Budoucí zločiny

Jak často byste řekli, že se během dne podíváte na svůj chytrý telefon? Na svůj profil na Facebooku? Na účet na Twitteru? Téměř jistě častěji, než si sami připouštíte. Vliv internetu a cloudu na téměř všechny oblasti společnosti je obrovský – a většinou nesmírně prospěšný.

Tyto úryvky vám ale ukážou, že tato síla má i svou temnou stránku. Umožnila vznik dosud nepředstavitelných forem kriminality. A nejde jen o hackery, kteří se pohybují v znepokojivých hlubinách kyberprostoru a ohrožují naši integritu a bezpečnost. Svou roli v tomto příběhu hrají i firmy jako Google, Facebook nebo dokonce Angry Birds – pokud tedy nečteme smluvní podmínky psané drobným písmem. Ale ruku na srdce: kdy jste naposledy nějaké takové podmínky opravdu četli?

Naštěstí existují i jiné způsoby, jak se chránit. Tyto úryvky vám ukážou, jak na to. V tomto shrnutí se mimo jiné dozvíte, co o vás ví Angry Birds, proč může být psaní románu v Google Docs špatný nápad a proč by oddělení kanalizace vašeho města nemělo být připojeno k internetu.

Od padesátých let jsme urazili dlouhou cestu od doby, kdy se jeden počítač sotva vešel do menší budovy. Srovnejte to se současností, kdy má iPhone ve vaší kapse větší výpočetní výkon než celá NASA v době přistání Apolla 11 na Měsíci.

Dnes už technologie nejsou jen o strojích a „gadgetech“. Staly se nezbytnou součástí našich životů – tak nezbytnou, že více než 80 procent z nás kontroluje telefon během prvních několika minut po probuzení. A pak ho máme prakticky neustále v dosahu zhruba jednoho metru.

Naše vazba na telefon má i silný emoční rozměr. Podle jedné americké studie pociťuje více než 90 procent Američanů výraznou úzkost, když zapomenou telefon doma. Výzkum z roku 2013 navíc ukázal, že Američané tráví online více než pět hodin denně.

Objednáváme si přes internet návštěvy u lékaře, kontrolujeme bankovní výpisy a účty za zdravotní pojištění, bezmyšlenkovitě brouzdáme po Facebooku a Amazonu – a téměř nepřemýšlíme o digitální stopě, kterou tím vším zanecháváme. Naše posedlost technologiemi nás často vede k tomu, že zapomínáme, jak moc svěřujeme své životy softwaru, který lze poměrně snadno napadnout.

Tato neznalost – nebo lhostejnost – má svou cenu. Jedna studie ukázala, že přibližně v 75 procentech případů se hackerům podařilo proniknout do napadených zařízení během několika minut. Částečně to může souviset s tím, že ještě v roce 2015 patřily „123456“ a „password“ k nejoblíbenějším heslům na světě.

Mnoho společností proto začalo zavádět vícefaktorové ověřování (například kombinaci hesla a jednorázového kódu zaslaného SMS) s cílem zvýšit bezpečnost. Přesto byste měli svá hesla pravidelně měnit, mít je delší než 20 znaků a zahrnout do nich čísla, symboly i mezery. A rozhodně se nezařazujte mezi zhruba 50 procent lidí, kteří používají jedno a totéž heslo pro všechny své online účty.

Nosíme své chytré telefony všude: na toaletu, do posilovny i do postele. Dá se říct, že nás naše telefony znají velmi dobře. Shromažďují obrovské množství dat o našich zvycích i vztazích. Jak dobře jsou ale tato data chráněna?

Jak se ukazuje, nejste zdaleka jediní, kdo má k vašim osobním informacím přístup. Váš mobilní telefon ve skutečnosti funguje jako špeh, který přesně ví, co děláte, kde to děláte, s kým to děláte – a také jak často a jak dlouho.

Google například vyvinul technologii, která mu umožňuje přistupovat k hovorům uskutečněným na zařízeních s Androidem a využívat vaše konverzace i okolní zvuky k vytváření cílené reklamy. Řekněme, že jste během hovoru poslouchali Ushera; příště, když budete něco vyhledávat, se vám může zobrazit reklama na jeho příští koncert.

Většinou si takového sběru dat ani nevšimneme. Studie Institutu interakce člověka a počítače na Carnegie Mellon například ukázala, že pouze pět procent uživatelů hry Angry Birds vědělo, že aplikace sbírá jejich lokalizační data a prodává je reklamním společnostem. Ty pak tyto informace využívají k předpovídání vašeho budoucího chování – a tedy i vašich nákupů.

Podle zprávy společnosti McAfee navíc 82 procent všech aplikací pro Android sleduje vaše online aktivity a 80 procent z nich sbírá lokalizační údaje bez vašeho vědomého souhlasu.

Možná si říkáte, jestli má vůbec smysl se o soukromí své polohy starat. Koho by vaše pohybové vzorce mohly zajímat? V roce 2012 spustila jedna ruská firma aplikaci Girls Around Me, která uživatelům nabízela interaktivní mapu s profilovými fotografiemi, statusy a check‑iny žen v jejich okolí. Aplikaci přitom schválily jak Google Play, tak Apple App Store.

Jsou to ještě sociální sítě, nebo už stalking? Ať už si to vyložíte jakkoli, mělo by vás to přimět k zamyšlení, než příště bez čtení přeskočíte podmínky používání při instalaci další aplikace.