Element

Američané mají tendenci slovo „láska“ nadužívat. Milují makarony se sýrem, milují Katy Perry, milují růžovou barvu. Ale Američané nejsou jediní, kdo s tímto závažným slovem zachází tak lehkovážně. Možná jste i vy někdy řekli: „Miluji psaní“ nebo „Miluji hraní na klavír.“ Pokud jste se tomu, čemu říkáte láska, ve skutečnosti nikdy opravdu nevěnovali a nevložili do toho kus sebe, možná pro to slovo „láska“ není ten správný popis. Možná to obdivujete, nebo si přejete, abyste to mohli dělat.

Opravdová láska k něčemu znamená, že je to váš element. V tomto shrnutí se dozvíte, proč ještě není pozdě začít tvořit nebo se učit něco úplně nového, jak se nadání liší od vášně a proč nalezení své „kmenové skupiny“ znamená mnohem víc než jen vtipný popisek na Instagramu.

Určitě jste už slyšeli, jak lidé říkají, že jsou „ve svém živlu“, když mluví o pocitu naplnění a souladu se svou pravou identitou a životním posláním. Zní to skvěle – ale jak takové místo najít pro sebe?

Pravda je, že neexistuje jediná cesta, jak se tam dostat. Když se ale seznámíte s hlavními charakteristikami, které váš element definují, můžete začít zjišťovat, co přesně znamená pro vás. První z těchto charakteristik je nadání.

Nadání je to, čemu většina lidí říká „talent“. Je to přirozená, intuitivní schopnost něco zvládat. I nadání má však své limity. Můžete mít vlohy k lecčemu – od vývoje softwaru přes poezii až po hru na housle. Možná máte hlas dokonale vhodný pro operu nebo pro rozhlas – to je nadání.

Samo o sobě ale nestačí. Potřebujete také vášeň. Můžete něco dělat s mimořádnou zručností a přitom ve vás tato činnost nic hlubšího nevyvolává. Být ve svém živlu znamená cítit při tom, co děláte, radost a potěšení. Právě taková vášeň vás udrží u tréninku celé hodiny – a vy si přitom budete užívat každou minutu.

Vezměme si například Charlese, klávesistu z bývalé kapely autora. Jednou po koncertě mu autor řekl, jak skvěle hrál a jak moc sám miluje hru na klávesy. Charles mu odpověděl, že to ve skutečnosti nemiluje, protože kdyby ano, dělal by to.

Charles cvičil několik hodin denně. Ne proto, že by ho k tomu někdo nutil, ale proto, že to sám chtěl. Jinými slovy, hra na klávesy byla jeho vášní.

Lidé se rádi označují za šťastné nebo nešťastné, ale pokud jde o motivaci, samotné štěstí vás příliš daleko nedovede. Bez správného postoje budete mít velký problém najít svůj element. Stačí si vzpomenout na všechny úspěšné osobnosti, jejichž přístup pohání jejich ambice a vytrvalost na každém kroku.

Dobrým příkladem je John Wilson. Ve dvanácti letech oslepl při nehodě v hodině chemie. Tato zkušenost ho však nezlomila. Byl vděčný, že má před sebou zbytek života, a okamžitě se pustil do učení Braillova písma, které používají nevidomí. Vynikal na škole pro nevidomé a později i na Oxfordu, kde studoval právo spolu s vidícími studenty. Odtud vedla jeho cesta k založení organizace Sight Savers International, která se snaží léčit a předcházet slepotě v rozvojových zemích. Desítky let stál v jejím čele, cestoval po celém světě a vykonával pozoruhodnou práci. To je síla postoje.

Neméně důležitá je příležitost. Proč, to si snadno představíte na příkladu: jste největší talent na lov perel na světě, ale žijete uprostřed Sahary. Svého nadání byste si nikdy nevšimli, natož abyste ho dokázali využít. Proto potřebujete ty správné příležitosti.

Příležitosti mohou mít mnoho podob. V autorově případě mu cestu otevřel mentor. Jako dítě prodělal poliomyelitidu a kvůli částečné paralýze navštěvoval školu pro děti se zdravotním postižením. Neměl moc šancí vyniknout, dokud do školy nepřišel jeden veřejný činitel a nevšiml si, jak je bystrý. Tento muž, pan Stafford, mu zadal zvláštní test, díky němuž byl přijat na kvalitní střední školu, a od té doby se stal jeho mentorem a blízkým přítelem.