Čas a jak s ním zacházet

Existuje spousta knih, které nabízejí tipy, pravidla a složité systémy, jak pracovat efektivněji a být produktivnější. Ale dělá vás to v životě skutečně šťastnějšími? Podle autora Jamese Wallmana souvisí přidání štěstí do života méně s volbami, které děláte v práci, a mnohem víc s tím, jak se rozhodujete ve volném čase.

Wallman sestavil kontrolní seznam, který vám pomůže lépe vybírat, jak trávit volný čas, abyste se cítili naplněnější a žili smysluplnější život. Jeho závěry vycházejí z rozhovorů s předními současnými výzkumníky a z analýzy studií z různých institucí, mimo jiné z London School of Economics, Harvardu, Stanfordu, Cambridge a Cornellovy univerzity.

Váš čas je jedním z nejcennějších zdrojů, které máte, protože je omezený – a s každou sekundou se krátí. Proč tedy nevyužít poznatky vědy k tomu, abyste ho využili co nejlépe? V těchto úryvcích zjistíte mimo jiné, proč byste měli být hrdinou vlastního příběhu, proč statistiky ukazují, že pobyt u vody zvyšuje naši spokojenost, a co je to pravidlo vrcholu a konce a co nám napovídá o tom, jak nakládat se svým časem.

Je docela běžné, že starosti o volný čas ustupují obavám o vyšší produktivitu. Pokud jste vyrůstali v kapitalistické společnosti, možná máte pocit, že čas, který netrávíte vyděláváním peněz, je promarněný. I proto máme tendenci idealizovat lidi, kteří jsou neustále zaneprázdněni dalšími pracovními či obchodními záležitostmi.

Naše touha být efektivní také vysvětluje, proč máme pocit, že máme méně volného času, než ve skutečnosti máme. Studie ukázaly, že průměrný Američan má denně pět hodin a čtrnáct minut volného času, zatímco průměrný Brit pět hodin a čtyřicet devět minut. Přesto jiné výzkumy ukazují, že čtyři z pěti Američanů mají pocit, že nemají dost času na to, co by chtěli dělat, a tři ze čtyř Britů se domnívají, že svůj čas nevyužívají naplno.

Existují však i další důvody, proč máme dojem, že volného času je málo. Na prvním místě je fakt, že lidé tráví v průměru zhruba tři a půl hodiny denně interakcí se svými telefony. S tolika e-maily, zprávami a aktualizacemi na sociálních sítích, které se na nás valí, se snadno dostaví úzkost a strach, že nám něco uteče – známý jako FOMO (Fear of Missing Out). Ten pak vede k hodinám stráveným pouhým doháněním našeho digitálního života.

Jenže i když klademe vysokou hodnotu na práci a produktivitu, nejsou to zdaleka jediné důležité věci v životě – zvlášť pokud jde o pocit štěstí a spokojenosti. Podle řady studií z institucí, jako jsou Harvard Business School a Cornellova univerzita, přinášejí lidem skutečné štěstí především zážitky.

Výzkum navíc ukazuje, že štěstí je silným předpokladem úspěchu. Běžně se má za to, že štěstí je vedlejším produktem úspěchu, ale mnoho důkazů naznačuje, že je to spíše naopak. Pozitivní zážitky vedou k pocitu štěstí – a ten následně zvyšuje šance na úspěch.

Chceme‑li tedy být úspěšní, měli bychom usilovat o pozitivní zážitky. Otázka zní: co je to pozitivní zážitek a jak jich do svého života dostat víc? Právě na to se zaměří následující kapitoly.

Jaké pozitivní zážitky vedou k trvalému, udržitelnému štěstí? Při hledání odpovědi na tuto otázku autor vytvořil kontrolní seznam STORIES. Tento akronym v češtině překládá jako PŘÍBĚHY a označuje sedm prvků: Příběh, Přeměnu (transformaci), Řízené odpojení (venku a offline), Bližší vztahy, Intenzitu, Výjimečnost a Hlubší význam a status.

Když zvažujete, zda je nějaká činnost smysluplným způsobem, jak trávit čas, první otázka může znít: Přidá to něco k mému životnímu příběhu? Každý skutečně hodnotný zážitek přispěje k vašemu příběhu tím, že splní jeden nebo více bodů z tohoto seznamu.

Pokud jste například – podobně jako autor – zažili osvěžující pobyt na jógovém retreatu v Indii, jde o zážitek transformační, intenzivní, výjimečný a zároveň velmi významný. Právě takové chvíle formují, kým jsme, a utvářejí vyprávění našeho života.

Existují dvě oblíbené podoby hrdinských příběhů, které nás zvlášť uspokojují. První se nazývá „příběh muže v jámě“, který popsal americký spisovatel Kurt Vonnegut. V něm hrdina začíná v relativně dobré situaci, postupně klesá do „jámy“ neštěstí a na konci je z této jámy vytažen a obnoven do dobrého stavu.

Druhou verzí je to, co vědec Joseph Campbell nazývá „cesta hrdiny“. Jde o kruhový příběh: začíná v obyčejném světě, kde hrdina přijme „výzvu k cestě“, která vyžaduje vytrvalost a překonávání mnoha zkoušek a útrap. Během nich hrdina získává nové dovednosti, překoná hlavní zkoušku, obdrží odměnu a vrací se domů. Na konci se dělí o získané dary a moudrost a tím navždy promění původní obyčejný svět v nový.

Postavíte‑li se do role hrdiny, můžete lépe rozpoznat svou vlastní „výzvu k cestě“, začít být dobrodružnější a pochopit, že obtíže a zápasy jsou pro náš příběh klíčové a nemá smysl se jim vyhýbat. Právě skrze náročné zážitky získáváme nástroje, které nám umožňují dosahovat cílů a porážet naše metaforické draky.

A jak uvidíme v další kapitole, existují i další důvody, proč se vyplatí stát se hrdinou vlastního života.