Ekonomická singularita

Po desetiletí se lidé obávají, že by stroje mohly převzít kontrolu nad světem – a tyto obavy rozhodně nejsou nepodložené. Dnes si snadno dokážeme představit, že budou vyvinuti roboti s řadou lidských vlastností, schopní projevovat empatii, rozumět řeči a disponovat vysokou inteligencí.

Pokud by byli roboti poslušní, mohlo by to být velmi praktické – například pro mnohé osamělé lidi na světě, kteří potřebují stabilního a spolehlivého životního partnera. Na druhou stranu by se roboti také mohli rozhodnout převzít moc a učinit z lidí otroky.

Pomineme‑li sci‑fi scénáře, technologie a stroje zatím na Zemi chaos nezpůsobily; naopak, mechanizace znamená, že lidé musí pracovat čím dál méně, což jim umožňuje být kreativní, produktivní, nebo prostě lenošit. Tento trend se s dalším technologickým pokrokem nepochybně prohloubí. Podívejme se proto na pozitivní i negativní stránky, které s sebou rostoucí význam umělé inteligence přináší.

V tomto shrnutí se dozvíte, proč je dnes více poradců než truhlářů, jak se technologie vyvíjejí tak, aby zvládaly složité lidské dovednosti, a proč byste v blízké budoucnosti mohli dostávat výplatu, aniž byste pracovali.

Když se v devatenáctém století ve viktoriánské Anglii začaly objevovat stroje a továrny, mnoho lidí bylo k tomuto novému vývoji kritických. Zejména Charles Dickens měl obavy z toho, jaký vliv budou mít stroje na anglické dělníky, a tyto obavy vyjadřoval ve svých knihách. Už tehdy se lidé báli, že kvůli nové technologii přijdou o práci.

Jak se však během průmyslové revoluce prosadila masová výroba, dosažený pokrok už nebylo možné zastavit. Ve skutečnosti to nebyly samotné stroje, co tuto změnu způsobilo, ale parní stroje, které je poháněly. Lidé už byli obeznámeni se stroji na vítr a vodu, které existovaly od středověku. Skutečným motorem průmyslové revoluce byla skutečnost, že nové stroje na montážních linkách využívaly sílu parního stroje Thomase Newcomena.

Tento stroj, vynalezený v roce 1712, urychlil nástup průmyslového věku a byl mnohem výkonnější než jakékoli vodní či větrné zařízení, které mu předcházelo. Jak stroje přebíraly velkou část práce, významná část populace se mohla soustředit na jiné činnosti – a právě tento nově získaný čas vedl k nástupu informační revoluce.

Postupem času se stroje stávaly stále efektivnějšími a na montážních linkách bylo potřeba méně manuální práce. V důsledku toho se pracovní síla začala přesouvat do sektoru služeb. Před rokem 1940 pocházela pouze polovina amerického hrubého domácího produktu (HDP) ze služeb, ale do roku 1950 už tento sektor zaměstnával více než polovinu pracovníků v zemi.

Tento posun od průmyslu a zemědělství k službám znamenal začátek informační revoluce – éry, která se soustředí na produkci znalostí a informací spíše než na zpracování surovin. Protože informační revoluce stále probíhá, nemůžeme si být jisti jejími celkovými důsledky; je dokonce obtížné odhadovat, jak bude vypadat pracovní trh v budoucnu.

Než se ale podíváme dopředu, podívejme se nejprve podrobněji na to, jak jsme se dostali tam, kde jsme dnes.

Znáte pojem luddista? Možná ano, pokud dáváte přednost životu bez technologií. Ale víte, odkud tento název pochází?

Podle tradovaného příběhu se v roce 1779 textilní dělník jménem Ned Ludd vzbouřil poté, co ho jeho zaměstnavatel zbil. Pro Neda to byla poslední kapka a na protest rozbil svůj nový mechanický pletací stroj. Tento příběh se vryl do povědomí veřejnosti a když se v devatenáctém století v Anglii textilní dělníci setkali s dalším zmechanizováním svého povolání, spojili se k protestům proti hrozbě pro své živobytí a začali si říkat luddisté. A podobně jako v příběhu o Nedu Luddovi rozbíjeli nové tkalcovské stroje na protest.

Je ale technologie skutečně na vině? Když se podíváme na důkazy, vidíme, že stroje obecně zvyšují bohatství země, zatímco odolný trh práce se dokáže přizpůsobit. Protože stroje nepotřebují spát a nevyžadují mzdy ani benefity, činí výrobu levnější a rychlejší. A s větším množstvím vyráběných produktů lze uspokojit vyšší poptávku, což v dlouhodobém horizontu vede k většímu bohatství a více pracovním místům.

Je tedy krátkozraké předpokládat, že automatizace automaticky vede k nezaměstnanosti. Koneckonců, neexistuje žádný pevně daný počet pracovních míst ani konečný objem práce, který je třeba vykonat. Dosud platilo obecné pravidlo, že když firmy inovují a prosperují, vznikají nová pracovní místa.

Dnes se používá více strojů než kdykoli předtím. A zároveň lidé pracují stejně jako dříve, protože stroje nám umožňují být produktivnější a vykonávat nové a zajímavé úkoly.

V roce 2015 zkoumala poradenská společnost Deloitte trendy zaměstnanosti sahající až do roku 1871 a zjistila, že stroje ve skutečnosti vytvořily více pracovních míst – především díky automatizaci zemědělství a profesí spojených s praním. Dělníci v těchto odvětvích byli najednou uvolněni, aby mohli obsadit pracovní místa v rostoucím sektoru služeb, například jako učitelé či zdravotní sestry. Mezi lety 1992 a 2014 se v USA počet pracovních míst ve vzdělávání a zdravotnictví zvýšil o šest, respektive devět procent.