Byznys dobra

Kapitalismus může být skvělý nástroj pro vytváření bohatství, ale selhává při řešení některých z největších výzev naší doby, jako je například změna klimatu. A právě tady přichází ke slovu kapitalismus 2.0. Tento nový přístup k podnikání si neklade za cíl jen vytvářet zisk, ale zároveň pomáhat zachraňovat svět – a představuje jednu z nejslibnějších cest k řešení mnoha globálních problémů.

Sociální podnikání propojuje ziskový motiv s řešením společenských výzev. Firmy neprodávají jen produkty; prodávají je s vědomým cílem zmírňovat chudobu, bojovat proti nemocem nebo budovat základní infrastrukturu tak, aby z toho měli prospěch všichni – jak společnost, tak zákazníci.

Zapomeňte tedy na honbu za rychlými zisky. Tyto myšlenky ukazují, jak se kapitalismus 2.0 soustředí na dlouhodobé bohatství a prosperitu – což není možné, pokud budeme dál ničit svět, na kterém závisíme.

V tomto shrnutí se dozvíte, proč je sociální podnikání účinnější než jednorázové charitativní dary, proč dnešní sociální podnikatelé často pocházejí z generace mileniálů a jak úspěšní sociální podnikatelé zaměřují svou pozornost na samotnou příčinu problému, nikoli jen na jeho projevy.

Co vlastně víte o konceptu sociálního podnikání? Možná vás napadne, zda je vůbec možné, aby podnikání řešilo problémy, jako je změna klimatu nebo chudoba – vždyť to přece stojí spoustu peněz.

Sociální podnikatelé proto hledají investory, kteří chtějí dosáhnout jak společenského dopadu, tak finanční návratnosti. Takovým investicím se říká investice s dopadem (impact investing). Od běžných investic se liší tím, že jejich záměr je od počátku zakořeněn v touze po společenské změně. Jinými slovy: cílem investice s dopadem je vytvořit měřitelný pozitivní sociální efekt.

Při hodnocení úspěchu je proto nutné sledovat nejen zisk, ale i množství společenského dobra, které investice vyvolala. Průzkum Global Impact Investing Network (GIIN) a JPMorgan Chase ukázal, že v roce 2014 investovalo přibližně 146 investorů s dopadem celkem 10,6 miliardy dolarů do různých projektů. Podle této zprávy zaznamenalo 91 procent investorů návratnost, která splnila nebo překonala jejich očekávání, a ohromujících 98 procent uvedlo, že sociální dopad investic odpovídal jejich očekáváním nebo je dokonce předčil. Z pohledu investorů jsou tedy investice s dopadem vysoce efektivní.

Také z pohledu firem je možné dosahovat zisku a zároveň měnit svět k lepšímu. Stejně jako investor s dopadem může i podnik vytvářet významný společenský efekt. Zatímco mnoho firem má oddělení udržitelnosti nebo přispívá na charitu, sociální podnikání jde dál: staví společenský dopad na stejnou úroveň důležitosti jako finanční výsledek.

Autorova realitní kancelář například fungovala s jasně definovaným sociálním posláním. Z každé uzavřené transakce putovala část výnosu na charitu, která buduje studny v komunitách bez přístupu k čisté vodě. Toto zaměření na společenský přínos dalo mladé firmě konkurenční výhodu a pomohlo jí přitahovat nové klienty.

Tento příklad ukazuje, že je skutečně možné vydělávat peníze a současně se aktivně podílet na řešení sociálních problémů.

Když se řekne „charita“, většině lidí se vybaví něco pozitivního. A není divu – dávat peníze na dobrou věc přece zní správně. Realita je ale složitější: charitativní organizace nejsou vždy tak účinné, jak bychom si přáli. Mnohé zavedené charity ve skutečnosti fungují velmi neefektivně, protože se soustředí spíše na náklady než na skutečnou společenskou změnu.

Proč k tomu dochází? Lidé, kteří přispívají, chtějí mít jistotu, že jejich peníze budou mít reálný dopad a „neztratí se“ v byrokracii. Tento tlak nutí charity k neustálému snižování nákladů, často i na úkor výdajů, které jsou pro dosažení významného dopadu nezbytné. Stručně řečeno: nahodilé škrty v rozpočtu mohou samotné poslání charity spíše podkopávat.

Místo posedlosti administrativními náklady by se proto charitativní organizace měly zaměřit na měření skutečného společenského dopadu. Pokud charity systematicky nevyhodnocují, jaký efekt jejich projekty přinášejí, mají dárci pocit, že peníze mizí v černé díře bez jakékoli zpětné vazby. A to je pro potenciální podporovatele velmi odrazující.

Nejde však jen o to, že některé charity nedokážou vytvářet pozitivní dopad; někdy mohou komunitám dokonce škodit. Bangladéšský mikrofinanční průkopník Muhammad Yunus například v knize „Bankéř chudých“ upozorňuje, že charita často slouží spíše k přenesení odpovědnosti jinam, než k opravdovému ukončení chudoby.

Další ilustrativní příklad pochází z americké Národní fotbalové ligy (NFL). Od roku 1997 posílala NFL jako charitativní dar do Afriky trička s logem prohrávajícího týmu Super Bowlu. Tato bezplatná trička však v řadě komunit zničila místní oděvní průmysl a mnohé lidi uvrhla do ještě hlubší chudoby. Po této zkušenosti NFL změnila přístup a dnes spolupracuje s místními distributory tak, aby se trička dostávala jen do komunit, které je skutečně potřebují a mají o ně zájem.