Duše chobotnice

Lidé si snadno vytvářejí vztah ke kočkám nebo psům – jsou často roztomilí a mazliví a jejich teplokrevná těla, uši, oči, nosy a tlapky jsou nám důvěrně známé. Chobotnice se nám oproti tomu jeví jako naprosto cizí. Nemají páteř a jejich tělo je zcela měkké. A věděli jste, že ústa chobotnice se nacházejí jakoby v jejím „podpaží“, tedy uprostřed věnce chapadel?

Kočky a psi nás provázejí na každém kroku, ale setkat se ve volné přírodě s živou chobotnicí je vzácnost (a ťukání na sklo akvária u stánku s mořskými plody se opravdu nepočítá). Následující úryvky vás zavedou do fascinujícího světa chobotnic, seznámí vás s jejich osobnostmi a s tím, jak vnímají svět.

V tomto shrnutí se mimo jiné dozvíte, proč by se chobotnice nikdy neměla nudit, co má náladový prsten a chobotnice společného a jak poznat, že chobotnice začíná senilnět.

Tohle je výběr redakce. „Než jsem si tuto knihu přečetl, neměl jsem tušení, jak nesmírně inteligentní chobotnice jsou. Zdaleka to nejsou jednoduché, bezmyšlenkovité slizké koule – jsou to vynikající řešitelé problémů s jedinečnými osobnostmi.“ – Thomas, vedoucí anglické redakce

Většina lidí považuje chobotnice za děsivé tvory. Jejich chapadla, přísavky a slizký povrch z nich dělají mořská zvířata, která působí téměř „mimozemsky“.

Představa chobotnic jako hrůzostrašných stvoření má částečně kulturní kořeny. Mnoho amerických filmů využívá chobotnice nebo chapadlovitým tvorům podobné bytosti k vytváření děsivých monster z hlubin moře. Obraz chobotnice jako strašidelného netvora má ale kořeny už v dávné historii. Starobylá islandská sága Örvar-Odds například vypráví o chapadlové bestii, která „polyká muže, lodě, velryby a všechno, na co dosáhne“.

Navzdory špatné pověsti jsou však chobotnice fascinující a velmi inteligentní bytosti. Jsou nejchytřejší ze všech bezobratlých živočichů, tedy těch, kteří nemají páteř. Zatímco někteří bezobratlí – například škeble – nemají ani mozek, chobotnice ho mají, i když je velký jen jako vlašský ořech. Přesto dokážou neuvěřitelné věci, například rozeznávat jednotlivé lidi.

Roland Anderson, výzkumník z akvária v Seattlu, provedl experiment, při němž představil chobotnici dvě různé osoby. Jedna ji krmila, druhá ji šťouchala klacíkem. Už po týdnu byla chobotnice schopna tyto dva lidi rozlišit podle vzhledu: k tomu, kdo ji krmil, se přibližovala, zatímco před tím, kdo ji obtěžoval, ustupovala.

Chobotnice navíc potřebují duševní stimulaci. Když se nudí, samy si hledají zábavu. Jedna chobotnice například zaplavila místnost sousedící s jejím akváriem tím, že si hrála s ventily ve své nádrži. Tyto chytré bytosti se snaží zabavit, kdykoli jsou neklidné nebo znuděné.

Někdy se dokonce pokoušejí z akvárií utéct a prozkoumat okolí. Jeden výzkumník z Marine Biological Station v Plymouthu se tak jednou setkal s chobotnicí, která se po úniku z nádrže potulovala po schodech!

Chtěli byste umět měnit barvu kůže podle nálady? Nebo se stát prakticky neviditelnými? Chobotnice mají neuvěřitelné schopnosti, které jim pomáhají přežít v oceánu.

Chobotnice dokáže změnit barvu tak, aby působila nebezpečněji nebo méně lákavě k snědku, když se objeví hrozba. Umí také téměř zmizet tím, že se dokonale přizpůsobí okolnímu prostředí. Cítí-li se ohrožená, dokáže zakamuflovat hlavu, oči a někdy i chapadla pomocí různých barev, skvrn a proužků.

Chobotnice mění barvu i podle nálady. Obrovská tichomořská chobotnice například zčervená, když je vzrušená, a zbělá, když je uvolněná.

Chobotnice navíc dokážou „ochutnávat“ pomocí svých přísavek. Když jí dáte rybu, přenáší ji přísavkami, než si ji vloží do úst – dává totiž přednost tomu, aby si potravu nejprve ochutnala. Svůj chuťový vjem ale nevyužívá jen při jídle.

Autorka zjistila během práce v Novéanglickém akváriu, že chobotnice chtěly ochutnat i ji: natahovaly chapadla k hladině vody a dotýkaly se její kůže. Jednou s sebou přivedla kamarádku, aby se s chobotnicemi seznámila. Chobotnice jménem Octavia chtěla „ochutnat“ Liz, ale jakmile se jí dotkla, okamžitě chapadla stáhla. Liz totiž kouřila a nikotin je pro mnoho bezobratlých, včetně chobotnic, toxický. Octavii odradila chuť nikotinu na Lizině kůži.

Přes své úžasné kamuflážní schopnosti a chapadla plná „úst“ nejsou chobotnice lidem až tak vzdálené. V následujících částech uvidíte proč.