Efekt kobylek

V mnoha rozvojových zemích dnes lidé žijí ve strachu – a žádné množství jídla, zdravotní péče ani vzdělání na tom samo o sobě nic nezmění. Bojí se kriminálního násilí, které je v jejich čtvrtích všudypřítomné. Násilí traumatizuje miliony lidí a může brzdit hospodářský růst celých států. Stejně jako kobylky se zločinci vrhají na ty nejchudší a účinně požírají a ničí jakékoli struktury, které se humanitární organizace snaží vybudovat.

Proč tedy tolik vlád nedokáže toto násilí potlačit – a co pro ně mohou udělat rozvojové organizace? To jsou dvě z hlavních otázek, na které tato kniha hledá odpověď.

Dozvíte se mimo jiné, proč podniky v chudých zemích často platí obrovské částky za to, aby jejich spory řešily soukromé rozhodčí soudy; jaký historický důvod stojí za tím, že je práce policie v Indii zásadně odlišná od policejní práce ve Spojeném království; a jak se jednomu krátkodobému projektu na Filipínách podařilo dramaticky snížit obchodní sexuální zneužívání dětí.

Mnoho lidí se domnívá, že chudé komunity jsou zdrojem společenských problémů. Bohatší vrstvy se jich často dokonce obávají. Nízkopříjmové komunity však samy o sobě skutečnou hrozbu nepředstavují – tou jsou lidé, kteří na nich páchají násilí.

Násilí je nejdestruktivnější silou ve společnosti. Je ničivější než jakákoli přírodní katastrofa, včetně hurikánů. Hurikán Stan například v roce 2005 způsobil v Guatemale rozsáhlé škody a byl všeobecně vnímán jako obrovská katastrofa. Kriminální násilí však Guatemalu stojí přibližně dvojnásobek této částky každý rok. Podle rozvojových zpráv Světové banky představuje ztrátu ve výši 7,3 procenta HDP.

V zemích, jako jsou Kolumbie nebo Salvador, jsou náklady násilné kriminality ještě vyšší – odhaduje se, že tam může snižovat hospodářský růst až o 25 procent ročně.

Násilí poškozuje ekonomiku mnoha různými způsoby. Mimo jiné snižuje počet lidí schopných pracovat, protože zdraví lidé se v důsledku útoků stávají invalidními nebo neschopnými práce. Ukazatel DALY (Disability Adjusted Life Years – roky života korigované o invaliditu) tento problém zachycuje tím, že odhaduje, kolik let produktivního života je kvůli násilí ztraceno. Každý rok se jen v důsledku znásilnění a zneužívání žen ztratí přibližně devět milionů takto měřených let života.

To má obrovský dopad zejména v oblastech, jako je Afrika, kde ženy vykonávají asi 80 procent zemědělské práce. Násilí tak může dramaticky snížit produkci potravin v některých z nejchudších částí světa.

A samozřejmě má násilí ještě hlubší dopad na samotné oběti. To je obzvlášť katastrofální v rozvojových zemích, jako je Etiopie. Zpráva o lidských právech v Etiopii z roku 2009 ukázala, že oběti násilí trpí výrazně vyšší mírou deprese, zneužívání návykových látek a sebevražednosti.

Představte si, že vás někdo napadne – a když přijde policie, postaví se na stranu útočníka. Přesně to je bohužel v mnoha částech světa běžná zkušenost.

Chudí lidé v řadě rozvojových zemí postrádají i tu nejzákladnější ochranu. Nedávné studie OSN ukazují, že systémy vymáhání práva jsou v těchto státech často natolik zkorumpované, že chudé komunity fakticky žijí mimo dosah zákona.

Příběh Marie, čtrnáctileté dívky z Peru, je tragicky typický. Marii třikrát znásilnil tentýž muž, taxikář z jejího města. Když se její případ dostal k policii, odmítla ho vyšetřovat a na Marii dokonce křičela – obviňovala ji, že svého násilníka sváděla.

Rozvojové země navíc často selhávají i v poskytování základní právní ochrany svým občanům. Příkladem je Dan, dospívající chlapec z Keni. Dan strávil osm měsíců ve vězení a nyní mu hrozí doživotní trest, aniž by měl spravedlivý proces.

Dan a dva jeho přátelé hlídali místní vodní nádrž, když se mezi nimi a starším mužem, který podle nich vodu neoprávněně odčerpával, strhla potyčka. Chlapci byli zatčeni pro násilnou loupež a nyní čelí řízení před soudem v kiberském slumu. Danův proces nesplňuje ani ta nejzákladnější kritéria spravedlivého řízení: nemá právní zastoupení a dokonce ani nemluví jazykem, který se v soudní síni používá.

Chudí lidé netrpí násilím proto, že jsou chudí – trpí proto, že nejsou chráněni. Uvažujme například o malárii: 90 procent všech úmrtí na tuto nemoc připadá na populace žijící v chudobě. Ne proto, že by malárie sama o sobě více útočila na chudé, ale proto, že chudí lidé nemají přístup k účinné zdravotní péči.

S násilím je to podobné. Zločiny páchané na chudých často zůstávají nepotrestány, takže pachatelé – jako Mariin násilník – nejsou odrazeni od toho, aby znovu a znovu porušovali práva dalších lidí.