Ekologické podnikání

V místním supermarketu se podívejte na regál s čisticími prostředky. S velkou pravděpodobností si všimnete řady „eko“ produktů se zelenými etiketami, které zdůrazňují „udržitelné“ zásluhy dané firmy. Od rychlého občerstvení po nábytek – společnosti v každém odvětví se snaží trhu ukázat, že jejich postupy jsou šetrné k životnímu prostředí a že když si koupíte jejich výrobky, děláte tím svůj díl pro záchranu světa.

To má ale k pravdě daleko. Jak ukazují tyto kapitoly, korporátní „udržitelné“ praktiky jsou dnes většinou navržené tak, aby zvyšovaly zisky a podíl na trhu. Jakmile proniknete do tajemství korporátního environmentalismu, možná už se na další „zelený“ produkt nikdy nebudete dívat stejně.

V tomto shrnutí se dozvíte:

• proč mají Greenpeace a Coca-Cola společný cíl,
• jak může firma sledovat jediný banán od Peru až na váš snídaňový talíř,
• a proč je výrobce nealkoholických nápojů mocnější než Organizace spojených národů.

Co se vám vybaví, když slyšíte pojem ekologické podnikání? Možná si představíte firmu, která mění své obchodní praktiky z obavy o životní prostředí. Ve skutečnosti je ale hlavním motorem trendu ekologického podnikání snaha o zisk.

Jak je to možné? Zvyšování udržitelnosti firmy je především skvělý způsob, jak snížit výrobní náklady a zvýšit efektivitu. Jinými slovy, stát se „ekologickou“ firmou umožňuje společnosti vyrábět a prodávat více zboží.

Hotel Fairmont Royal York v Torontu investoval 25 000 CAD do modernizace svých vodních systémů v rámci programu úspor energie. Výsledek? Efektivnější a méně plýtvající systém, který přinesl roční úspory přes 200 000 CAD.

Z obchodního hlediska je tedy udržitelnost chytrá volba. Znamená to ale zároveň, že je dobrá i pro společnost a životní prostředí? Ve skutečnosti ne. V dlouhodobém horizontu mají ekologické podniky negativní dopad na sociální spravedlnost i na ochranu životního prostředí.

Důvodem je, jak už bylo naznačeno, že efektivnější dodavatelské řetězce umožňují zrychlenou výrobu při nižších nákladech na jednotku. Jinými slovy, firmy vyrábějí více věcí za méně peněz. V důsledku toho celkový environmentální dopad ekologického podnikání roste, i když spotřeba vody, energie, materiálu a produkce odpadu na jednotku klesá.

Vezměme si Coca-Colu. Nižší náklady na výrobu jedné jednotky znamenají nižší výdaje, což nápojové společnosti umožňuje uspokojit rostoucí poptávku. Tato zrychlená výroba však silně zatěžuje její dodavatele cukrové třtiny. Úrodnost půdy v Papui-Nové Guineji se například během posledních dvaceti let snížila o 40 procent právě v důsledku zvýšené produkce cukrové třtiny.

Příběh Coca-Coly ukazuje ještě další důležitý aspekt. Jak ekologické podnikatelské praktiky činí korporace stále úspěšnějšími, roste i jejich moc nad ekonomickým systémem. Podle Světového fondu na ochranu přírody má tak dnes Coca-Cola větší vliv na producenty komodit než Organizace spojených národů.

Stále více firem se připojuje k „eko“ trendu. Jaké ekonomické a sociální faktory ale tento posun pohánějí?

Prvním významným faktorem je globalizace, která donutila firmy rozdělit výrobní procesy a přesouvat je tam, kde ušetří náklady. Přijetí udržitelných praktik je pro firmy způsob, jak si udržet kontrolu nad externě zajišťovanou výrobou.

To zažila americká hračkářská společnost Mattel poté, co v roce 2002 přesunula svou výrobu do Číny. Protože se části hraček vyráběly v tolika různých závodech, firma nedokázala plně kontrolovat celý proces. Výsledkem bylo více než 25 stažení výrobků z trhu během jediného desetiletí. Aby Mattel problémy s kvalitou vyřešil, vyvinul strategii zaměřenou na efektivitu a udržitelnost a zavedl ji ve více než 5 000 čínských továrnách. Přechod na „udržitelnější“ způsob výroby nakonec vedl k výraznému zlepšení kvality produktů.

Dalším klíčovým faktorem vzestupu ekologického podnikání jsou výkyvy cen komodit, které představují velkou hrozbu pro ziskovost. Například cena ropy klesla z přibližně 200 dolarů za barel v roce 2013 na pouhých 50 dolarů v roce 2014. Tak ostré výkyvy vyvíjejí obrovský tlak na společnosti závislé na komoditách. Pod hlavičkou udržitelnosti se proto firmy začaly více zapojovat do těžby a zpracování surovin, aby lépe kontrolovaly cenové hladiny a zmírnily cenové šoky. Coca-Cola například výrazně investovala do zajištění zdrojů vody, aby stabilizovala cenu svého klíčového vstupu.

Posledním faktorem, který podporuje boom ekologického podnikání, je velká a rostoucí střední třída v rozvojových zemích. Jako dosud ne zcela využitý zdroj příjmů představuje tento segment obrovskou příležitost pro korporace. Proto Hindustan Unilever v roce 2009 přidal 500 000 nových prodejen k již existujícím 6,1 milionu maloobchodních míst v Indii. Tento rozmach vedl k nárůstu objemu prodeje o 14 procent.

Aby však firmy mohly uspokojit rostoucí poptávku, musejí vyrábět mnohem více produktů, což vyžaduje udržitelnější – a tedy efektivnější – procesy.