Cizí lidé se topí

Pomohli byste lidem, kteří jsou vám blízcí – vaší rodině a přátelům – kdyby se ocitli v nouzi? Samozřejmě ano. Ale pomohli byste úplně cizím lidem ve stejné situaci? To už by záleželo…

Lidé, kteří vždy přispěchají na pomoc – i když je to pro ně samotné škodlivé – jsou altruisté, nebo také, často s lehce pohrdavým úsměškem, „dobráci“. Altruisté cítí silnou touhu, a dokonce i povinnost, pomáhat všem – jen ne sobě. Altruismus je tedy především o nesobeckosti.

V tomto shrnutí se dozvíte, jak nesobečtí skuteční altruisté jsou. Zjistíte, co altruismus je, co altruisté dělají a proč tolik touží pomáhat ostatním. Také se dozvíte, proč by rodina neměla být vždy na prvním místě; jak altruismus zachránil osmdesátiletou zdravotní sestru před útokem v Nikaragui; a proč byl altruismus po dlouhou dobu považován za formu sobectví.

Co to znamená být altruistický? V zásadě to znamená být nápomocný druhým, i když vám to samotným působí potíže. Není to ale jen o tom, že na minutu pomůžete staré paní přejít ulici nebo že skočíte do jezera, abyste někoho vytáhli z vody.

Skutečný altruismus znamená pomáhat ostatním i tehdy, když tím ohrožujete vlastní život. A tato povinnost pomáhat se vztahuje na všechny lidské bytosti, včetně vašich nepřátel.

Jednou z takových altruistek je Dorothy Granada. V roce 2010, ve věku osmdesáti let, otevřela kliniku v Nikaragui, kde stále probíhaly krvavé střety mezi dvěma znepřátelenými politickými frakcemi – vládnoucími sandinisty a povstaleckou milicí známou jako contras. Zatímco mnozí zaměstnanci kliniky byli přesvědčeni, že by měli léčit pouze sandinisty a jejich rodiny, Granada to viděla jinak.

Ačkoli byla ona i její personál blízko sandinistům a uzdravování bojovníků z řad contras mohlo vést ke smrti dalších sandinistů, Granada věřila, že její povinností zdravotní sestry je pomáhat všem – včetně zraněných contras – i za cenu vlastního života. V tom byla Granada skutečně altruistická.

Pomoc nepříteli navíc může altruistovi přinést i nečekaný užitek. Jednoho dne přišel na Dorothyinu kliniku bojovník z contras. Měl bezvýrazný, děsivý obličej, který Dorothy okamžitě poznala jako tvář někoho, kdo mučil a zabíjel. V hlavě měl však uvíznutou kulku a nutně potřeboval pomoc – a Dorothyina klinika byla v okolí jediným místem, kam se mohl obrátit.

Dorothy mu ránu skutečně ošetřila – a ukázalo se, že její altruistické rozhodnutí bylo správné. Později plánovali contras útok na kliniku. Rebel, o kterého se Dorothy postarala, však zasáhl a kliniku před útokem uchránil. Altruismus tak nakonec zachránil kliniku a možná i život Dorothy Granady a jejího personálu.

Zkusili jste si někdy zlepšit náladu tím, že jste si dopřáli „nákupní terapii“ a utráceli peníze za věci, které vlastně nepotřebujete? Možná vás to na chvíli odvede od vašich problémů, ale podle jednoho z argumentů ve prospěch altruismu, který se nazývá utilitarismus, z vás takové nadměrné utrácení může dělat špatného člověka.

Na rozdíl od altruistů, kteří chtějí to nejlepší pro všechny kromě sebe, lidé vyznávající utilitarismus chtějí v zásadě to nejlepší pro všechny – včetně sebe. Jak tedy mohou utilitarističtí filozofové tvrdit, že nakupování nad rámec nezbytného je nemorální?

Představte si, že se procházíte po venkově, když najednou narazíte na dítě topící se v rybníku. Chcete skočit do vody a pomoci, ale hlavou vám probleskne myšlenka: nechcete si zničit své drahé oblečení. Jde samozřejmě o čistě sobecký impuls. Život dítěte je zjevně důležitější než vaše šaty.

Každý den však umírají děti po celém světě. Není tedy také sobecké utrácet peníze za drahé oblečení místo za jídlo nebo léky, které by mohly zachránit dětské životy?

Utilitaristický filozof Peter Singer používá právě tento příklad, aby ukázal, že utrácet za věci nad rámec nezbytného je nemorální: lidstvu by bylo lépe, kdybychom své peníze vynakládali na pomoc druhým, a ne na věci, které ve skutečnosti nepotřebujeme.

Přísný utilitarismus navíc tvrdí, že je nemorální i to, když dáváme přednost svým blízkým před cizími lidmi. Zní to možná zvláštně, ale představte si, že narazíte na další rybník. Tentokrát v něm místo jednoho dítěte vidíte tři topící se lidi. Při bližším pohledu zjistíte, že jedním z nich je váš manžel či manželka.

Nyní si představte, že se musíte rozhodnout, zda zachráníte život svého partnera, nebo dvou cizích lidí. Podle přísného utilitarismu byste se měli vždy snažit zachránit co nejvíce životů. Upřednostnit svého blízkého by tedy bylo nemorální.