Evoluce peněz

Jako děti jste se možná někdy zamýšleli nad tím, proč je někdo ochoten vyměnit cenné věci – auto, plyšového medvídka, klavír – za malé zelené kousky papíru. Nepřišlo vám to zvláštní? Peníze jsou opravdu podivná věc. Lidstvo je používá už velmi dlouho, ale dokonce ani ekonomové se dosud neshodnou na tom, co přesně jsou. Navíc existují v mnoha různých podobách, hmotných i nehmotných – od lastur přes bankovky až po bitcoin.

Tyto kapitoly nabízejí podrobný pohled na bouřlivé dějiny peněz, jejich nejistou budoucnost a na různé způsoby, jimiž se je ekonomové snažili pochopit. Při putování staletími mimo jiné zjistíte další důvod, proč závidět Australanům, jak peníze souvisejí s kvantovou teorií a proč se dvě pizzy kdysi prodaly za částku, která by dnes odpovídala milionům.

Všimli jste si, jak přirozeně děti obchodují? Možná si pamatujete, jak jste vyměnili krabici džusu za sušenky nebo svůj nejlepší set kuliček za autíčko Matchbox.

Jedna stará a populární teorie tvrdí, že peníze byly „vynalezeny“ ve chvíli, kdy společnosti přerostly systém směny zboží za zboží, tedy barter. Tato teorie sahá až k Aristotelovi. Ačkoli šlo v podstatě o čistou spekulaci, získala si oblibu u mnoha významných myslitelů, kteří přišli po něm, včetně vlivného ekonoma osmnáctého století Adama Smithe.

Všichni věřili, že peníze jsou přirozeným vývojem směnného obchodu – kdy například určitý cenný majetek, jako je dobytek, mohl být vyměněn za určitý počet otroků. Takový systém však není příliš efektivní: věci jako dobytek se obtížně převážejí, zatímco mince jsou skladné. Navíc drahé kovy v mincích byly považovány za cenné téměř všude, zatímco jiné zboží nemuselo být v některých oblastech žádané, a proto mělo nižší hodnotu.

Myšlenka, že se peníze vyvinuly z čistého barteru, může znít věrohodně, ve skutečnosti však byla vyvrácena. V roce 1913 britský ekonom Alfred Mitchell-Innes publikoval své vlastní závěry a upozornil, že v obchodních dějinách neexistují žádné důkazy o tom, že by kdy existoval systém založený výhradně na barteru. A Mitchell-Innes zatím vyvrácen nebyl – naopak, historici dál nacházejí důkazy, že starověké civilizace používaly různé formy peněz souběžně se směnným obchodem.

Přibližně před 5 000 lety se v Sumeru, jedné z nejstarších městských civilizací Mezopotámie, obchodní transakce zaznamenávaly na hliněné tabulky. Z nich víme, že jako rané formy peněz sloužily sůl, korálky i pruty z drahých kovů.

Pravdou je, že přesně nevíme, jak a kdy se peníze začaly používat, víme však, že první mince se objevily v sedmém století před naším letopočtem v maloasijském království Lýdie. A v šestém století před naším letopočtem začaly řecké městské státy razit vlastní mince jako projev své moci a nezávislosti.

Pravděpodobně víte, že sir Isaac Newton je jedním z nejvlivnějších fyziků v dějinách, ale věděli jste, že měl také obrovský vliv na podobu naší měny? Newton je ve skutečnosti zodpovědný za to, jak se ustálil vztah mezi penězi a drahými kovy.

Stalo se tak na konci 17. století, kdy Newton po nervovém zhroucení přijal místo dozorčího v londýnské Královské mincovně. Právě tam v Anglii prosadil zlatý standard – systém, který stanovuje pevný poměr mezi množstvím drahého kovu a hodnotou měny, například anglických stříbrných mincí, vyjádřenou ve zlatě. Odtud pochází i název britské „libry“ – jedna z těchto stříbrných mincí měla původně představovat jednu libru (váhovou jednotku) stříbra, resp. odpovídající hodnotu ve zlatě.

U peněz je však důležité uvažovat jak jejich hmotnou, tak nehmotnou stránku. Peníze jsou samozřejmě konkrétní fyzický předmět – mince a bankovky ve vaší peněžence. Zároveň ale představují i nehmotnou veličinu, číslo, které vyjadřuje jejich hodnotu.

Někteří lidé považují tuto dvojí povahu peněz – co fyzicky jsou versus co abstraktně reprezentují – za podobnou kvantovým objektům, jako je foton, který má vlastnosti jak částice, tak světelné vlny. A podobně jako některé kvantové objekty se i peníze mohou z okamžiku na okamžik měnit.

Hodnotu jednodolarové bankovky určuje důvěryhodná autorita, například Federální rezervní systém. Jakmile ji však začneme používat k nákupu zboží či služeb, může se její kupní síla měnit v závislosti na tržních podmínkách. Dnes vám dolar může koupit láhev vody, ale zítra se situace může změnit a vy byste mohli stejnou láhev vody prodat za dva dolary.

Tato složitá povaha peněz ekonomisty už po staletí mate i fascinuje.