Cestování v čase

Jsme posedlí plynutím času. Ať už jde o fascinaci minulostí prostřednictvím retro módy nebo historické fikce, či o vzrušení z budoucnosti a otázku, zda budeme kolonizovat jiné planety, přemýšlíme o minulosti a budoucnosti častěji než o přítomnosti. A samozřejmě, naše zaujetí minulostí a budoucností vedlo k touze cestovat v čase.

Jak fantastické by bylo vypravit se zpět do starověkého Říma nebo se přenést do doby létajících aut a mezihvězdných letů? Je ale cestování v čase vůbec možné a odkud se tento koncept vzal?

Tyto kapitoly vám ukážou, jak sen o cestování tam a zpět v čase uchvátil naši představivost. V tomto shrnutí zjistíte, proč kyberprostor umožňuje jistou formu cestování v čase, proč je teoreticky možné vrátit se zpět v čase a proč vlastně cestujete časem pokaždé, když otevřete knihu.

Dnes je cestování v čase téměř všudypřítomné – od filmů přes televizní seriály až po literaturu. Není to náhoda: společnost se stala posedlou myšlenkou cestování v čase. Před 150 lety tomu však tak nebylo.

Bránu otevřel román H. G. Wellse Stroj času, který vyšel v roce 1895. Ve Stroji času Wells popisuje muže, kterému se jednoduše říká Cestovatel časem a který si postaví stroj umožňující pohyb napříč dějinami i do budoucnosti. Příběh je důležitý tím, že k času přistupuje jako k něčemu, co plyne a čím by se s vhodným prostředkem dalo „plout“.

Před touto knihou byl čas v podstatě vnímán jako jednosměrná ulice. Mohli jste se pohybovat pouze vpřed, a to jen jednou rychlostí. Wellsův fiktivní příběh tak zásadně proměnil způsob, jakým lidé nahlíželi na čas a cestování v čase.

Proč byl ale tak úspěšný? Z velké části proto, že vyšel na konci devatenáctého století, kdy ve vzduchu visel pocit obrovské změny. S příchodem dvacátého století byli lidé nesmírně nadšení z budoucnosti. Šlo o období mimořádného technologického i vědeckého růstu a poprvé v historii lidé žili způsobem, který se dramaticky lišil od života generace před nimi.

Jinými slovy, poprvé byly minulost, přítomnost a budoucnost zcela odlišné. Tento historický okamžik učinil myšlenku cestování v čase mimořádně přitažlivou.

Je důležité mít na paměti, že před tímto obdobím byla budoucnost obvykle považována za podobnou přítomnosti. Příběhy o budoucích událostech často vycházely z proroctví, jako například Oidipus král nebo Macbeth. Takové příběhy se soustředí na osobní osud, tedy na to, co se v budoucnu stane konkrétní postavě. Nedokázaly si však představit zásadní změnu v tom, jak lidé obecně žijí.

Dvacáté století – a s ním H. G. Wells – to všechno změnilo.

Když se koncept cestování v čase poprvé objevil, vzbudil obrovský zájem. Jak se však téma dále rozvíjelo, začaly vyvstávat stále závažnější teoretické problémy.

Například: můžete cestovat do budoucnosti a potkat své budoucí já? Co když se vrátíte do minulosti a změníte průběh událostí, které vedly k vašemu narození? Z podobných dilemat vyplynula potřeba stanovit pro cestování v čase určitá pravidla.

Tato pravidla rychle začali formulovat spisovatelé a myslitelé, přičemž většina textů vycházela v pulpových časopisech. Vezměme si třeba otázku, jak cestovat v čase od roku 1895 do dneška, aniž by se změnily zásadní události, jako jsou dvě světové války. Jedno z řešení znělo, že cestování v čase může probíhat tak rychle, že se na své cestě ničeho nedotknete. Jednoduše byste propluli desetiletími bez povšimnutí.

Další teoretické problémy se soustředily na to, jak by se „já“ změnilo v důsledku cestování v čase. Kdybyste se setkali se svým budoucím já, byli byste to stále vy? Nebo by šlo o zcela jinou osobu? Aby se tento problém vyřešil, ustálila se v rámci sci‑fi komunita představa, že každé já, s nímž se během cestování v čase setkáte, je samostatná entita. Vaše já z roku 2010 by tedy bylo vždy „vy z roku 2010“ a vaše já z roku 2020 by se od něj vždy lišilo.

Ještě abstraktnější otázka v této debatě se týkala svobodné vůle. Pokud cestujete do budoucnosti a potkáte se se svým budoucím já, znamená to, že váš život nevyhnutelně povede k tomuto setkání? Jinými slovy, je váš osud předurčen?

Objevily se i další otázky. Cestování v čase vám umožňuje vrátit se a napravit chybná rozhodnutí z minulosti, třeba tu chemickou písemku, z níž jste na střední škole propadli. Znamená to, že učení a snaha jsou vlastně irelevantní?