Ethereum

Většina z nás už určitě slyšela o bitcoinu. Je to jen jedna z mnoha kryptoměn, které v posledních letech přitahují pozornost médií. Kryptoměny jsou často vychvalovány jako další velká věc ve financích, ale málokdo skutečně rozumí tomu, jak fungují.

Ve skutečnosti je to spíše než samotné měny technologie, která je pohání – takzvaný blockchain –, jež má skutečně revoluční potenciál. Někteří lidé věří, že blockchainy nabízejí tolik výhod, že nakonec učiní banky zbytečnými. Jiní si myslí, že představují budoucnost smluv i bezpečného ukládání dat. A jsou i tací, kteří tuto technologii považují jen za módní výstřelek, který nakonec splaskne.

Po přečtení této knihy budete mít jasnější představu o tom, jak blockchain chápe odborník Henning Diedrich a proč může být stále příliš brzy na to, abychom dokázali říct, kam nás Ethereum zavede. V tomto shrnutí zjistíte mimo jiné, proč byl projekt b‑money jen o pár let napřed; která země spotřebuje za rok zhruba tolik elektřiny jako samotný bitcoinový blockchain; a proč by Ethereum mohlo Bitcoin překonat jako preferovaný blockchain.

V osmdesátých letech vstoupil svět do počítačového věku: osobní počítače se staly součástí mnoha domácností i pracovišť. Pro některé lidi však tento vývoj nebyl vůbec vítaný. Viděli v něm nástup všudypřítomného dohledu státu, něco podobného jako ve slavném románu George Orwella 1984.

Hrstka programátorů se proto rozhodla postavit na odpor – a jejich zbraní byl kód. Tak se v pozdních osmdesátých letech zrodilo hnutí cypherpunků. Jejich hlavním cílem byla ochrana soukromí lidí v digitálním světě. Jeden ze zakladatelů, americký programátor Eric Hughes, shrnul jejich cíle a záměry v textu A Cypherpunk’s Manifesto z roku 1993.

Cypherpunkům šlo o to, aby v digitálním světě existovala bezpečná, šifrovaná komunikace, která by lidem umožnila provádět anonymní transakce. Na rozdíl od plateb kreditní kartou, kde lze identifikovat plátce i příjemce, usilovali o digitální měnu, která by lidem umožnila posílat a přijímat peníze, aniž by byli sledováni – podobně jako při platbě v hotovosti v místním obchodě.

První krok k soukromému komunikačnímu systému učinili v roce 1997, kdy spustili Cypherpunks Distributed Remailer (CDR), v podstatě anonymní, decentralizovaný e‑mailový systém. Krátce poté přišla první verze kryptoměny zvané b‑money, jejíž vynález je připisován osobě vystupující pod online přezdívkou „Wei Dai“.

Pozoruhodné je, že b‑money fungovala podobně jako dnešní bitcoin: všichni uživatelé měny měli kopii transakčního deníku, takže každá platba byla zveřejněna pro všechny, aby ji mohli vidět a případně schválit nebo zpochybnit. Velký rozdíl mezi b‑money a bitcoinem však spočíval v tom, že v době b‑money neexistoval decentralizovaný způsob, jak udržovat účetní knihu.

Následovaly další pokusy o kryptoměny, ale všechny zanikly, když na přelomu století praskla internetová bublina. Poté následovalo téměř desetiletí ticha.

A pak se v roce 2008 objevil bitcoin – první skutečně decentralizovaná digitální měna na světě. Vynálezce bitcoinu je znám pod pseudonymem „Satoshi Nakamoto“, ale jeho skutečná totožnost zůstává neznámá. Nakamoto však své záměry vyjádřil zcela jasně: chtěl učinit koncept tradiční banky – tedy centrální finanční instituce – zastaralým. Proto bitcoin nefunguje na žádném centrálním registru a všechny transakce se provádějí přímo mezi uživateli.

Teď, když víte, jak kryptoměny vznikly, se podívejme na to, jak fungují.

Pokud jste někdy četli o bitcoinu, možná jste narazili na pojem „blockchain“ a přemýšleli, co to vlastně je. Nejjednodušší způsob, jak blockchain pochopit, je představit si ho jako bezpečnou, sdílenou databázi, která obsahuje záznamy o transakcích.

Blockchainy mohou být využity pro různé účely, ale bitcoin se stal jejich nejznámějším příkladem. V případě této digitální měny se blockchain používá k uchovávání informací o tom, kolik bitcoinů je převáděno mezi dvěma účty. Zápis v databázi může vypadat například takto: „Účet A převádí 10 bitcoinů na účet B.“

Databáze se nazývá blockchain proto, že data jsou uložena v sekcích zvaných bloky a tyto bloky jsou uspořádány tak, aby vytvářely řetězec. První blok dat se nazývá genesis blok a každý následující blok obsahuje informaci o bloku předchozím, čímž je spojuje dohromady jako řetěz.

Ještě výstižnější může být přirovnání k sadě ruských matrjošek, kde každý blok obsahuje informace z předchozích bloků uvnitř sebe.

Skutečně určující vlastností blockchainu je, že je decentralizovaný. To je důležité z několika důvodů, přičemž nejdůležitější je, že takový systém brání podvodům.

Obecně platí, že většinu digitálních věcí lze snadno zkopírovat – stačí si vzpomenout, jak jednoduché je poslat někomu e‑mailem soubor JPEG nebo MP3. Digitální měna však musí být chráněna proti duplikaci, jinak by neměla žádnou skutečnou hodnotu.

Technologie blockchain tuto výzvu překonává právě tím, že databázi decentralizuje. Pokud tedy máte pět bitcoinů, tato informace není uložena na jednom centrálním počítači; neustále se synchronizuje v celé síti počítačů. Kdybyste se pokusili rychle změnit svůj zůstatek z pěti na patnáct bitcoinů, tato změna by se objevila na každé kopii blockchainu a kdokoli by ji mohl odmítnout a zabránit tomu, aby se stala součástí oficiální verze.

Další úroveň zabezpečení, kterou blockchain poskytuje, spočívá v použití kryptografie – odtud také název „kryptoměna“ pro bitcoin a další digitální měny založené na blockchainu. Kryptografie umožňuje bezpečnou komunikaci a bezpečné uchovávání informací a poskytuje další vrstvy ověřování v rámci blockchainu.

Každá transakce vyžaduje digitální podpis, který využívá kryptografii k autentizaci transakcí a k zajištění toho, že minulá transakce nebyla pozměněna.