Dva národy nedělitelné

Během prezidentských primárek v USA v roce 2016 byl jedním z klíčových bodů kampaně republikánského kandidáta – a nakonec vítěze – Donalda Trumpa návrh na výstavbu obrovské zdi podél mexické hranice, údajně s cílem udržet mimo území Spojených států nelegální migranty z jejich jižního souseda. Tento návrh vyvolal reakce od hlasité podpory až po ostrou kritiku a dobře ilustruje, jak složitý je vztah Spojených států s Mexikem. Ani na druhé straně hranice však není situace jednoduchá.

V tomto shrnutí se podíváme na dynamiku vzájemných vztahů a na to, jak se v průběhu posledních desetiletí měnily a vyvíjely. Prozkoumáme příležitosti a výzvy, jimž Mexiko čelí, a možnosti, jak je řešit ve spolupráci se Spojenými státy.

Dozvíte se mimo jiné, jak americká média zkreslují obraz současné situace v Mexiku; proč je volný obchod dobrým začátkem, ale sám o sobě nevyřeší všechny mexické problémy; a také to, že migrace z Mexika do Spojených států ve skutečnosti od roku 2011 stagnuje.

V roce 1997 zemřel Amado Carrillo, nechvalně proslulý drogový boss a šéf významného kartelu v Ciudad Juárez v Mexiku, v nemocnici během kosmetické operace, která měla změnit jeho vzhled a ztížit jeho identifikaci. Není těžké si představit, jak atraktivní titulek to byl – a americká média se ho samozřejmě okamžitě chopila.

Zpravodajství z USA o Mexiku se totiž dlouhodobě soustředí především na drogy a kriminalitu. Město Juárez stojí v centru tohoto narativu a zpráva o Carrillově smrti je jen jedním z mnoha příkladů posedlosti amerických médií tímto místem. Důvodem může být jeho poloha těsně u hranic se Spojenými státy, jižně od Texasu a Nového Mexika, ale také mimořádně vysoká míra násilné trestné činnosti spojené s drogami.

Například v roce 2009 došlo ve městě k více než 2 500 násilným úmrtím souvisejícím s drogovým obchodem, což byla nejvyšší míra vražd tohoto typu v celém Mexiku. O pouhý rok později tento počet vzrostl na 3 000, a Juárez se tak stal nejnebezpečnějším městem na světě. Mezi lety 2007 a 2011 zde drogoví bossové a dealeři zavraždili více než 9 000 lidí.

Americká média umějí velmi sugestivně zobrazovat tragédii a násilí mexických drogových válek, ale často přehlížejí, že země zároveň dosáhla značného pokroku směrem k prosperitě. Přestože je násilí spojené s drogami stále vážným problémem, nemělo by zastínit rychlý rozvoj, kterým Mexiko prochází v jiných oblastech.

Juárez například rychle roste – vznikají nové budovy a továrny známých nadnárodních společností, jako jsou Siemens či Bosch. Ekonomický rozvoj města zaznamenal i časopis Foreign Direct Investment ze skupiny Financial Times. Podle něj je Juárez městem s dobrými vyhlídkami do budoucna a s příjmem na obyvatele, který převyšuje celostátní průměr.

V současnosti žije ve Spojených státech velké množství Mexičanů a řada Američanů, zejména důchodců, se naopak stěhuje do Mexika, aby si užívali teplejšího klimatu. Tento obousměrný pohyb lidí ještě více zdůrazňuje, jak důležité je, aby vlády obou zemí dokázaly najít společnou řeč.

K jejich cti je třeba říci, že Spojené státy a Mexiko se již řadu let snaží své diplomatické vztahy zlepšovat. V roce 2009 byl například Carlos Pascual jmenován americkým velvyslancem v Mexiku. Od počátku byl odhodlán posílit spolupráci mezi oběma státy. Společně s prezidentem Barackem Obamou navštívil mexické město Guadalajara na každoročním summitu severoamerických lídrů. Odtud se Pascual přesunul do Mexico City a poté do Washingtonu, kde neúnavně pracoval na budování konsenzu mezi oběma vládami.

Jedním z jeho hlavních cílů bylo prosadit bezpečnostní strategii mezi USA a Mexikem, která by se nezaměřovala jen na hon na drogové bossy, ale posílila by mexické soudní instituce a řešila sociální problémy v oblastech nejvíce postižených drogovými válkami. Tato strategie byla ambiciózní a velmi slibná, ale bohužel se ukázalo, že obě země na takovou spolupráci ještě nejsou připraveny.

Diplomatické vztahy mezi Mexikem a Spojenými státy tak zůstávaly napjaté a brzy se objevily zásadní problémy při realizaci nové strategie. Mexičtí guvernéři a ministři nechtěli „dělat věci po americku“ a raději se drželi svých osvědčených postupů – vojenských a policejních razií.

V roce 2010 navíc WikiLeaks zveřejnily důvěrné depeše velvyslance Pascuala a jeho týmu, které analyzovaly bezpečnostní aparát mexické vlády. Analýza byla převážně kritická: poukazovala na vnitřní boje mezi jednotlivými složkami moci, rozsáhlou korupci i porušování lidských práv. Mexický prezident Felipe Calderón byl pochopitelně rozzuřený a kritizoval americkou vládu za špatnou koordinaci.

Nakonec byl velvyslanec Pascual – přestože pro zlepšení diplomatických vztahů mezi oběma zeměmi udělal obrovský kus práce – v březnu 2011 donucen k rezignaci.