Exodus

Migrace se stala jedním z klíčových témat současnosti. Probírá se během prezidentských primárek v USA, je středem pozornosti evropské politiky a zpravodajské kanály všech typů se k ní neustále vyjadřují. Jak ale migrace ve skutečnosti funguje a jaký má dopad na společnost?

V zásadě jde o způsob, jakým lidé hledají lepší ekonomické a sociální podmínky – migrace však rozhodně není novým jevem. Probíhá už tisíce let a utváří podobu dnešního světa. Má ekonomické i politické důsledky jak pro země, které lidé opouštějí, tak pro země, do nichž přicházejí.

Téma migrace rozděluje celé národy, posouvá voliče více doleva či doprava, vytváří nová pracovní místa a zároveň ohrožuje ta stávající. V následujícím textu se na tento složitý problém podíváme podrobněji.

V tomto shrnutí se mimo jiné dozvíte,

• proč byli migranti z Tongy ve své nové zemi méně šťastní než doma,
• jaký pozitivní dopad mají migranti na ekonomiku zemí, do nichž se stěhují,
• a jak jejich domovské státy získaly od občanů žijících v zahraničí 400 miliard dolarů.

Migrace patří k nejpalčivějším otázkám dneška. V důsledku globalizace, rostoucí mobility a prohlubujících se rozdílů mezi bohatými a chudšími státy dnes migruje více lidí než kdykoli dříve. Proč tomu tak je?

Za prvé, existují výrazné rozdíly v příjmech a životní úrovni mezi „rozvojovými“ a „vyspělými“ zeměmi. Chudší státy mívají mnohem nižší životní standard a jejich sociální a politické instituce bývají oslabeny korupcí a často nefungují ve prospěch obyvatel.

Za druhé, pro lidi, kteří si ve své domovské zemi vydělávají relativně dobře, je dnes migrace mnohem dostupnější. Například odchod z Konga do Dánska je velmi nákladný; celý proces je však podstatně jednodušší, pokud má člověk k dispozici určité úspory.

Třetím faktorem jsou velké, již etablované diaspory – tedy komunity lidí žijících v zemi, která není zemí jejich předků. Ty mohou nově příchozím výrazně pomoci s usazením a hledáním práce. Čím větší diaspora je, tím více dalších migrantů přitahuje.

Přestože migrace v posledních desetiletích výrazně vzrostla, politici se tomuto tématu často vyhýbají. Důvody jsou dva. Zaprvé, k dispozici není mnoho kvalitních dat o celosvětové migraci – výzkumníci se často zdráhají pouštět do obrovských datových souborů, které jsou potřeba k získání vědecky spolehlivých výsledků. Zadruhé je migrace nesmírně složitý problém, propletený morálními a etickými otázkami.

Tvůrci politik si musejí klást například tyto otázky: Je správné vpustit do země některé migranty a jiné odmítnout? Budou politici označeni za rasisty, pokud nechtějí přijímat chudé migranty? A co se stane se zeměmi, které lidé hromadně opouštějí?

Právě tyto otázky budou hrát klíčovou roli při utváření budoucí migrační politiky.

To, jak se s migranty v nové zemi zachází, se výrazně liší podle toho, kam přijdou. Některé státy jsou vůči nově příchozím poměrně vstřícné, jiné mnohem méně. Jaké jsou příčiny těchto rozdílů a jaký dopad mají migranti na svou novou domovinu?

Míra, v jaké migranti ovlivňují přijímající zemi, závisí do značné míry na rychlosti a rozsahu migrace. Masivní příliv může vést k tomu, že se místní obyvatelstvo cítí zahlcené a začne k nově příchozím zaujímat nepřátelský postoj. Když se v krátké době přistěhuje velké množství lidí, rychle roste i místní diaspora, což může znamenat, že ne každý migrant cítí potřebu plně se integrovat do většinové společnosti.

Pokud je však příliv migrantů relativně mírný a stabilní, má více z nich šanci se do dominantní kultury a společnosti začlenit. V takových případech bývají místní obyvatelé vůči nově příchozím obvykle otevřenější a ochotněji je zapojují do sociálního i ekonomického života. V ideálním případě se mezi domácí populací a migranty může vytvořit určitá míra důvěry a spolupráce.

V zemích s vlastní národní tradicí, relativně stabilní ekonomikou a fungujícím státem existuje i určitá základní míra důvěry mezi členy společnosti. Právě tato důvěra a ochota spolupracovat jsou základem dobrých vztahů mezi migranty a místními. Zda k nim skutečně dojde, závisí ve velké míře na vzájemném respektu.

Vzájemný respekt znamená pocit sympatie či sounáležitosti s ostatními – na rozdíl od pouhého formálního respektu, který sám o sobě lidi k bližšímu kontaktu nemotivuje. Vzájemný respekt je základem všech sociálních programů, jejichž cílem je pomáhat slabším a chudším členům společnosti vést stabilní a úspěšný život, a zároveň umožňuje překlenout propast mezi místními obyvateli a migranty.