Ekonomika umělé inteligence

Mezi všemi nedávnými technologickými pokroky je umělá inteligence bezpochyby oblastí, která vyvolává nejvíce humbuku a spekulací. Pokud dáme za pravdu nadšencům do AI, jako je futurista Ray Kurzweil, měly by chytré stroje do roku 2025 překonat lidský mozek – a do roku 2050 být chytřejší než všechny lidské mozky dohromady. Od tohoto okamžiku, který Kurzweil nazývá singularitou, se pak zdá být jen otázkou několika let, než stroje lidi zcela nahradí a převezmou i ty nejsložitější úkoly a profese.

Není divu, že pokrok v oblasti robotiky a AI vzbuzuje obavy u firem, jednotlivců i vlád. Podle průzkumu z roku 2015, který provedla Chapman University, se Američané více bojí, že je nahradí roboti, než smrti samotné.

Jak pravděpodobná je ale tato dystopická vize revoluce AI? Oznámí umělá inteligence skutečně konec veškeré práce – a možná i konec lidstva? V tomto shrnutí se na některé z našich největších otázek, nadějí a obav spojených s věkem AI podíváme z pragmatického hlediska. S využitím poznatků z historie a makroekonomie technologických inovací se dozvíte více o tom, jaký dopad bude mít AI doopravdy na váš život.

Zjistíte, které pracovní pozice jsou nejvíce ohrožené nahrazením roboty, jaká nová odvětví a investiční příležitosti by mohla vzniknout a proč je vzdělání nejdůležitějším faktorem při přípravě na věk robotů.

Jak můžeme předpovídat budoucnost globální ekonomiky? Abychom porozuměli přítomnosti a dokázali si představit, co nás čeká, má smysl obrátit se pro odpovědi do minulosti. Pro ekonomy je nejvýznamnějším historickým procesem, který je třeba studovat, průmyslová revoluce.

Podle amerického ekonoma Roberta Gordona však neproběhla jen jedna, ale hned tři samostatné průmyslové revoluce. První byla proces technologických inovací a sociálních i politických změn, který začal v Británii na konci osmnáctého století s vynálezem parního stroje a rozvojem železnic. Druhá začala na konci devatenáctého století s nástupem elektřiny, spalovacích motorů a telefonu. Třetí se odehrála v šedesátých letech dvacátého století po vynálezu počítače.

A nyní, s rychlým rozvojem robotiky a umělé inteligence, se chystáme vstoupit do čtvrté průmyslové revoluce. Umělá inteligence a robotika však byly v posledních letech natolik přeceňovány, že je lákavé myslet si, že přinesou mnohem radikálnější proměnu světa než „pouze“ další průmyslovou revoluci.

Je pravda, že roboti a umělá inteligence v posledních letech výrazně pokročili – ve výpočetním výkonu, algoritmickém rozhodování i v rozpoznávání textu a obrazu. V roce 2016 například systém umělé inteligence DeepMind z dílny Googlu porazil úřadujícího lidského mistra ve hře go, složité čínské deskové hře. I zde je ale pokrok omezený. Když se Google pokusil naučit AI rozpoznávat na YouTube obrázky koček, dopadlo to mnohem hůře: k identifikaci jediné kočky bylo zapotřebí výkonu 16 000 počítačů.

A stále existuje celá řada dovedností – včetně kreativního myšlení, emocionální inteligence či manuální zručnosti –, s nimiž mají roboti a umělá inteligence velké potíže a žádné zjevné řešení není na obzoru. Navzdory slibům nadšenců do AI je tedy jen málo důvodů věřit, že stroje v dohledné době nahradí lidi ve všech, kromě velmi specifických, pracovních pozicích.

Co tedy můžeme od čtvrté průmyslové revoluce robotů a umělé inteligence očekávat? I když předchozí revoluce nevedly k okamžitému zlepšení životních podmínek pracujících, v delším časovém horizontu jejich mzdy i kvalita života rostly. V roce 2000 bylo globální HDP na obyvatele více než třicetkrát vyšší než v roce 1800.

Podobně lze očekávat, že revoluce AI bude spíše dlouhodobým procesem než jednorázovou dramatickou událostí. Pokud se bude řídit stejným vzorcem jako dřívější technologické vlny, zvýší produktivitu a ekonomický růst, což v dlouhodobém horizontu přinese prospěch celé společnosti.

„Roboti nám berou práci!“ – to je jedna z hlavních obav spojených s nástupem umělé inteligence. Do značné míry je však přehnaná.

Institut McKinsey odhaduje, že v bohatších zemích je pouze 14 procent pracovních míst „vysoce automatizovatelných“ a jen 5 procent pozic je „zcela automatizovatelných“. To rozhodně neodpovídá dystopickým vizím masové nezaměstnanosti. Zároveň to ale znamená, že do roku 2030 by mohlo být 375 až 700 milionů pracovních míst nahrazeno roboty.

Mezi pozice, které pravděpodobně zmizí, patří pokladní, baliči zboží, pracovníci odbavení a další opakující se, nízkokvalifikované profese. Rutinní právní práce, účetnictví, analýzy či jednoduché překladatelské úkoly dnes dokáže zvládnout i AI.

Taková změna však nemusí být pro ekonomiku katastrofou. Jakmile stroje převezmou některé činnosti, vznikají nové. V 90. letech 20. století představovalo zemědělství ve Spojených státech 40 procent zaměstnanosti. Dnes jsou to jen 2 procenta, přesto celková zaměstnanost neklesla. Světové ekonomické fórum odhaduje, že do roku 2026 vznikne v USA 12,4 milionu nových pracovních míst. Část z nich bude přímo souviset s vývojem, výrobou a údržbou robotů, další budou nepřímým důsledkem revoluce AI.

Rozšíření robotů by například mohlo uvolnit lidi pro více „lidské“ profese, jako je osobní poradenství a individuální péče o zákazníky.

V mnoha případech navíc roboti a AI nejsou tak „zázrační“, jak se někdy zdá. Nahrazování řidičů autonomními vozidly probíhá mnohem pomaleji, než se očekávalo. Z technických i právních důvodů dnes žádný z dostupných modelů není plně autonomní. I když se vozidla dokážou řídit sama, řidiči musí zůstat ve střehu a být připraveni zasáhnout. Plně autonomní vozidla fungují pouze na velmi omezených trasách, například mezi letištními terminály.

Lidé jsou jednoduše lepší než stroje v kreativní práci, jako je umění, design či žurnalistika, ale také v činnostech vyžadujících flexibilní myšlení a manuální zručnost, jako je instalatérství, zahradničení nebo elektroinstalace. Robot možná dokáže vyrobit vaše auto, ale když se pokazí, stále musíte k lidskému technikovi.

V mnoha oblastech tak budou stroje spíše pracovat po boku svých lidských protějšků a zvyšovat jejich produktivitu. Mnoho lékařů už například používá chirurgické roboty, které jim pomáhají při složitých zákrocích.

Další častý omyl spočívá v představě, že roboti „pracují zadarmo“. Ve skutečnosti je vývoj, výroba a údržba robotů a AI velmi nákladná a vždy existuje riziko rychlého zastarávání. Průměrný průmyslový robot stojí kolem 100 000 dolarů a během své životnosti může jeho údržba vyjít až čtyřikrát dráž. Pro řadu firem tak může být lidská práce jednoduše levnější a flexibilnější variantou.