Chudá ekonomie

Bitva proti globální chudobě byla vedena osobnostmi z mnoha oblastí – od politiků a ekonomů po slavné hudebníky a hollywoodské herce. Jak ale všichni víme, problém přetrvává. Kniha Chudá ekonomie se snaží nabídnout několik odpovědí na otázku proč. Autoři tvrdí, že se na problém díváme nesprávně. Většinu času trávíme obecným teoretizováním o chudobě a přehlížíme pohled samotných chudých.

Místo toho bychom se měli zaměřit na složitost jejich životů, abychom si udělali jasnější představu o tom, jaký druh pomoci je účinný a jaký nikoli. Nejprve se musíme pokusit pochopit, jak a proč chudí lidé často činí zdánlivě sebedestruktivní rozhodnutí a jak jim můžeme pomoci, aby v budoucnu volili lépe.

Pohledem na problém chudoby z tohoto úhlu Chudá ekonomie ukazuje, jak můžeme začít odpovídat na znepokojivé otázky, jako například: Proč chudí lidé odmítají užívat léky, které by zlepšily jejich zdraví? Proč ženy v chudších regionech rodí více dětí než ženy v bohatších zemích? A proč lidé žijící v chudobě utrácejí to málo peněz, co mají, za nekvalitní a výživově chudé potraviny?

Je to smutná pravda: chudoba způsobuje každý rok miliony úmrtí. Stejně smutné je, že jsme dosud nenašli účinné řešení tohoto ničivého problému. Jedním z důvodů může být to, že ekonomové, kteří se jím zabývají, mají tendenci dívat se na něj nesprávnou optikou – příliš se soustředí na „velké“ ekonomické otázky typu: „Potřebují rozvojové země více, nebo méně zahraniční pomoci, aby mohly růst?“

Takové obecné otázky obvykle vedou jen k neplodné debatě. Jeden tábor prosazuje více rozvojové pomoci, aby se tyto země dostaly na správnou cestu, protože samy toho údajně nejsou schopny. Ekonom Jeffrey Sachs například tvrdí, že pokud by bohaté země každoročně vynakládaly 195 miliard dolarů na rozvojovou pomoc, mohla by být chudoba do 20 let (tj. do roku 2025) vymýcena.

Na druhé straně stojí tábor, který zdůrazňuje negativní důsledky a neefektivnost zásahů zvenčí a tvrdí, že je lepší nechat rozvojové země, aby si pomohly samy. Je zřejmé, že na takto obecnou otázku je obtížné najít jednoznačnou odpověď. Navíc samotná debata o ní problém chudoby nikam neposouvá.

Samozřejmě existují země, které zdánlivě potvrzují účinnost rozvojové pomoci. Například po rwandské genocidě Rwanda obdržela velké množství peněz a její ekonomika následně zažila boom. Složitost situace však znemožňuje s jistotou říci, zda byl úspěch Rwandy způsoben právě pomocí, nebo jinými faktory. A jediný případ nestačí k potvrzení celé teorie: data z více než 100 zemí naznačují, že státy, které obdržely pomoc, nerostly rychleji než ty, které ji nedostaly.

Obě tyto pozice jsou projevem ekonomického uvažování, které se na problém chudoby dívá z nesprávného konce – a nakonec k jeho řešení nepřispívají. Místo abychom trávili čas a energii úvahami o těchto „velkých“ otázkách, je užitečnější zaměřit se na konkrétní opatření a zkoumat, proč fungují, nebo nefungují.

Ekonomické složitosti života chudých lidí se dosud nedostávalo mnoho vědecké pozornosti. Snad proto, že většina chudých žije s méně než jedním dolarem denně (13 procent světové populace v roce 2005), se ekonomové často domnívají, že tito lidé nemají žádná složitá ekonomická rozhodnutí, která by museli činit. To ale není pravda.

Chudí lidé jsou naopak nuceni být v ekonomických otázkách velmi racionální. Vzhledem k nedostatku finančních prostředků a hrozným životním podmínkám musí o ekonomických rozhodnutích přemýšlet mnohem více než lidé v rozvinutých zemích. Jakékoli rozhodnutí či investice mohou mít pro jejich životy devastující následky – mohou ohrozit samotnou existenci rodiny – a proto musejí každé rozhodnutí pečlivě zvažovat.

Kdyby ekonomové brali rozhodování chudých lidí vážněji, pomohlo by nám to lépe pochopit, jaká opatření jsou v boji proti chudobě skutečně potřebná. V mnoha případech například chudí lidé odmítají nebo zanedbávají pomoc nabízenou neziskovými organizacemi a vládami a nepřemýšlejí v delším časovém horizontu. Vezměme si třeba fakt, že chudí lidé často nevyužívají možnost bezplatného očkování, které by mohlo výrazně zlepšit jejich život. Často také utrácejí peníze za zdánlivě zbytečné věci, jako je káva, místo aby je šetřili na něco důležitějšího.

Tato rozhodnutí však nejsou iracionální ani náhodná – ovlivňuje je řada různých faktorů, například ekonomické úvahy, společenské normy a psychologické efekty. Teprve když lépe porozumíme podmínkám, za nichž chudí lidé svá rozhodnutí činí, dokážeme přesněji určit, jakou pomoc skutečně potřebují a jak je podpořit v tom, aby dělali pro sebe výhodnější volby.