Černobyl

Jen málo událostí v moderních dějinách je tak zásadních jako výbuch čtvrtého bloku jaderné elektrárny Černobyl 26. dubna 1986. Zatímco plameny pohlcovaly budovu a poškozený reaktor vypouštěl do okolní krajiny neuvěřitelné množství radiace, jen málokdo si v tu chvíli uvědomoval skutečný rozsah katastrofy. I proto přišla odpověď se zpožděním. Sovětské vedení si zpočátku neuvědomovalo, že čelí nejhorší jaderné havárii v dějinách lidstva.

Proč trvalo tak dlouho, než došlo na rozhodné kroky? Co způsobilo roztavení reaktoru? V tomto shrnutí najdete odpovědi. Ocitnete se v řídicí místnosti ve chvílích, kdy se metaforické hodiny apokalypsy blížily k půlnoci, zjistíte, jaké úsilí bylo vynaloženo, aby se zabránilo další tragédii, a seznámíte se s hrdiny, kteří obětovali vlastní zdraví a bezpečí, aby odstranili následky zamoření.

Katastrofa měla i zásadní politický rozměr. Sovětský svaz, který už tehdy procházel hlubokou krizí, utrpěl Černobylem drtivou ránu své legitimity. Další bloky černobylské elektrárny sice byly po nehodě znovu uvedeny do provozu a definitivně odstaveny až v roce 2000, samotný SSSR se však z následků roku 1986 už nikdy plně nevzpamatoval.

V tomto shrnutí se dozvíte:

• kdo a co stálo za výbuchy,
• jak Sovětský svaz dekontaminoval postiženou oblast,
• a proč bývalý sovětský vůdce Michail Gorbačov považoval Černobyl za jednu z hlavních příčin pádu SSSR.

V roce 1986 byla jaderná elektrárna Černobyl na sovětské Ukrajině třetí nejvýkonnější na světě. Aby úřady zajistily zázemí pro tisíce zaměstnanců elektrárny a jejich rodiny, vybudovaly jen dva kilometry od areálu nové město Pripjať. Život v tomto „jaderném městě“ byl podle tehdejších sovětských měřítek luxusní: v obchodech bylo k dostání maso i mléčné výrobky, město mělo dva bazény i zimní stadion.

Tento idylický obraz se zhroutil 26. dubna, kdy sérii výbuchů otřásl čtvrtý blok elektrárny – budova, v níž byl umístěn čtvrtý jaderný reaktor.

Abychom skutečně pochopili rozsah katastrofy, je užitečné porozumět tomu, jak jaderné reaktory fungují. Jejich hlavním účelem je výroba tepla. Toto teplo přeměňuje vodu v páru, která roztáčí turbíny a vyrábí elektřinu.

Teplo vzniká procesem zvaným štěpení. K němu dochází, když se jádro atomu rozpadne na menší části. Při štěpení se uvolňuje energie a také malé subatomární částice zvané neutrony. Štěpení můžeme vyvolat tím, že necháme neutron narazit do jádra jiného atomu – k tomu však potřebujeme zdroj neutronů, které byly už dříve uvolněny z jiného jádra.

Jádra některých atomů – například uranu‑235 – jsou mimořádně nestabilní. Mají tendenci se samovolně štěpit na menší, stabilnější části. Toto přirozené štěpení může spustit řetězovou reakci: uvolněné neutrony narážejí do dalších atomů, štěpí je a uvolňují další neutrony. Pokud umístíme atomy uranu‑235 blízko sebe do palivových tyčí, vzniká právě taková řetězová reakce.

Objevuje se však problém: neutrony se pohybují tak rychle, že je relativně malá pravděpodobnost, že zasáhnou další jádra uranu. Aby se zpomalily a zvýšila se tak pravděpodobnost štěpení – tedy reaktivita – používají jaderné elektrárny látky jako voda nebo grafit, tzv. moderátory.

Pro řízení síly reakce jsou reaktory vybaveny regulačními tyčemi z materiálů, jako je bor, které neutrony pohlcují. Tyče se zasouvají do aktivní zóny reaktoru a změnou jejich hloubky se reguluje intenzita reakce. Zároveň reaktorem cirkuluje chladicí médium, které odvádí teplo a udržuje celkovou teplotu pod kontrolou.

Co se tedy stalo uvnitř čtvrtého bloku 26. dubna? Paradoxně v té době operátoři prováděli bezpečnostní test právě na tomto systému.

Pokud by v Černobylu došlo k výpadku napájení, bylo by stále nutné dodávat elektřinu čerpadlům chladicího systému, aby se zabránilo přehřátí reaktoru. K tomu sloužily dieselové generátory, jejich spuštění však trvalo asi 45 sekund – nebezpečně dlouhou dobu. Parní turbíny elektrárny se ale po výpadku nezastavují okamžitě, a tak se předpokládalo, že jejich doběh by mohl po tuto dobu dodávat dostatek elektřiny pro čerpadla.

Úkolem testu bylo ověřit, zda tento předpoklad platí.

Test turbíny reaktoru č. 4 se stal smrtící směsicí chyb a nešťastných okolností.

V pátek 25. dubna v 16:00 nastoupila večerní směna vedená Jurijem Tregubem. Tregub nebyl s postupem testu obeznámen, a proto zavolal svému nadřízenému. Ten na místo vyslal přísného zástupce hlavního inženýra Anatolije Djatlova.

Ve 22:00 dostal reaktor č. 4 z Kyjeva povolení test zahájit, Djatlov se však cestou zastavil u reaktoru č. 3, kde kárně napomínal tamní operátory. Do řídicí místnosti čtvrtého bloku dorazil až ve 23:00. Tregubovy dotazy ohledně správného postupu při odstavení reaktoru odbyl a nařídil, aby test proběhl za všech okolností.

Krátce před půlnocí snížil Tregub výkon reaktoru č. 4 na 760 megawattů tepelného výkonu (MWt), jak vyžadoval testovací protokol. V tu chvíli nastoupila noční směna – mladí a nezkušení operátoři v čele s vedoucím směny Aleksandrem Akimovem a reaktorovým inženýrem Leonidem Toptunovem. Směna nebyla na test připravena, přesto je Djatlov neustále peskoval za pomalou práci.

Při manipulaci s regulačními tyčemi došlo k chybě a výkon reaktoru prudce poklesl. V 00:28 reaktor produkoval jen asi 30 MWt. Operátoři začali regulační tyče vytahovat, výkon a teplota opět stoupaly. Zůstávala však zásadní otázka: měli reaktor odstavit, nebo pokračovat a test dokončit?

Djatlov, odhodlaný test provést, nařídil zvýšit výkon alespoň na 200 MWt – tedy výrazně méně, než požadovaných 760 MWt. Udržet i těchto 200 MWt se však ukázalo jako obtížné. Při dlouhodobém provozu na nízkém výkonu se v palivu hromadily produkty štěpení, které reakci tlumily. Aby výkon udržel, musel Toptunov regulační tyče stále více vytahovat – až do 01:22 zůstalo v reaktoru pouze devět ze 167 tyčí.

V této chvíli se vodní chladicí systém začal vařit a stoupající teplota znovu zvýšila reaktivitu paliva. Došlo k prudkému nárůstu výkonu a reakce se vymkla kontrole.

V 01:23 stiskl Toptunov tlačítko AZ‑5, které mělo aktivovat nouzové odstavení reaktoru a okamžitě zasunout všechny regulační tyče. Místo aby reakci zastavilo, vedlo AZ‑5 k sérii mohutných explozí, které roztrhaly reaktor i turbínové haly čtvrtého bloku.