Fabrický muž

Málo která hrozba je pro americkou výrobu tak vážná jako přesun výroby do zahraničí. Levná produkce v Číně, na Tchaj-wanu a v Indonésii, podporovaná státními dotacemi, stlačila ceny výrobků v USA dolů. Výroba nábytku utrpěla obzvlášť těžkou ránu. Americké továrny se zavíraly, tisíce zaměstnanců přicházely o práci a celá městečka byla ekonomicky zdevastována.

Tyto úryvky vyprávějí příběh útoku offshoringu na americký nábytkářský průmysl prizmatem jedné rodinné firmy z Virginie, která se rozhodla postavit na odpor. Je to příběh o tom, jak se celé odvětví semklo v boji proti levnému čínskému nábytku a jak postupně zjistilo, že značka je víc než jen nálepka na spodní straně kuchyňského stolu.

V tomto shrnutí se dozvíte, jak lze čelit přesunu výroby do zahraničí, proč není dobrou strategií snažit se mít za každou cenu nejnižší ceny a jak čínská vláda pomáhá svým firmám získat konkurenční výhodu.

Na přelomu devatenáctého a dvacátého století, v závěru průmyslové revoluce, nastalo období výrazných inovací v technologiích i ve výrobě. Počítače, automatizace a globální sítě byly ještě daleko; hnací silou nového potenciálu byli lidé ochotní tvrdě pracovat. Bylo to ideální prostředí pro tradiční americká odvětví, jako je výroba nábytku.

Jak se lidé stěhovali z venkova do měst, aby byli blíž novým továrnám a průmyslovým centrům, rostla poptávka po masově vyráběném nábytku. Rozšiřující se železniční síť usnadňovala přepravu velkých kusů nábytku, takže výrobci mohli obsluhovat zákazníky po celých Spojených státech.

John David Bassett Sr., který začal ve Virginii v roce 1902 vyrábět ložnicový nábytek, výrazně těžil z tehdejšího ekonomického klimatu. Uvědomil si, že může využít rodinné pozemky a lesy k výrobě nábytku, a tak si vzal půjčku od svého strýce a začal produkovat ložnicové sestavy, které posílal až do Kanady.

V té době výrobci nábytku profitovali z levné pracovní síly, která udržovala výrobní náklady nízko. Ačkoli tovární práce nabízela nízké, často nespravedlivé mzdy, lidé ji přesto upřednostňovali před tehdejšími alternativami – namáhavou prací na polích nebo v dolech. První dělníci v Bassettově továrně dostávali jen pět centů za hodinu.

Afroameričtí pracovníci představovali levný zdroj pracovní síly: od zrušení otroctví uplynulo teprve půl století a stále čelili diskriminaci, vyloučení ze společnosti a nerovnému zacházení. Až do roku 1933 byla Bassettova továrna jednou z mála, které černé pracovníky zaměstnávaly – ovšem za zlomek hodinové mzdy, jakou pobírali jejich bílí kolegové. Přesto právě využití levné pracovní síly umožnilo rodině Bassettových vyrábět levněji než konkurence.

V první polovině dvacátého století soutěžili Bassettovi a další američtí výrobci nábytku téměř výhradně na domácím trhu. Postupně však začaly v USA růst výrobní náklady – mimo jiné kvůli novým regulacím týkajícím se pracovních podmínek a práv zaměstnanců – zatímco v zahraničí se objevovala levnější a méně regulovaná výroba.

Na konci 70. let začaly americké firmy přesouvat výrobu do Asie, aby využily tamní levnou pracovní sílu. První továrna v Číně ve vlastnictví zahraničního investora – výrobce peněženek – otevřela v roce 1978. Tehdy si ještě málokdo dokázal představit, že by se přesun výroby mohl vyplatit u tak velkých a neskladných produktů, jako je nábytek. Už o rok později se ale ukázalo, že to možné je: na americký trh začaly pronikat menší kusy asijského nábytku, například konferenční stolky.

Na konci 70. let vydělával pracovník v americkém nábytkářství 5,25 dolaru za hodinu, zatímco jeho tchajwanský protějšek jen 1,40 dolaru. Dělníci v čínských nábytkářských továrnách pobírali ještě méně – kolem 35 centů za hodinu.

Jeden po druhém začali američtí výrobci nábytku zadávat část výroby do zahraničí: nakupovali jednotlivé komponenty nebo i hotové výrobky od asijských společností a prodávali je v USA pod vlastní značkou. Nakonec začaly asijské továrny vyrábět nábytek zcela samostatně a vyvážet ho přímo na americký trh. Brzy tak asijští producenti nenabízeli jen levnou práci, ale stali se přímými konkurenty amerických továren.

Larry Moh byl prvním, kdo v Hongkongu vybudoval nábytkářskou továrnu zaměřenou výhradně na export do Spojených států. Prakticky okopíroval modely amerických firem, jako je Bassett, a prodával je o 20 až 30 procent levněji – i po započtení nákladů na dopravu. Za méně než deset let se jeho společnost Universal Furniture stala čtvrtým největším výrobcem nábytku na světě.

Situace amerických výrobců se ještě zhoršila, když se Čína v roce 2001 připojila ke Světové obchodní organizaci. Jen mezi koncem roku 2000 a rokem 2002 vzrostl čínský export nábytku o 121 procent.