Budoucnost

Někdo kdysi řekl, že je těžké dělat předpovědi – zvlášť pokud jde o budoucnost. Dnes to platí víc než kdy dřív, protože náš stále složitější a propojenější svět se mění nevídanou rychlostí. I v této vánici pohyblivých částí však můžeme rozpoznat šest hlavních témat, která bezpochyby sehrávají zásadní roli při formování budoucnosti lidstva.

Chcete‑li se na budoucnost připravit, potřebujete určitý plán – a v těchto kapitolách najdete jeho základy. V následujících oddílech se dozvíte mimo jiné, proč se můžete, ať jste kdokoli, už brzy ocitnout bez práce, proč internet dokáže vyvolávat revoluce i je potlačovat a proč rostoucí světová populace může znamenat, že nám brzy začne docházet prakticky všechno.

Prvním hlavním tématem, které je třeba prozkoumat, je nová globální ekonomika. Díky rostoucímu volnému obchodu a pokroku v komunikačních a dopravních technologiích platí jednoduchá pravda: svět se rychle mění v jednu integrovanou ekonomiku – jakousi „Zemi, a. s.“.

Tento vývoj má pro pracovníky dva hlavní dopady. Zaprvé se stále více pracovních míst přesouvá do rozvojových zemí, kde jsou nižší náklady na pracovní sílu. To sice zlepšilo ekonomickou situaci těchto zemí a rozšířilo tamní střední třídu, zároveň však zvyšuje nezaměstnanost v rozvinutém světě.

Druhým faktorem je zánik pracovních míst v důsledku automatizace – tedy nahrazování lidí stroji a počítači. Tyto stroje jsou navíc čím dál autonomnější, takže nevzniká odpovídající počet nových míst pro jejich dohled a obsluhu. Dokonce i v sektorech služeb, kde by se dříve zdálo, že lidské zaměstnance nahradit nelze, dnes dochází k automatizaci. Bankovní přepážky či cestovní kanceláře už jsou z velké části nahrazeny samoobslužnými systémy a podobný osud může brzy potkat i profesionální řidiče, jakmile se rozšíří autonomní vozidla.

Je pravda, že outsourcing i automatizace vytvořily také nová pracovní místa – například ve finančním sektoru – a ta jsou často velmi dobře placená. Protože jich je však málo a zdaleka nepokrývají poptávku, vysoké mzdy v těchto profesích jen prohlubují propast mezi bohatými a chudými. Jak střední třída mizí, ubývá majetnějších zákazníků, kteří by kupovali zboží a služby, což se následně negativně promítá do fungování celé ekonomiky.

V rozvinutých zemích jsou už dnes patrné jasné známky tohoto trendu a dříve či později se s podobným vývojem bude muset vyrovnat i nyní rostoucí střední třída v rozvojových zemích. Jediným realistickým řešením je přerozdělení bohatství nejbohatšího zlomku populace, aby se částečně nahradil ztracený příjem lidí, kteří přišli o práci.

Bohužel se dosud bohatí těmto myšlenkám brání a využívají svůj politický vliv k blokování jakýchkoli vládních kroků tímto směrem.

Jak už možná tušíte, nástup „Země, a. s.“ nebyl špatnou zprávou pro všechny: v této nové dynamice se soukromé korporace stávají stále mocnějšími ekonomickými hráči. Více než polovina ze stovky největších ekonomik světa jsou dnes právě korporace.

S ekonomickou mocí však získaly i moc politickou. Proč? V mnoha západních demokraciích, zejména ve Spojených státech, jsou politici závislí na korporacích, pokud jde o financování volebních kampaní. Volby se často vyhrávají či prohrávají podle toho, kdo investuje víc do drahé televizní reklamy. Korporátní sponzoři se tak stávají nepostradatelnými a politici se vůči nim cítí zavázáni a pod tlakem prosazovat jejich zájmy.

Korporace navíc investují i do reklamních a PR kampaní, které dokážou ovlivňovat veřejné mínění v jejich prospěch. Výsledkem je, že zájmy běžných občanů jsou systematicky odsouvány stranou ve prospěch zájmů korporátních.

Uveďme příklad: kolem 90 procent Američanů si přeje jasné označování geneticky modifikovaných potravin, přesto se zemědělským a potravinářským lobbistům dosud daří takovou legislativu blokovat. Skutečnost, že se Spojené státy v tolika ohledech podřizují korporátním zájmům, je pravděpodobně jednou z příčin dalšího významného globálního posunu moci, který právě probíhá – oslabování vlivu USA.

Spojené státy dlouho hrály klíčovou roli při udržování míru a stability ve světě. Jejich pověst „korporátního sluhy“ však podkopává jejich morální autoritu i důvěryhodnost. Svět tak v době, kdy zoufale potřebuje odpovědné vedení, přichází o důležitého lídra.

Současně se na scéně prosazuje Čína jako nová supervelmoc a přímý konkurent Spojených států. Očekává se, že během příštího desetiletí se stane největší ekonomikou planety.

I zde je řešení v zásadě zřejmé: demokratické vlády musí omezit možnost soukromých korporací ovlivňovat politiku. Toho lze realisticky dosáhnout jen tehdy, pokud občané budou tuto změnu aktivně požadovat a prosazovat.