Cestování jako politický akt

Psychologové a neurovědci učinili zajímavé pozorování: pokud se snažíte usmívat, i když se cítíte sklesle, skutečně se začnete cítit šťastněji. Tato myšlenka rozvíjí staré přísloví, že když jste v Římě, měli byste se chovat jako Římané. Cestování ale není jen o tom zapadnout do místního prostředí – i když ani to není špatný nápad – nýbrž především o tom prožívat život tak, jak ho žijí místní, a snažit se lépe porozumět tomu, co je motivuje. Podle cestovatele a historika Ricka Stevese právě v tom spočívá tajemství, jak si cestování užít naplno.

Samozřejmě, drinky u bazénu a lenošení na slunci jsou skvělé na dobití baterek, ale nic se nevyrovná zážitku vidět svět očima, které nejsou vaše vlastní. Jak toho dosáhnout? Klíčem je váš přístup.

V tomto shrnutí se dozvíte, jak si udržet otevřenou mysl a překonat předsudky i strachy, abyste se skutečně dostali k podstatě věcí. Na cestě se seznámíte s řadou zajímavých postřehů z autorových cest po Balkáně, Střední Americe a Blízkém východě, které vám poskytnou vodítko, na co se zaměřit při vlastních cestách.

Pokračujte ve čtení a zjistěte mimo jiné:

• co nám mohou středověcí šašci říct o současném cestování,
• proč bombastické projevy politiků jen zřídka odrážejí názory obyčejných lidí,
• a jak může pochopení historie země osvětlit její současnost.

Někdy není nic lepšího než all‑inclusive dovolená. Pokud hledáte skutečný odpočinek a relaxaci, drinky u bazénu a předem připravený program zábavy vaše očekávání pravděpodobně naplní. To ale není jediný způsob, jak cestovat.

Chcete‑li se o zemi, kterou navštěvujete, opravdu něco dozvědět, musíte opustit hotel a začít ji objevovat. To znamená, že je čas přehodnotit svou roli cestovatele. Jak na to? Můžete se inspirovat středověkými šašky.

Dnes si často myslíme, že šašci byli jen blázni nebo vtipálci, ve středověku však plnili důležitou politickou roli. Protože měli jednu nohu na královském dvoře a druhou mezi obyčejnými lidmi, byli v jedinečné pozici: mohli králi říkat, co si lidé myslí, z čeho si dělají legraci a co je rozčiluje. Ať už se poddaní posmívali jeho koktání, nebo brblali kvůli zvýšení daní na medovinu, král se o náladách ve společnosti nejčastěji dozvídal právě od svého šaška.

Podobně můžete i vy při cestování přijmout roli jakéhosi „šaška“. Vaším úkolem je vyrazit do světa a sbírat cenné postřehy, které vám pomohou utvářet vlastní názory – a po návratu ovlivní i pohled lidí doma.

Možná navštívíte Írán a zjistíte, že někteří lidé přijímají rozhodnutí náboženských autorit proto, že se bojí, aby se z jejich dětí nestali západní materialisté. Nebo projedete El Salvador a pochopíte, že ne každý tam sní o Porsche a luxusní vile.

Abychom takové postřehy získali, musíme se vědomě rozhodnout cestovat s otevřenou myslí. Pamatujte, že smyslem tohoto typu cestování je rozšířit si obzory. To znamená, že vaše zakořeněné představy a předsudky budou zpochybněny.

Nechte se unášet proudem a brzy zjistíte, jak hluboce obohacující může cestování být. Ať už jde o ochutnávání neznámých jídel, povídání si s místními, nebo o to, že děláte věci, do kterých byste se doma nepustili, cílem je naučit se vidět svět očima druhých.

Všichni víme, že francouzská kuchyně není jen o šnecích a že Rusové nejsou všichni beznadějně závislí na vodce. To ale neznamená, že tyto stereotypy nejsou stále nesmírně silné. A právě to je problém, pokud chceme cestovat s otevřenou myslí: chcete‑li se opravdu seznámit s novými místy a lidmi, je čas zbavit se předsudků.

Většina našich předpokladů samozřejmě není tak hrubá jako uvedené příklady. O to účinnější jsou však ty jemnější – nenápadně formují naše názory na místa, která jsme nikdy nenavštívili.

Autor o tom ví své. Po léta si myslel, že Evropané jsou jen banda arogantních snobů posedlých svými sýry a víny. Nakonec si ale uvědomil, že mu tato představa bránila vidět skutečnost. Když své předsudky překonal a začal Evropu opravdu poznávat, pochopil, že lidé jsou prostě hrdí na své tradice. Nechtějí se předvádět, ale sdílet to, čeho si sami váží.

Předsudky jsou často produktem strachu. Pociťovat úzkost při objevování neznámých míst, zvlášť pokud jsou daleko, je naprosto přirozené. To bychom ale neměli zaměňovat s bezdůvodnými obavami, které šíří političtí vůdci sledující vlastní zájmy.

Aby například ospravedlnili stavbu hraniční zdi, mohou politici vykreslovat všechny nelegální migranty jako nebezpečné zločince. Nebo aby obhájili prodej zbraní do Kolumbie, mohou přehánět hrozbu, kterou představují drogové kartely.

Nejlepší způsob, jak zjistit, jací Mexičané skutečně jsou, je mluvit s místními. Ve většině případů zjistíte, že vás rádi provedou svou zemí a představí vám svou kulturu.

To se Steves naučil při návštěvě Irska. V Gaeltachte, oblastech, kde je chráněn irský jazyk, byli místní nadšení, že se setkali s cestovatelem, který má zájem o jejich jedinečnou kulturu. Není to nic překvapivého – pravděpodobně byste i vy byli rádi, kdybyste mohli svou kulturu vysvětlit zvídavému návštěvníkovi.

Teď, když jsme si ukázali, jak cestovat co nejotevřeněji, podívejme se blíže na to, co všechno se můžete na cestách naučit.