Chudý Charlieho almanach

Pravděpodobně jste nikdy neslyšeli o Charlesi T. Mungerovi. V době Instagramu a okázalého předvádění bohatství je to samo o sobě pozoruhodné. Munger patří k nejbohatším podnikatelům na světě, ale nenajdete žádné fotografie, na nichž by se plavil po Karibiku na cestě na soukromý ostrov. Mnohem pravděpodobněji ho zastihnete doma, v domě, kde žije už desítky let, s nosem zabořeným v knize.

Munger je známý svým skromným životním stylem a hluboce zásadovým přístupem k investování. V době, kdy je mnoho lidí vůči Wall Street velmi cynických, je osvěžující slyšet investora, který se důsledně drží svých principů – od trvání na poctivém vykazování čísel až po odmítání přesouvat peníze do daňových rájů. Podle Mungera to není jen „správná věc“; je to zároveň i dobrý byznys.

V tomto shrnutí se dozvíte, proč by se investoři měli školit podobně jako piloti, jak Munger dokázal předpovědět globální finanční krizi v roce 2008 a proč byste se ke svým chybám měli vždy otevřeně hlásit.

Jako teenager začal Charlie Munger pracovat v potravinách, které vedl dědeček Warrena Buffetta, Ernest. Nebyla to žádná pohodová letní brigáda. Munger nastupoval na dvanáctihodinové směny bez přestávky a za den si vydělal „královské“ dva dolary.

Tato zkušenost byla vyčerpávající, ale vštípila mu pracovní morálku, která ho provázela po zbytek kariéry – od skromného zásobovače v obchodě až po miliardáře. Mungerovy děti si pamatují, jak jejich otec pracoval extrémně dlouho: odcházel za svítání a vracel se až na večeři. Po jídle znovu usedal k práci. I když byl fyzicky doma, jeho mysl často zůstávala plně zaměstnaná byznysem.

Je proslulý mimořádnou schopností soustředění a neobyčejnou odolností vůči rozptýlení – což je velmi užitečná dovednost, když máte osm dětí, které se dožadují pozornosti! Stejnou pracovní morálku se snažil vštípit i svým potomkům.

Jeden z jeho synů, William Borthwick, vzpomíná, jak je otec učil, že úkoly je třeba splnit správně hned napoprvé – jinak ponesete následky. Jedním z Borthwickových úkolů bylo zajet do města, vyzvednout rodinnou hospodyni a koupit noviny. Znamenalo to přeplout řeku na loďce a pak absolvovat krátkou jízdu autem. V jeden obzvlášť bouřlivý den se Borthwick na tuto cestu vydal ve vichřici. Síla bouře mu úplně vytlačila z hlavy, že má koupit noviny. Když Munger slyšel, co se stalo, okamžitě mu nařídil, aby se vrátil – bouře nebouře.

Zní to jako velmi tvrdá lekce, ale byla účinná. Borthwick přičítá právě této zkušenosti, že se stal mnohem efektivnějším a spolehlivějším pracovníkem.

Ačkoli byl Munger přísný otec, jeho děti na dětství vzpomínají velmi vřele. Byl jim zcela oddaný, podporoval jejich vzdělání i kariéry. Munger však není štědrý jen k nejbližší rodině – je také známým filantropem. Vyrůstal během Velké hospodářské krize a na vlastní oči viděl strašlivé důsledky chudoby. To ho vedlo k tomu, že se vždy snažil společnosti něco vracet.

Spolu s manželkou Nancy věnovali významné částky univerzitám a nemocnicím. Dlouhodobě podporoval i organizace, které má blízko k srdci, jako je Planned Parenthood. Pro Mungera je stejně důležité tvrdě pracovat jako umět vracet.

Kdo by si pomyslel, že někdo, kdo ani nedokončil bakalářské studium, může být tak úspěšný? Druhá světová válka zcela přerušila Mungerova studia na Michiganské univerzitě, ale on nedovolil, aby to jeho kariéru vykolejilo. Naopak – jeho nekonvenční vzdělání ho vybavilo k tomu, aby se stal investorem, jakým je dnes.

Mungerova akademická dráha začala brzy a ve znamení vášnivého čtení. Rodiče své děti v četbě silně podporovali a často jim dávali knihy jako dárky. Munger hledal znalosti všude, kde mohl. Jako teenager trávil dlouhé hodiny v knihovně rodinného přítele, lékaře. Tam se nořil do lékařských časopisů, což v něm probudilo celoživotní fascinaci vědou a medicínou.

Když přišel čas jít na vysokou školu, rozhodl se pro jinou vášeň – matematiku. Později k ní přidal i fyziku a je přesvědčen, že právě to bylo klíčové pro jeho pozdější úspěch, protože se naučil řešit složité problémy pomocí logického uvažování a teorie.

Studia však neměl možnost dokončit. V letech před druhou světovou válkou byl na schopné mladé muže vyvíjen obrovský tlak, aby vstoupili do armády. Hned po druhém ročníku na univerzitě se Munger přihlásil k letectvu armády USA a byl poslán do Nového Mexika, kde studoval vědu a inženýrství jako přípravu na kariéru pilota. Poté byl vyslán na prestižní Kalifornský technologický institut, kde absolvoval výcvik v meteorologii.

V roce 1946, po službě důstojníka u letectva, byl z armády propuštěn. Měl za sebou pestré, ale nesourodé vzdělání. Navštěvoval řadu prestižních institucí, ale žádný titul ve skutečnosti nezískal.

V této fázi učinil jednu z mnoha zásadních kariérních změn. Přihlásil se na Harvard Law School a byl přijat i díky podpoře rodinného přítele, který tam působil jako děkan. Během studia se ukázalo, že absence bakalářského titulu vůbec nevadí. Jeho intelektuální zvědavost a vysoké IQ mu umožnily absolvovat magna cum laude a zařadit se mezi nejúspěšnější studenty ročníku.

Válečné přerušení studia se tak ukázalo jako převlečené požehnání. Přivedlo Mungera na velmi nekonvenční cestu, která z něj udělala nezávislého a originálního myslitele – vlastnosti, jež mu po celou kariéru skvěle sloužily.