Dost

V západním světě žijeme v paradigmatu „více je vždycky lépe“. Přestože má většina z nás vše, co skutečně potřebuje, stále věříme, že k dosažení štěstí a spokojenosti musíme mít ještě víc. Tento nekonečný hon za „více“ – informací, jídla, zážitků, štěstí atd. – však přináší vážné problémy: prudce přibývá obézních lidí, roste výskyt depresí i zadluženosti a ekosystém Země se kvůli lidskému chování dostává do nebezpečné nerovnováhy.

John Naish vysvětluje šokující důsledky, které má naše kultura nadbytku na jednotlivce, společnost i životní prostředí, a ukazuje, co může každý z nás udělat pro změnu svého postoje ke spotřebě a k neustálému usilování o „víc“. Díky konkrétním, snadno použitelným doporučením vám tyto úryvky pomohou zavést myšlenku „dost“ do každodenního života.

V tomto shrnutí se mimo jiné dozvíte:

• proč pravěký člověk také toužil po „spoustě věcí“,
• kdy mají rozvodoví právníci nejvíce práce,
• a co je problematického na bufetech s neomezenou konzumací.

Od velkoplošné televize přes lednici plnou jídla až po luxusní sportovní vůz a řadu domácích spotřebičů, které jste použili jen jednou – průměrný obyvatel západních společností vlastní a spotřebovává ohromné množství věcí.

Kořeny tohoto jevu sahají do naší evoluční minulosti. Aby lidstvo přežilo a mohlo se vyvíjet, museli mít lidé vrozenou chuť zkoušet nové věci. Většinu lidských dějin bylo jídlo vzácné a většina lidí ho neměla dost. Naše těla se proto vyvinula tak, aby jedla co nejvíce, kdykoli bylo jídlo k dispozici, a ukládala energii na období hladu.

Postupně jsme také zjistili, že sbírání a hromadění zásob – jídla, oblečení, nástrojů – nám pomáhá přežít období nedostatku. Součástí tohoto evolučního dědictví je i touha po materiálních i nemateriálních statcích. Stejně jako shromažďujeme věci, hromadíme i informace: naši předkové museli být neustále ve střehu, všímat si okolí a zapamatovat si každý možný detail, aby přežili. Mozek nás za tuto pozornost odměňuje chemickými látkami zvanými opioidy, které vyvolávají příjemné pocity.

To, co bylo po většinu historie výhodou, se však dnes obrací proti nám. Inzerenti se naučili tyto prastaré mechanismy mistrně využívat, aby nás přiměli konzumovat víc, než skutečně potřebujeme. Například zneužívají náš strach z nedostatku tím, že vytvářejí „limitované edice“ a sugerují nám, že pokud nevyužijeme příležitost hned, přijdeme o jedinečnou šanci. Nebo hrají na naši touhu napodobovat nejúspěšnější členy společnosti. Zatímco dříve jsme za vzor považovali nejsilnější nebo nejlépe živené členy tlupy, dnes vzhlížíme ke celebritám a doufáme, že se jim přiblížíme tím, že si koupíme produkty, které propagují.

Je zřejmé, že mechanismy, které kdysi zajišťovaly naše přežití, se v dnešním světě stávají problémem. Následující kapitoly se tomuto rozpojení věnují podrobněji.

Představte si, že se každý den po celém světě odešle 10 milionů spamových e‑mailů. Jedním z důsledků je, že zcela zbytečně promrháme obrovské množství času jejich mazáním a probíráním se tímto digitálním odpadem.

Spam je ale jen jedním příkladem širšího problému: každý den na nás útočí takové množství informací, že to začíná vážně ohrožovat naše zdraví. Důležitým milníkem v chápání informačního přetížení byl rok 1996, kdy britský neurovědec David Lewis popsal syndrom únavy z informací. Zjistil, že informační přetížení může vést k vyčerpání, nespavosti, zhoršené schopnosti rozhodování a dokonce dočasně snižovat IQ.

Velká část informací dnes přichází prostřednictvím obrazovek – počítačů, televizí, chytrých telefonů atd. To je obzvlášť problematické, protože výzkumy naznačují, že tento způsob konzumace informací zvyšuje u dětí výskyt ADHD, deprese a obezity.

Jak už víte z předchozí kapitoly, neustále vyhledáváme nové podněty. Toto trvalé „lovení“ informací, zejména online, se může snadno změnit v plnohodnotnou závislost. Pohodlí virtuálního světa často nahrazuje skutečné mezilidské kontakty: je snazší poslat e‑mail, než si něco vyříkat tváří v tvář; snazší je hrát videohry než sportovat; pohodlnější je sledovat sitcomy, než aktivně trávit čas s přáteli a rodinou.

Lidé si na toto pohodlí a stálý přísun virtuálních informací mohou zvyknout natolik, že po několika dnech, nebo dokonce hodinách bez přístupu k internetu zažívají reálné abstinenční příznaky.

Naštěstí existují jednoduché způsoby, jak se svůdnému „zpěvu sirén“ online světa bránit – například tzv. datová dieta. Občas si vědomě dopřejte pauzu od virtuálního prostředí, abyste si uchovali duševní rovnováhu. Pravidelně to dělá i Bill Gates. Datová dieta vám nejen pomůže vyhnout se bolesti z informačního přetížení, ale také zvýší vaši produktivitu: mozek řeší problémy účinněji, když si od své obvyklé zátěže na čas odpočine.