domácím učitelem, a v jedenácti letech přišel o panictví s rodinnou kuchařkou.

V roce 1919, ve svých dvaadvaceti, se Reich stal nejmladším členem Freudova úzkého kruhu – Vídeňské psychoanalytické společnosti. Jako psychoanalytik dál rozvíjel svou fascinaci sexualitou. Vypracoval psychologickou teorii, která se točila kolem myšlenky orgastické potence – schopnosti prožít plný orgasmus. Tvrdil, že právě ta je klíčem k duševnímu zdraví. Její absence byla podle něj konečnou příčinou všech psychických poruch – a získání této schopnosti bylo klíčem k jejich překonání.

Na počátku 30. let, kdy se Reich stále více fixoval na orgastickou potenci, se ocitl v rostoucí izolaci uvnitř Vídeňské psychoanalytické společnosti, která ho začala považovat za fanatika. Nakonec byl ze společnosti vyloučen kvůli svým heterodoxním názorům i své drsné povaze, popisované jako „agresivní“ a „paranoidní“.

Trajektorie jeho života byla poté poznamenána sérií dalších vyloučení: musel opustit Berlínskou psychoanalytickou společnost, Mezinárodní psychoanalytickou asociaci i celé země – Německo, Dánsko, Švédsko a Norsko. Před nacisty, kteří ohrožovali Židy, uprchl dr. Reich v roce 1938 do východních Spojených států.

Tam vynalezl zařízení, které nazval orgonový akumulátor – dřevěnou, kovem vyloženou kabinu o velikosti člověka. Tvrdil, že zachycuje a koncentruje orgonovou energii – údajnou formu kosmického záření se zázračnými léčivými účinky. Podle něj se lidé, kteří do orgonového akumulátoru vstoupili, mohli v této energii „koupat“ a tím zvýšit svou orgastickou potenci.

Americký Úřad pro kontrolu potravin a léčiv (FDA) jeho tvrzení neuznal a Reich nakonec skončil ve vězení za prodej těchto kabin. V roce 1957 tam zemřel, v relativním zapomnění. Jeho myšlenky však přežily – a na slunné Kalifornii je čekal nový život.