Datakrysy

Internet na první pohled působí jako místo s vysokou mírou anonymity. Když si všimnete, že někdo napsal pod vaším oblíbeným videem o Justinovi Bieberovi ošklivý komentář, je velmi snadné odpovědět prostým „jsi k ničemu!“ a vůbec se nezabývat tím, co z toho může vzejít. I když váš protivník na YouTube možná nikdy nezjistí, kdo jste, a vy můžete smazat historii prohlížeče a zabezpečit svá zařízení silnými hesly, vaše online data jsou přesto snadno dostupná a sledovatelná.

A právě díky těmto datům se firmy dozvídají spoustu zajímavých věcí o tom, co na internetu děláte – a z toho lze vyčíst i mnohé o lidském chování obecně. V následujících kapitolách mimo jiné zjistíte, že bílí muži opravdu milují kapelu The Allman Brothers Band, proč je slovo „pizza“ silou, která spojuje lidi napříč světem, a také proč vám méně konvenční vzhled může ve skutečnosti zajistit více schůzek.

Když vědci vedou rozhovory s lidmi o citlivých tématech, musejí vždy počítat s určitou mírou neupřímnosti. To, že se někdo dobrovolně účastní výzkumu, ještě neznamená, že ho otázky – nebo jeho vlastní upřímné odpovědi – nebudou zneklidňovat.

Internet, a v tomto případě data ze seznamky OkCupid, umožnil vědcům sbírat nezprostředkované informace přímo u zdroje. Například data ukazují, že heterosexuální muži a ženy v zásadě preferují podobné typy partnerů – alespoň pokud jde o to, co o sobě říkají. Když se mužů ptáme, jaký věk preferují u opačného pohlaví, obvykle uvádějí čísla blízká svému vlastnímu věku. Data z profilů na OkCupid ale ukazují, že většina mužů ve skutečnosti dává přednost ženám ve věku kolem dvaceti let.

Data z hodnocení profilů na OkCupid také ukazují, že ženy mají tendenci preferovat muže, kteří jsou o něco starší než ony – až do chvíle, kdy muži dosáhnou třicítky. V tom okamžiku ženy začínají dávat přednost jak starším mužům, tak mužům přibližně svého věku.

Data navíc ukazují i kvalitativní rozdíly v preferencích mužů a žen. Muži se nejvíce soustředí na fyzické vlastnosti, zatímco ženy kladou větší důraz na materiální a společenské faktory, jako je status a bohatství.

A navzdory zažité představě nemusí být konvenční atraktivita při hledání partnera online vždy výhodou. Nízké hodnocení profilu na seznamce může ve výsledku přitahovat větší pozornost. Například žena s hodnocením dva z deseti má podle dat větší šanci najít shodu než „dokonalá desítka“. Vysvětlení je jednoduché: o ženu s nižším hodnocením je menší konkurence, takže muž, který o ni projeví zájem, má větší šanci uspět. Naopak u ženy s vysokým hodnocením lidé předpokládají, že o ni usiluje spousta dalších, a proto se jí raději ani nepokusí napsat – a v jejich očích se tak paradoxně stává méně dostupnou a tím i méně atraktivní.

Někteří lidé jsou přesvědčeni, že internet otupuje naše kognitivní schopnosti a odvádí nás od skutečného společenského života. Ani jeho kritici ale nemohou popřít, že v jedné oblasti naše schopnosti výrazně posílil: v psaní.

Díky sociálním sítím píšeme mnohem víc než předchozí generace. Internet je ve skutečnosti světem autorů. Ať už jde o teenagery na Facebooku, Twitteru, Instagramu či Snapchatu, nebo o profesionální blogery, samotný základ internetové komunikace stojí na psaném slově. I když sdílíme netextový obsah, jako jsou fotografie nebo videa, slova jsou klíčová pro popis, zasazení do kontextu, komentáře i následnou diskusi.

Je až ohromující, že během příštích dvou let se na Twitteru napíše více slov, než kolik jich kdy vyšlo ve všech tištěných knihách dohromady. Psaní online není jen všudypřítomné – platformy sociálních médií, jako je Twitter, mohou naše stylistické dovednosti dokonce zlepšovat. Například limit 140 znaků na Twitteru nutí uživatele k tomu, aby byli struční a vyjadřovali se jasně.

Výzkumy ukazují, že navzdory omezení počtu znaků není psaní na Twitteru „zjednodušené“. Zkratky typu „u“ místo „you“ (v češtině obdobně třeba „pls“ místo „prosím“) nejsou na Twitteru častější než jinde a souvisejí spíše s individuálním stylem uživatele.

Nutnost stručnosti na Twitteru může být naopak výhodou. Lingvisté například měřili tzv. lexikální hustotu tweetů a zjistili, že podíl „obsahových slov“, jako jsou slovesa a podstatná jména, je nejen vyšší než v e-mailech, ale dokonce srovnatelný s texty na serveru Slate, který posloužil jako vzorek časopisecké úrovně syntaxe.

Médium se tedy mění, ale píšeme pořád – a hodně. Ať už jde o překlepy ve statusech, popisky na Instagramu, nebo výmluvné tweety.