Čtení komentářů

Internet nám poskytl nespočet možností, jak vyjadřovat své názory – různé weby nabízejí prostor pro zveřejňování a sdílení komentářů. Dnes má hlas v podstatě každý a můžeme okamžitě informovat ostatní o tom, co si myslíme, téměř odkudkoli na světě. Úžasný pokrok. Nebo ne?

Přestože má online komentování mnoho výhod, svoboda, kterou uživatelé na internetu mají, má i svou temnou stránku. Následující text zkoumá klady a zápory tohoto nového způsobu komunikace.

V tomto shrnutí se dozvíte, proč je tzv. sendvičová technika nejchutnějším způsobem, jak poskytovat zpětnou vazbu; proč je fórum pro uživatele Linuxu zlověstnější než fórum s recenzemi fanfikcí; a také proč lidé dávají přednost svému profilu na Facebooku před vlastním odrazem v zrcadle.

Díky internetu zažívá online komentování nebývalý rozmach. Uživatelé mohou vyjadřovat své názory mnoha různými způsoby – od udělování hvězdiček až po psaní podrobných recenzí. Naše vášeň pro komentování se však nezrodila až v online prostředí. Má své historické předchůdce.

Vezměme si například průvodce Michelin. Založený na počátku dvacátého století nejen pomáhal řidičům bezpečně se orientovat na silnicích, ale byl také jedním z prvních, kdo zavedl hvězdičkový systém hodnocení hotelů, čerpacích stanic a dalších služeb podél cest.

Podobně je tomu u tištěných knižních recenzí. Po období osvícenství začalo vycházet bezprecedentní množství knih a článků, a tak vznikla periodika jako londýnský Monthly Review nebo New York Times Book Review, která čtenářům pomáhala rozhodovat, po kterých titulech sáhnout.

Zatímco tyto rané průvodce a recenze psali odborníci, jiné recenzní platformy, které umožňují komukoli sdílet svůj názor, existují už desítky let. Například Zagat Survey využíval „moudrost davu“ k hodnocení kvality restaurací, hotelů a dokonce i hudby. Založen byl v roce 1979 a jeho recenze byly populární dávno předtím, než se objevil Yelp.

Když sdílíte svůj názor na práci někoho jiného, poskytujete zároveň zvláštní druh komentáře: zpětnou vazbu. V následující části se podíváme na to, jaké důsledky má tento typ komentáře v online světě.

Zpětná vazba je forma komentáře, jejímž cílem je pomoci. Poskytování zpětné vazby však může být náročné, protože různá publika vyžadují odlišné přístupy. Jakmile ale najdete správnou rovnováhu, zjistíte, že jde o velmi užitečný způsob, jak komentáře podávat.

Pravděpodobně znáte pojem konstruktivní zpětná vazba. Efektivní, konstruktivní zpětná vazba povzbuzuje jednotlivce, aby pokračovali v dosahování svých cílů, zvyšuje jejich sebevědomí a nabízí konkrétní doporučení, jak zlepšit výkon. To je v ostrém kontrastu se zpětnou vazbou, která pouze kritizuje, odsuzuje nebo si stěžuje.

Jednoduchým způsobem, jak zajistit, aby zpětná vazba zůstala konstruktivní, je využít tzv. sendvičovou techniku. Začněte pochvalou, poté přidejte kritickou část a nakonec opět zakončete pochvalou.

Konstruktivní zpětná vazba k eseji ve formě „sendviče“ by mohla znít například takto: „Začátek mě opravdu zaujal a chtěl jsem vědět víc. Druhý odstavec byl ale trochu matoucí. Zato konec mě rozhodně chytil!“

Ne každý však touží po pochvale. Zatímco nováček obvykle lépe reaguje na povzbuzení, zkušený odborník může naopak preferovat spíše negativní zpětnou vazbu v podobě přímé, nezkreslené kritiky. Proč tomu tak je? Obecně platí, že začátečníci hledají zpětnou vazbu, která jim pomůže udržet si motivaci a vytrvat. Odborníci se naopak více zajímají o to, jak najít konkrétní způsoby, jak se posunout dál a zlepšovat se.

Tento rozdíl se odráží i v tónu, jakým je zpětná vazba poskytována v online komunitách. Komunity sdružující amatéry, jako jsou například skupiny fan fiction, mají tendenci nabízet přátelskou a převážně pozitivní zpětnou vazbu. Odborné komunity, jako je například skupina vývojářů Linuxu, jsou naopak zřetelně zaměřené na poskytování konkrétní, často velmi kritické zpětné vazby.

Ať už patříte do kterékoliv skupiny, existuje několik obecných pravidel pro poskytování zpětné vazby, která vám mohou pomoci. Vzdělávací psycholožka Valerie Shute po prostudování více než stovky článků o formativní zpětné vazbě dospěla ke dvěma důležitým závěrům. Za prvé, zpětná vazba by se měla zaměřovat na úkol, nikoli na osobnost učícího se. A za druhé, specifická a jasná zpětná vazba se nejlépe předává písemně, nikoli pouze ústně.