Druhé pojednání o vládě

Jaký je přiměřený trest za porušení pravidel parkování? Pokuta 500 korun, nebo noc ve vězení? Většina z nás by se velmi ostře bránila představě, že by měla jít do vězení za prostý parkovací přestupek, ale nad uložením menší finanční pokuty bychom pravděpodobně jen pokrčili rameny. Proč tomu tak je? Kde leží hranice moci a jak je vymezujeme?

V tomto shrnutí John Locke, jeden z nejvlivnějších politických filozofů dějin, vysvětluje, jak jako společnost legitimizujeme výkon moci. Dozvíte se také, co můžete dělat, když máte pocit, že ti, kdo nad vámi moc vykonávají (například vláda), překročili určité meze.

V následujících kapitolách mimo jiné zjistíte:

• kdy může být podle Lockeho přípustné učinit z jednotlivce otroka,
• proč mají rodiče zcela oprávněné právo zasahovat do svobody svých dětí,
• a co přesně tvoří „spravedlivou válku“.

Představte si, že se probudíte ve společnosti, kde neexistují žádné vládní instituce ani zákony. Takový stav politické filozofové nazývají stavem přirozenosti.

Ve stavu přirozenosti jsou všichni lidé svobodní a rovní; neexistuje žádná osoba ani autorita, která by nad vámi měla moc – nikdo, kdo by vám nařizoval platit daně nebo pokuty za parkování. Navíc každý ve stavu přirozenosti podléhá stejným zákonům, totiž zákonu přírody: etickému kodexu, který nám dal Bůh a který je – prostřednictvím lidského rozumu – vlastní každému z nás.

Tento zákon nám ukládá, abychom neubližovali druhým a chránili sebe i ostatní. V tomto smyslu jsou tedy všichni lidé svobodní a rovní. Protože se ve stavu přirozenosti můžeme chránit, musíme mít také právo na obranu.

I ve stavu přirozenosti, stejně jako v jakémkoli jiném společenském uspořádání, se nutně najdou lidé, kteří ostatním škodí – například krádežemi nebo násilím. Máme proto právo bránit se a chránit svůj majetek před těmito jednotlivci.

Při obraně se však musíme stále chovat rozumně. To znamená, že můžeme druhé trestat pouze za účelem náhrady našich ztrát a odrazení pachatelů od budoucích trestných činů, aniž bychom byli nepřiměřeně tvrdí.

Například pokud vám někdo ukradne banán z ledničky v jídelně, měli byste ve stavu přirozenosti právo nejen vzít si banán zpět, ale také požadovat sušenku jako náhradu. Dále byste mohli zloděje potrestat tím, že mu vezmete ještě tři další sušenky, abyste ho odradili od dalších krádeží. Bylo by však nerozumné, kdybyste ho bili nebo dokonce zabili – bez ohledu na to, jak lahodný nebo cenný ten banán byl.

Dnes je nesmírně snadné získat věci, které chcete. Pokud chcete jablko, jednoduše vejdete do obchodu s potravinami, vezmete si jablko a zaplatíte za něj. Jak by to ale fungovalo v systému bez vlády a bez zákonů, které by tyto transakce upravovaly?

Podle Lockeho si lidé zasluhují právo na vlastnictví prostřednictvím své práce. Bůh nám dal svět a všechny jeho zdroje – půdu, flóru i faunu – k tomu, abychom je mohli všichni využívat. To však neznamená, že nemáme právo tyto zdroje vlastnit. Lidé si mohou přivlastnit zdroje, které původně nikomu nepatří, tím, že do nich vloží svou práci.

Jednoduše řečeno: jakmile do určitého zdroje vložíte práci, můžete si ho přivlastnit. Například pokud obděláváte pole, na němž rostou jabloně, a sbíráte jablka, získáváte právo tato jablka vlastnit, i když předtím patřila všem.

Přestože si můžeme přivlastnit půdu a další statky, existují určitá omezení vlastnictví. Za prvé, zákon přírody nám ukládá respektovat ostatní a jejich majetek. Nemůžete tedy vlastnit něco, co už patří někomu jinému.

Za druhé, nemůžete si přivlastnit tolik, aby pro ostatní nic nezbylo. Kdyby například na planetě existovala jen jedna jabloň, nebylo by vám dovoleno vlastnit všechna jablka, která rodí, i kdybyste je nasbírali sami.

A za třetí, můžete vlastnit jen tolik, kolik skutečně dokážete použít nebo spotřebovat. Nemůžete si tedy nárokovat 50 jablek, pokud je ve skutečnosti nemůžete všechna sníst dřív, než se zkazí.

Země a její zdroje byly stvořeny k užitku všech. Locke zdůrazňuje, že to musíme respektovat tím, že stanovíme meze přivlastňování půdy a dalších statků.