Budoucnost profesí

Myslíte si, že tradiční profese, jako jsou právníci, auditoři či účetní, zastarávají kvůli pokročilým technologiím? Možná se spoléháte na daňového poradce, protože si vůbec nedokážete představit, že byste si daňové přiznání podávali sami. Nebo naopak patříte k těm, kdo si po několika vyhledáváních na Googlu sami vymění olej v autě, zkusí odhadnout příčinu kamarádova přetrvávajícího kašle a vedou účetnictví své vlastní firmy.

Takové situace živí debatu, která je v dnešní internetové společnosti mimořádně aktuální. Kde přesně leží hranice mezi tím, co skutečně potřebujeme svěřit odborníkům, a tím, co si můžeme zařídit sami? A možná ještě důležitější otázka zní: kde by tato hranice měla být – a zda vůbec musí existovat.

Na základě let výzkumu vám tato kniha představuje proměny, které dnes probíhají ve světě profesí. Ukáže vám, proč jsou tyto změny nevyhnutelné a co znamenají pro naši budoucnost.

V tomto shrnutí se dozvíte mimo jiné:

• jak počítač, který zpracovává obrovské objemy dat, bez potíží porazil dva nejúspěšnější soutěžící v televizní soutěži Jeopardy,
• proč platí, že pokud se profesionál cítí ohrožen technologií, chápe „profesionalitu“ špatně,
• a proč bude zítřejší automatizovaný svět vytvářet spíše více pracovních míst než méně.

Jak dobře byste zvládli sami vyplnit daňové přiznání, stanovit si diagnózu nebo vzdělávat vlastní děti? Tyto dovednosti jsou bezpochyby složité; nikdo nedokáže čelit všem životním výzvám zcela samostatně. Lidé potřebují vedení v oblastech, o nichž vědí málo nebo vůbec nic.

Proto se obracíme na ty, kdo mají v určitých oborech více znalostí a dovedností než my – na odborníky. Odborníci vzdělávají naše děti, pomáhají řídit naše podniky, hájí naše právní zájmy a starají se o nás, když jsme nemocní nebo zranění.

Důvěřujeme jim kvůli jejich znalostem, zkušenostem, dovednostem i charakteru. Nejde jen o to, že si osvojili informace z učebnic a odborných časopisů; vědí také, jak tyto poznatky přizpůsobit konkrétním lidem, s nimiž pracují. Sledují novinky ve svém oboru a usilují o udržení vysokého standardu kvality své praxe.

Zásadní je, že odborníkům věříme, že budou čestní, nezištní a že budou mít na paměti především naše zájmy. Společnost jim za to na oplátku obvykle přiznává značnou autonomii při řízení jejich oborů.

Profese si můžeme představit jako kluby. Jejich členové rozhodují, kdo může vstoupit, a určují standardy vzdělávání, zkoušek a požadovaných kvalifikací. Odborníci často spravují i vlastní školy, univerzity a profesní instituce.

Chcete-li se například stát kvalifikovaným učitelem, musíte vystudovat akreditovanou školu nebo absolvovat specializované kurzy a nakonec složit státní zkoušku. Některé profese navíc disponují výlučnou právní pravomocí v určitých oblastech, například ve zdravotnictví. Proto může určité léky, které by při nesprávném použití mohly být nebezpečné, předepisovat pouze lékař s platnou licencí.

Stručně řečeno: odborníky potřebujeme i proto, abychom byli v bezpečí.

Když potřebujete poradit v právní záležitosti, napadne vás jako první, kolik to bude stát? Taková obava rozhodně není iracionální. Mnoho lidí si služby odborníků prostě nemůže dovolit.

Řada zemí proto zápasí s tím, jak udržet vysokou kvalitu profesních služeb, když často chybějí prostředky na podporu školství či zdravotnictví. Finanční krize a následné škrty ve veřejných rozpočtech tuto situaci ještě zhoršily. Dnes si skutečně kvalitní odbornou pomoc – ať už jde o daňové poradce, účetní nebo konzultanty – může dovolit jen menší část populace.

Internet však vytvořil nové cesty, jak se běžný člověk může dostat k informacím a znalostem. Dříve měl přístup k vysoce specializovaným informacím prakticky jen odborník. Podrobné lékařské informace byly například dostupné pouze studentům medicíny a lékařům v akademických knihovnách nebo specializovaných zařízeních.

Dnes si téměř každý může na internetu dohledat možné příčiny kašle nebo zjistit, jak podat daňové přiznání. Online komunity, video návody a také rozmach online univerzit otevřely brány vzdělání nespočtu lidí po celém světě.

Profesionálové však často odolávají změnám, které oslabují výlučné postavení jejich oborů. Odborník ze své podstaty ví o dané oblasti více než člověk, jemuž své služby poskytuje. Může se proto stát, že si – vědomě či nevědomě – udržuje intelektuální odstup od klienta, aby zachoval exkluzivitu své profese, a tím odrazuje od sebevzdělávání a samostatného řešení problémů. Někdy může používat i zbytečně složitou terminologii, aby ospravedlnil vysoké honoráře.

Když však profesionálové nejsou upřímní a otevření, porušují svou část nepsané profesní smlouvy se společností. Vyvstává tedy otázka: měli bychom spoléhat na to, že se profesní skupiny samy od sebe zreformují?