Cesta Virgin

Jako multimiliardář a majitel stovek úspěšných firem ví Richard Branson o vedení své. Tento legendární lídr se rozhodl sepsat své myšlenky a podělit se o více než čtyřicet let triumfů, neúspěchů a zkušeností s tím, jak se vede „po virginsku“. Jak však brzy zjistíte, značka Branson nestojí jen na skvělém vedení. Poznáte, jak jeho výjimečná schopnost naslouchat, štědrost a radost ze života formovaly jeho příběh i životní filozofii.

Od raného dětství a předčasného odchodu ze střední školy až po otevření prvního obchodu Virgin Records budete sledovat formativní zážitky jednoho z nejexcentričtějších podnikatelů světa a uvidíte, že se nikdy nebál dělat věci jinak. Pohodlně se usaďte a užijte si Bransonovy trefné a často velmi zábavné historky o některých z nejslavnějších značek světa.

V tomto shrnutí zjistíte mimo jiné:

• jakou lekci o vedení si Branson odnesl od svého otce,
• jak mu „prokrastinace“ pomohla vyhnout se finanční katastrofě,
• a proč jsou skuteční inovatoři zpočátku téměř vždy odmítáni.

Naši rodiče nám dávají mnoho – od svého času a pozornosti až po barvu očí. Ale co ty méně zjevné věci, které nás formují, jako je naše povaha a celková životní filozofie? Richard Branson věří, že jeho přístup k vedení je přímým důsledkem toho, jak ho rodiče vychovávali.

Jako malý chlapec Branson často chodil do místního obchodu pro čokoládové tyčinky. Bohužel za svou závislost na čokoládě platil tím, že kradl drobné z ložnice svých rodičů. Když prodavačka nakonec upozornila jeho otce Teda na své podezření, mladý Branson čekal tvrdý trest. K jeho překvapení ale otec nijak nevybuchl – dokonce se ani nezmínil, že o krádeži ví. Jediné, co udělal, bylo, že se k synovi po zbytek dne choval chladně a odtažitě.

I když se Richard vyhnul přímému trestu, už nikdy rodičům nic neukradl. Proč? Protože si naplno uvědomoval, že svého otce zklamal – a Tedovo mlčení to dávalo jasně najevo. Nebylo třeba žádného křiku ani přísného kázání.

Jako dospělý, který zaměstnává desetitisíce lidí, se Branson snažil řídit příkladem svého shovívavého otce. Když například vedl Virgin Records, zjistil, že jeden z mladších zaměstnanců – talentovaný pracovník oddělení A&R (artist & repertoire, tedy vyhledávání a péče o umělce) – krade desky a prodává je do jiných obchodů. Branson měl všechny důvody ho okamžitě propustit, ale vzpomněl si na vlastní zkušenost s krádeží a na otcův přístup.

Zaměstnance si zavolal stranou, otevřeně s ním o krádeži promluvil a dal mu druhou šanci. Dovolil mu, aby si práci ponechal. Výsledek? Stejně jako mladý Richard už ani tento zaměstnanec nikdy nic neukradl. Naopak, stal se pro firmu velkou posilou – mimo jiné objevil několik úspěšných umělců, včetně zpěváka Boy George.

Bransonův lidský přístup bohužel ostře kontrastuje s chováním některých jeho obchodních současníků. Americký miliardář a pozdější prezident Donald Trump se například v televizní show The Apprentice rád veřejně vysmíval lidem a teatrálně je vyhazoval. I když to mělo být především „pro pobavení diváků“, odráží to tvrdé, autoritářské hodnoty, které mnoho obchodních lídrů stále vyznává.

Ve Virgin se ale věci dělají jinak.

Když přemýšlíme o vlastnostech, které by měl mít dobrý lídr, bývá naslouchání často až na chvostu. Mnohem víc se soustředíme na rétoriku – na to, jak umí mluvit. Stačí si vzpomenout na dva respektované vůdce dvacátého století, Winstona Churchilla a Johna F. Kennedyho. Kdybyste se kohokoli zeptali, co z nich dělalo velké muže, pravděpodobně by zmínil jejich strhující projevy.

Churchillův proslov „Nejlepší hodina“ z roku 1940 nebo Kennedyho slavný inaugurační projev z roku 1961 zásadně formovaly odkaz obou lídrů. Jejich úspěchy ale nestály jen na řečnickém umění. Branson je přesvědčen, že tito muži museli být také skvělými posluchači.

Podle něj je naslouchání nedoceněná dovednost a společný rys mnoha výjimečných lídrů. Před více než čtyřiceti lety si Branson vytvořil celoživotní návyk: pečlivě poslouchat, co říkají ostatní, a zapisovat si všechny zajímavé myšlenky, které zazní.

Jako teenager dělal Branson rozhovor se slavným romanopiscem Johnem le Carrém pro svůj časopis Student. Obvykle si rozhovory nahrával na diktafon, ten jeho byl ale starý a často nefungoval. Začal proto pečlivě zapisovat odpovědi svých hostů. Tento zvyk mu zůstal dodnes – má stovky sešitů plných vlastních i cizích postřehů.

A není to jen Branson, komu pečlivé naslouchání a zapisování poznámek pomohlo v kariéře. V devadesátých letech například Branson přednášel v Řecku o podnikání. Během diskuse s publikem ho zaujal jeden mladý muž. Nejenže kladl výborné otázky, ale také tak pozorně naslouchal, že dokázal navazovat skvělými doplňujícími dotazy – a zároveň si Bransonovy odpovědi zapisoval.

Kdo byl ten nadšený mladík? Tehdy „jen“ syn bohatého lodního magnáta. Dnes je z něj Sir Stelios Haji-Ioannou, zakladatel jedné z nejúspěšnějších britských leteckých společností, easyJet. Podle Bransona je Ioannouův mimořádný úspěch důkazem, jak daleko vás může dovést opravdová touha naslouchat a vášeň pro učení se z poznámek.