Estetický mozek

Stejně jako ostatní živočichové i my lidé toužíme po věcech, které potřebujeme k přežití a rozmnožování – po jídle, vodě, společnosti a sexu. Proč ale zároveň tolik stojíme o krásu v našem životě? Proč lidé tráví tolik času tancem, zpěvem nebo malováním, místo aby se „jen“ starali o vlastní přežití a množení?

Díky pokroku v neurovědách a evoluční biologii postupně odhalujeme, co stojí za naší zvláštní fascinací krásou. I to je samo o sobě pozoruhodný příběh. V tomto shrnutí se dozvíte, jak spolu souvisejí krása a paraziti; proč máme téměř všichni slabost pro africkou savanu, i když jsme ji nikdy nenavštívili; a co vlastně znamená být „nezaujatý“ při setkání s velkým uměleckým dílem.

Co mají společného obličej Winony Ryderové a africká savana? Oba považujeme za krásné. Ale co přesně je tak činí?

Lidský mozek je nastaven tak, aby na krásné obličeje a těla reagoval automaticky – často si to ani neuvědomujeme. Studie například ukázaly, že je téměř nemožné podívat se na nějaký obličej, aniž bychom zároveň vnímali jeho přitažlivost.

V jednom experimentu lidé porovnávali dva počítačem generované obličeje a měli posoudit, jak moc si jsou podobné. Účastníci nebyli vyzváni, aby hodnotili krásu, přesto jejich zraková kůra vykazovala zvýšenou aktivitu, když se dívali na atraktivní tváře. Jinými slovy: jejich mozek na hezké obličeje nevědomě a automaticky reagoval.

Tato okamžitá hodnocení nás navíc vedou k tomu, že si o atraktivních lidech vytváříme lepší mínění – často i o těch, které sotva známe. Studie dokonce ukázaly, že atraktivní lidé dostávají lepší známky, snáze získávají zaměstnání a mívají vyšší platy.

Zůstává však základní otázka: proč vlastně považujeme některé lidi za krásné? Aby na ni vědci odpověděli, vymezili tři základní parametry atraktivního obličeje: průměrnost, symetrii a sexuální dimorfismus, tedy fyzické rysy, které odlišují jedno pohlaví od druhého.

První charakteristika se týká toho, že lidé obvykle považují statisticky průměrné rysy obličeje za přitažlivější než rysy atypické. To znamená, že dáváme přednost nosům střední velikosti před velmi velkými či velmi malými a očím, které nejsou ani příliš blízko, ani příliš daleko od sebe.

Druhý aspekt, symetrie, se ukázal jako zásadní pro naše hodnocení krásy, protože symetrie obličeje je považována za ukazatel dobrého zdraví a silného imunitního systému. Jak uvidíme v další kapitole, obě tyto vlastnosti jsou zároveň esteticky přitažlivé.

A konečně sexuální dimorfismus znamená, že lidé s výrazně mužskými či ženskými rysy bývají vnímáni jako atraktivnější. Typicky mužským rysem je například výrazná brada – stačí si vybavit Brad Pittovu ostře řezanou čelist a zkusit tvrdit, že není přitažlivý muž.

Je tedy zřejmé, že náš mozek krásu vyhledává a obdivuje. Co ale krása vlastně je a jak ji můžeme definovat? Tomu se budeme věnovat v další kapitole.

Většina částí lidského těla slouží základním, „primitivním“ funkcím. Máme ústa, abychom mohli přijímat energii v podobě potravy, protistojné palce, které nám umožňují uchopovat předměty, a nohy, díky nimž se můžeme pohybovat po světě.

Podobně i lidský mozek má různé oblasti, které zajišťují specifické funkce, jako je osvojování jazyka nebo rozhodování. Každá z těchto funkcí se vyvinula proto, že našim předkům poskytovala výhodu v boji o přežití – a ti pak mohli tyto výhody předat svým potomkům.

Nabízí se tedy otázka: jaký přínos pro přežití má to, že v něčem nacházíme krásu?

Odpověď je jednoduchá: důvod, proč nás tolik přitahují atraktivní lidé, spočívá v tom, že jejich vzhled instinktivně vykládáme jako známku zdraví a dobré fyzické kondice. Z evolučního hlediska to dává smysl – páření se zdravými partnery obvykle vede ke zdravějším potomkům.

Pozoruhodné je, že tolik informací dokážeme „vyčíst“ už jen z hezké tváře. Vzpomeňme na symetrii, o níž byla řeč v předchozí kapitole jako o klíčovém prvku obličejové krásy. Nemoci přenášené parazity často způsobují asymetrické rysy a různé abnormality na obličeji i na těle; lidé trpící těmito chorobami mívají také oslabený imunitní systém. Naopak symetrické tváře a těla naznačují zdravou imunitu a dobrou fyzickou kondici.

Dalším zajímavým aspektem našich estetických preferencí je přitažlivost širokých krajin. Podobně jako u tváří platí, že krajiny, které považujeme za krásné, jsou zpravidla ty, jež byly pro naše předky nejpříznivější z hlediska přežití.

Obecně proto dáváme přednost širokým, otevřeným prostorám. Prostředím, po němž jako bychom byli biologicky naprogramováni toužit nejvíce, je však africká savana. Studie skutečně ukázaly, že lidé napříč věkem i etnickým původem v průměru hodnotí obrázky savany jako příjemnější než snímky jakéhokoli jiného prostředí – a to i tehdy, když tam nikdy nebyli.

Z evolučního hlediska je to zcela logické. Výhody savany pro přežití jsou zřejmé: je široká a plochá, takže umožňuje včas zpozorovat potenciální predátory. Zároveň je poseta jednotlivými stromy, na které lze v případě nebezpečí vylézt, a obývá ji množství velkých býložravců, kteří představují bohatý zdroj potravy.