Cizinci ve vlastní zemi

Louisiana patří mezi nejchudší státy Unie. Přesto tamní obyvatelé v posledních letech volili řadu republikánských politiků, jejichž kroky je s velkou pravděpodobností ještě více ochudily. Tento paradox inspiroval socioložku Arlie Hochschild, aby se do Louisiany vydala osobně a zjistila, jak se stát dostal do své současné situace.

Během pobytu se setkávala s místními lidmi a naslouchala jejich stížnostem i nadějím. Zjistila, že stát čelí vážným problémům – od abnormálního nárůstu případů rakoviny v důsledku rostoucího znečištění způsobeného velkými ropnými společnostmi až po ekonomickou stagnaci bílé pracující třídy. Zároveň pochopila, že nejlepším způsobem, jak se posunout vpřed, je empatie vůči těm, jejichž politické názory se liší od těch vašich.

V tomto shrnutí se dozvíte, proč republikánský guvernér Bobby Jindal poskytl ropným a plynárenským korporacím daňové úlevy v hodnotě 1,6 miliardy dolarů; co je hnutí Tea Party; a jak televize Fox News ovlivňuje politickou debatu v Louisianě.

Dalo by se předpokládat, že chudší americké státy budou prosazovat vládní pomoc. Pokud člověk potřebuje podporu a ta je k dispozici, proč by o ni neusiloval? Paradoxně se však zdá, že Louisiana, jeden z nejchudších států v zemi, se vůči takové pomoci staví odmítavě.

Jedním z důvodů může být skutečnost, že značná část obyvatel Louisiany podporuje Tea Party – politicky konzervativní hnutí uvnitř Republikánské strany, které upřednostňuje volný trh, podporuje velké podniky a prosazuje co nejmenší stát s minimální regulací. Většina obyvatel Louisiany se zjevně s těmito idejemi ztotožňuje. Do funkce guvernéra zvolili Bobbyho Jindala jak v roce 2007, tak v roce 2011, a Jindal následně omezil regulace, které se vztahovaly na velké chemické a ropné společnosti působící ve státě.

Záměrně snížil limity pro znečištění v regionu tak, aby je firmy snadno splnily, přestože tyto nové, mírnější normy byly hluboko pod celostátním průměrem. Kromě toho nabídl ropným společnostem hotovostní pobídky v hodnotě miliard dolarů, aby je přilákal do Louisiany.

Pokud jde o touhu obyvatel po menší vládě, mnozí věří, že stát už nyní zasahuje příliš. Domnívají se, že „krade“ jejich daňové dolary a přerozděluje je lidem, kteří se podle nich rozhodli nesnažit se najít práci a raději pobírají sociální dávky. Většina Louisiananů je přesvědčena, že kdyby se vláda zmenšila a její vliv oslabil, tento problém by neexistoval.

Ironií je, že právě nedostatek regulace a omezené působení státu přispěly k tomu, že Louisiana patří mezi nejhůře situované státy v Americe. Rok po prvním Jindalově zvolení byla Louisiana v žebříčku The Measure of America na 49. místě z 50. Hodnocení zohledňovalo průměrnou délku života, podíl lidí s vysokoškolským vzděláním, medián osobního příjmu a míru školní docházky.

Lidé v Louisianě jsou přesvědčeni, že za jejich problémy mohou i ty zbývající regulace. Proč si to myslí a proč dál volí konzervativně? Tomu se budeme věnovat v následujících kapitolách.

Politici z Louisiany často mluví o pozitivním přínosu miliardového ropného průmyslu pro stát. Taková chvála je však převážně prázdná rétorika. Ve skutečnosti má velký ropný byznys na Louisianu mimořádně negativní dopad.

Když se ropná společnost chystá otevřít závod v blízkosti domovů příznivců Tea Party, bývají místní o záměru informováni. Dozvídají se, že výstavba přinese stabilní pracovní místa. Ve skutečnosti ale většina kvalifikovaných pozic připadne odborníkům, kteří se do regionu přistěhují z jiných částí země. Na manuální práce jsou pak často najímáni pracovníci z chudších zemí, ochotní pracovat za mnohem nižší mzdy než američtí občané.

Znečištění, které tyto závody produkují, představuje další zásadní problém. Vodní toky po celé Louisianě byly zamořeny průmyslovými odpadními vodami, což připravilo o obživu mnoho rybářů. Zároveň stát nabízí ropným firmám obrovské daňové úlevy, přičemž přínosy pro obyvatele Louisiany zdaleka nevyvažují ztrátu daňových příjmů.

Guvernér Jindal například navrhl, aby společnosti, které se do Louisiany přestěhují, neplatily prvních deset let žádné daně. Po uplynutí této lhůty pak firmy často jednoduše změnily název a získaly tak dalších deset let bez daňové povinnosti. Tato politika připravila stát o 1,6 miliardy dolarů na daních – o peníze, které Louisiana zoufale potřebuje.

Ropné společnosti nepřitahuje jen bohatství přírodních zdrojů, ale také složení místního obyvatelstva. Vyšetřování provedené pro jednu ropnou firmu ukázalo, že některá města mají vlastnosti, které z nich z pohledu těchto společností dělají ideální lokality: dlouhodobí obyvatelé bez vyššího než středoškolského vzdělání, zbožní křesťané pracující v zemědělství nebo těžebním průmyslu. Města, kde převažují lidé s takovým profilem, jsou pro ropné firmy „perfektní“. A právě takových měst je v Louisianě mnoho – což je pravděpodobně jeden z důvodů, proč se zde ropný průmysl tak silně usadil.