Dlužím ti

I když se události finanční krize z roku 2008 mohou zdát vzdálené, její důsledky pociťujeme dodnes. Od Řeků trpících pod tíhou úsporných opatření, přes Američany, kteří si nemohou dovolit hypotéku na bydlení, až po rostoucí nezaměstnanost po celém světě – krize je stále s námi.

Jak jsme se do této situace dostali? Proč bylo dovoleno, aby se v našem finančním systému nahromadilo tolik rizika, a co je podstatné – proč nikdo nezasáhl včas? Tyto kapitoly pomáhají objasnit zásadní chyby a základní chamtivost, které připravily půdu pro pád, a zároveň ukazují, proč se toho udělalo tak málo, aby se zabránilo našemu sklouznutí do finanční propasti.

V následujících částech se dozvíte, proč komunismus ve skutečnosti zvýšil životní úroveň v kapitalistických ekonomikách; proč není rozumné půjčovat peníze lidem, kteří žádné nemají; a proč je naprosto oprávněné vinit z krize bankéře – koneckonců, nesou za ni zásadní díl odpovědnosti.

Co způsobilo globální finanční krizi v roce 2008? Ačkoli svou roli sehrály faktory jako nedostatečná vládní regulace a finanční chamtivost, chceme‑li skutečně pochopit, proč ke krizi došlo, musíme se podívat na širší souvislosti.

Excesy našeho moderního finančního systému vyrostly z určitého politického klimatu, které se zformovalo po pádu Berlínské zdi v roce 1989. Podívejme se proto nejprve na situaci před tímto zlomem, abychom lépe pochopili, co následovalo.

Během studené války představovaly Spojené státy a Sovětský svaz dva soupeřící politické a ekonomické systémy – kapitalismus a komunismus. A jak to často bývá, kapitalistický Západ z konfliktu s komunistickým blokem v lecčems těžil.

Spojené státy a jejich spojenci totiž soutěžili s komunistickým světem v jakési ideologické „soutěži krásy“. Kapitalisté i komunisté se snažili přesvědčit zbytek světa, že právě jejich systém nabízí lepší způsob života. Kapitalistické ekonomiky podporované demokratickými vládami proto dělaly maximum, aby ukázaly výhody svého přístupu.

To vedlo k bezprecedentním výhodám pro střední a nižší vrstvy společnosti – tedy pro skupiny, které volný trh sám o sobě přirozeně nezvýhodňuje. Patřilo k nim bezplatné nebo velmi dostupné vzdělání, stabilně rostoucí příjmy, silný sociální stát a další benefity.

Když však padla Berlínská zeď, zhroutil se i komunistický systém – a tato „soutěž krásy“ náhle skončila. Vítězní kapitalisté už nemuseli předstírat, že se starají o chudé a bezmocné. Jinými slovy, zmizela politická motivace omezovat nerovnost.

Výsledkem byl prudký růst bohatství lidí na samém vrcholu – zhruba horního 0,1 procenta. Od roku 1980 vzrostl průměrný příjem této skupiny o více než 700 procent, zatímco příjmy většiny ostatních obyvatel zůstaly víceméně na stejné úrovni.

Viděli jsme, že naše kapitalistické ekonomiky vedou k rostoucí nerovnosti v rozdělení bohatství. Jak je ale možné, že jsme tak nedokonalý ekonomický systém přijali a dokonce jej obhajujeme?

Naše podoba kapitalismu – často označovaná jako anglosaský kapitalismus – se zrodila ve Spojených státech a ve Spojeném království. Tam vytvořila tak ohromné bohatství, že ji brzy začaly napodobovat země po celém světě.

Podívejme se podrobněji, v čem anglosaský kapitalismus spočívá. V jádru stojí předpoklad, že čistý, svobodný trh je odolný a sám se reguluje. Zastánci tohoto modelu proto věří, že by vládní regulace, zdanění i veřejné výdaje měly být co nejnižší – aby soukromé firmy (zejména banky) nebyly omezovány v honbě za ziskem.

Základní myšlenka zní: pokud jde o vydělávání peněz, firmy vědí nejlépe, co dělají. A do určité míry tento typ kapitalismu skutečně funguje. Hrubý domácí produkt (HDP) Spojených států i Spojeného království výrazně rostl a další země se snažily tento růst napodobit.

Rusko, Irsko, Polsko či Austrálie postupně deregulovaly své trhy a přejímaly prvky anglosaského kapitalistického modelu. V důsledku toho zažíval boom i finanční sektor. Zvažme, že v letech 1973–1985 tvořily finanční služby 16 procent všech korporátních zisků v USA, zatímco v posledním desetiletí už šlo o zhruba 41 procent.

Jak to vysvětlit? Bez přísnější vládní regulace měli bankéři volné ruce k vymýšlení nových způsobů, jak vydělávat peníze – a využili toho naplno. Dnešní finanční průmysl se už nezaměřuje jen na prodej akcií a podílů; bankéři obchodují s mnohem složitějšími a rizikovějšími finančními produkty.

Právě těmto produktům – a tomu, co je činí tak nebezpečnými – se budeme věnovat v následujících kapitolách.