Budoucnost mysli

Život v sobě skrývá mnoho tajemství. Jedním z nejlákavějších je bezpochyby obrovský vesmír kolem nás: nespočet galaxií, hvězd a černých děr, které se řítí prostorem vzdáleným světelné roky. Naštěstí byl před zhruba čtyřmi sty lety vynalezen dalekohled, což lidstvu umožnilo začít mapovat a chápat ohromné rozměry vesmíru.

Když však dojde na stejně fascinující a složité tajemství – mysl – trvalo mnohem déle, než se objevily byť jen základní nástroje pro její zkoumání. Ve skutečnosti byly technologie zobrazování mozku, které lze považovat za první, primitivní „dalekohledy do mysli“, vynalezeny teprve před několika desetiletími. To znamená, že teprve nyní děláme první krůčky k porozumění fungování našeho mozku.

I po těchto prvních, krátkých nahlédnutích je však zřejmé, že nové neurologické výzkumy a technologické aplikace skýtají velké naděje jak pro léčbu nemocí, tak pro zlepšování našich už tak výjimečných mozků. V tomto shrnutí zjistíte, proč může být jedna polovina vašeho mozku nábožensky založená, zatímco druhá ateistická; jak brzy budete moci nahrávat a sdílet své vzpomínky online; a jak genetické modifikace proměnily některé myši v opravdové génie.

Vědce už dlouho fascinuje lidský mozek a přesná funkce jednotlivých jeho částí. Před příchodem moderních metod používali poměrně primitivní postupy, aby o mozku získali alespoň základní poznatky. Pitvali například mozky zemřelých lidí s poškozením mozku a na základě příznaků, které tito pacienti vykazovali za života, odvozovali, za co byla poškozená oblast zodpovědná.

Navzdory těmto jednoduchým metodám se vědcům nakonec podařilo pochopit, jak se mozek vyvíjel do své dnešní podoby. V zásadě zjistili, že jak se druhy na Zemi vyvíjely od plazů přes savce až k člověku, přidávaly se k sobě nové mozkové struktury na ty starší. Náš mozek je tak vystavěn ve třech jasně rozlišitelných evolučních vrstvách, které jsou patrné i dnes.

Za prvé je tu tzv. plazí mozek, umístěný vzadu a uprostřed mozku. Jmenuje se tak proto, že je téměř totožný s mozkem plazů. Tato přibližně 500 milionů let stará struktura řídí nejzákladnější životně důležité funkce, jako je dýchání a srdeční činnost, a také základní instinktivní chování, například boj nebo páření.

Za druhé, nad touto prastarou částí se nachází savčí mozek, který se skládá z limbického systému a mozkové kůry, tedy zevní vrstvy mozku. Všichni savci si tyto systémy vyvinuli a díky nim jsou schopni vyššího myšlení a složitějších sociálních interakcí.

Za třetí, lidský mozek se od mozků ostatních savců nejvíce liší tím, jak velká a složitá je naše prefrontální kůra – část kůry umístěná přímo za čelem. Právě zde se odehrává racionální uvažování a vznikají velkolepé lidské plány do budoucna. Dá se říci, že prefrontální kůra funguje jako generální ředitel mozku.

Jak je vidět, lidský mozek je vlastně něco jako muzeum evoluce, v němž se dochovaly pozůstatky struktur, které sloužily druhům existujícím dávno před námi.

Je poměrně známé, že mozek je rozdělen na levou a pravou hemisféru, přičemž každá z nich má určité specifické funkce. Například při ovládání svalů levá strana mozku řídí svaly na pravé straně těla a naopak.

Další rozdíl spočívá v tom, že levá hemisféra v sobě soustřeďuje jazykové schopnosti, zatímco pravá obsahuje oblasti odpovědné za prostorovou orientaci. Levá strana je navíc lepší v analytickém zkoumání detailů dané situace, zatímco pravá je zdatnější v intuitivním a imaginativním spojování mnoha informací do širšího celku.

Odtud pochází rozšířená představa, že racionálněji uvažující lidé jsou „levomozkoví“ a umělečtěji založení lidé „pravomozkoví“. I když jde o značné zjednodušení, výzkumy naznačují, že obě hemisféry mohou mít skutečně do určité míry odlišné „osobnosti“.

Nejlépe je to vidět v experimentech s lidmi, u nichž bylo spojení mezi hemisférami přerušeno – jde o zákrok, který se dříve prováděl u pacientů s těžkou epilepsií. Tím, že vědci prezentovali informace selektivně pouze do levého nebo pravého zorného pole, mohli ve skutečnosti komunikovat vždy jen s jednou polovinou mozku a klást otázky každé hemisféře zvlášť.

Například jeden neurolog se zeptal levé hemisféry pacienta s rozděleným mozkem, co by chtěl dělat po ukončení školy, a pacient odpověděl, že by se chtěl stát kresličem. Když se však stejnou otázku položili pravé hemisféře, dostali výrazně odlišnou odpověď: „automobilový závodník“.

V jiném výzkumu se pacienta s rozděleným mozkem ptali, zda je nábožensky založený. Levá hemisféra odpověděla, že je ateista; pravá však tvrdila, že věří v Boha!