Duch v drátech

V běžné představě existují dva typy počítačových specialistů. Na jedné straně jsou to umaštěnovlasí akademičtí „geeci“, kteří mluví v nulách a jedničkách. Na druhé straně stojí hackeři. I mezi nimi samozřejmě najdeme „dobré“ a „špatné“ – ty, kteří chamtivě vysávají bankovní účty, a hrdiny, kteří odhalují nepravosti zkorumpovaných režimů. Všichni ale mají jedno společné: jsou mazaní, chytří a jejich život vypadá nesmírně vzrušující.

Ve skutečnosti to tak jednoduché není. Život hackera není jen nekonečná série adrenalinových akcí a intrik. Přesto se najdou lidé, kteří ho přesně takhle líčí. Kevin Mitnick je jedním z nich. Jeho životní příběh je plný dramatických eskapád.

Pojďme se tedy ponořit do osobní historie tohoto proslulého hackera. V tomto shrnutí se dozvíte, jak ho vášeň pro kouzla přivedla k hackování, jak dokázal přelstít FBI a jak se nakonec stal etickým hackerem.

Kevin Mitnick se narodil 6. srpna 1963 jako jedináček, o kterého se převážně starala jeho matka Shelly Mitnicková. Žili kočovným životem v jižní Kalifornii – Shelly střídala zaměstnání a zaplétala se do řady nevydařených vztahů. Neustálé stěhování znamenalo, že Kevin neměl mnoho příležitostí navázat trvalejší přátelství. Navíc měl matčin partner nepříjemný zvyk být na něj násilný, což pravděpodobně přispělo k tomu, že si Kevin vypěstoval silně odmítavý postoj k autoritám.

Ve škole si vedl slušně, měl dobré známky a vynikal ve sportu. Jeho představivost však zcela pohltila mimoškolní vášeň: kouzla. Když bylo Kevinovi deset, ukázal mu soused jednoduchý kouzelnický trik. Byla to láska na první pohled. Kevin si zamiloval prvek klamu a iluze, začal posedle trénovat triky a hledat způsoby, jak manipulovat s publikem – dovednost, která se později výrazně promítla do jeho hackerských eskapád.

Ve třinácti letech ho často vídali v knihkupectví Survival, jak listuje knihou The Big Brother Game. Šlo o podrobný návod, jak získat přístup k majetkovým záznamům lidí, jejich řidičské historii a dokonce i k údajům o bankovních účtech. Tyto techniky se mu později hodily, když se začal nořit hlouběji do světa sociálního inženýrství.

Jak se mladý Mitnick naučil, sociální inženýrství je jemné umění manipulace s lidmi tak, aby dělali to, co chcete. Prvním klíčem je vybudovat si důvěru. Řekněme, že chcete zavolat do nějaké firmy a získat konkrétní informace. Budete znít mnohem důvěryhodněji, pokud použijete správnou terminologii a interní žargon – slova a obraty, které používají zaměstnanci mezi sebou.

Díky této technice stačilo, aby Mitnick zvedl telefon, řekl pár správných frází, a získal tak záznamy a osobní informace o přátelích, učitelích i o lidech, které nikdy v životě neviděl. Zní to neuvěřitelně, ale fungovalo to častěji, než byste čekali. A to všechno ještě před jeho sedmnáctými narozeninami!

Osmdesátá léta byla ideálním obdobím pro zneužívání rodícího se digitálního světa. Digitální záznamy se rychle šířily, ale bezpečnostní systémy zůstávaly poměrně primitivní.

Než se však Mitnick naplno pustil do počítačů, zkoušel, jak daleko se dostane jen pomocí telefonu. Jednou zavolal na kalifornský úřad pro motorová vozidla (DMV) a získal přístup ke všem spisům, které potřeboval. Stačilo, aby do kanceláře zavolal a vydával se za policistu.

Úředník z DMV se samozřejmě zeptal na jeho „kód žadatele“ – přesně ten specifický termín, který Mitnick potřeboval znát. Kevin pak zavolal na místní policejní stanici, představil se jako pracovník DMV a požádal o ověření kódu žadatele konkrétního policisty. Kód si vymyslel, a tak ho člověk na druhém konci „opravil“ a sdělil mu ten správný. Bylo to až směšně jednoduché.

Od té chvíle mohl znovu zavolat na DMV a získat jakoukoli adresu, registrační značku nebo záznam o řízení kohokoli ve státě Kalifornie.

Netvalo však dlouho a Kevin se poprvé dostal do konfliktu se zákonem. Do potíží ho přivedl pokus získat falešný účet správce počítačového systému ve výzkumné firmě, kde pracoval otec jeho kamaráda. Zpočátku šlo všechno hladce. Kevin využíval otcův účet, aby obešel slabý bezpečnostní systém, a jakmile se dostal dovnitř, snadno si vytvořil i účet správce.

Problém nastal ve chvíli, kdy se k administrátorskému účtu dostal i jeho přítel Micah a zapomněl po sobě zamést stopy. Firma si všimla narušení bezpečnosti a nahlásila věc FBI – v domnění, že hackerem je Micahův otec. Když se ho otec na incident zeptal, Micah nakonec ukázal prstem na Mitnicka.

FBI brzy zaklepala u Mitnickových dveří, ale příliš toho podniknout nemohla. V osmdesátých letech ještě neexistovaly konkrétní zákony proti počítačovému hackingu a Kevin navíc nebyl plnoletý. Vyvázl tedy jen s přísným varováním – a brzy se vrátil ke svým kouskům.