Bratři Wrightové

Ať už toužíte pustit se do vlastního podnikání, přijmout novou výzvu, nebo se doslova naučit létat, příběh bratří Wrightů je ideálním zdrojem inspirace. Tito dva průkopníci vynálezů a letectví sestrojili první úspěšný motorový letoun na světě. Za každým velkým úspěchem se však skrývají nevyřčené tragédie, zápasy a nutné neúspěchy.

Následující kapitoly vám umožní nahlédnout do zákulisí životní dráhy a pokroku bratří Wrightů i jejich inovací. Vyprávějí příběh o tom, jak se z nich staly vzory pro generace vynálezců po celém světě.

V tomto shrnutí se mimo jiné dozvíte,

• proč byl první přesný popis motorového letu publikován v časopise Gleanings in Bee Culture,
• proč může být v určitých ohledech prospěšné, když děti občas zůstanou doma místo školy,
• a proč může být rozumné udržovat si odstup od života v přepychu.

Většina lidí ví, že bratři Wrightové vynalezli letadlo – ale víte také, jak se dopracovali k onomu pozoruhodnému okamžiku, kdy jejich stroj poprvé vzlétl?

Vraťme se na začátek. Starší z bratrů, Wilbur Wright, se narodil 16. dubna 1867, o čtyři roky dříve než Orville, který přišel na svět 19. srpna 1871. Po celý život byli téměř nerozluční. Nejenže spolu jedli a měli společný bankovní účet, ale dokonce měli i velmi podobné písmo. Přesto měl každý z nich svou jedinečnou osobnost.

Wilbur byl z obou vzdělanější a díky svým „nervům z oceli“ byl neformálním vůdcem dvojice. Orville byl naopak jemnější povahy a citlivější na kritiku než Wilbur, zároveň však býval veselejší a měl lepší cit pro obchod.

Dětství prožili bratři skromně v Daytonu v Ohiu, tehdy pátém největším městě státu. Jejich otec, biskup Milton Wright, vedl děti k otevřenosti a pracovitosti a dbal na to, aby byl jejich prostý domov dobře zásoben knihami. Matka, Susan Koerner Wrightová, zemřela později na tuberkulózu, když byli chlapci na počátku dvacátých let. Měli také mladší sestru Katharine, která s nimi žila, a dva starší bratry, Reuchlina a Lorina, kteří bydleli jinde.

Biskup Wright byl nadšeným zastáncem vzdělání svých dětí, zároveň jim však dovoloval zůstat doma, pokud chtěly využít čas ke čtení a studiu z rodinné knihovny. Toto povzbuzení vedlo k tomu, že Orville brzy projevil podnikatelského ducha a už na střední škole si otevřel vlastní tiskárnu. Později si s Wilburem založili cyklistickou dílnu, jejíž výnosy pak pomohly financovat jejich práci na letadlech.

Zatímco Orville se věnoval podnikání, Wilbura začal fascinovat let – právě díky otcově soukromé knihovně. Zvlášť ho uchvátili ptáci a také práce Otto Lilienthala, německého průkopníka kluzáků, a Pierra Mouillarda, francouzského básníka a farmáře, který sdílel hlubokou vášeň pro létání.

Bratři Wrightové nebyli ve svém snu o létání sami. Na počátku dvacátého století se o let pokoušela řada nadšenců – a stejně tak často selhávala. Média byla vždy připravena tyto neúspěchy zesměšnit.

Jedním z oblíbených terčů posměchu byl Charles Dyer, který v 70. letech 19. století postavil letadlo ve tvaru kachny. Riziko selhání a veřejného výsměchu však Wilbura ani Orvilla neodradilo. Pustili se do práce a začali přicházet na zásadní poznatky, zejména pokud šlo o stabilitu a řízení stroje.

Brzy si uvědomili, že aby letoun mohl udržet let, musejí být všechny síly působící na letadlo v rovnováze a zároveň se musejí umět přizpůsobovat změnám větru. Klíčem k letu tedy bylo umožnit pilotovi, aby se na proměnlivý vítr rychle a přesně reagovalo – prostřednictvím účinného řízení.

Řešení našel Wilbur. Došel k závěru, že je třeba umožnit křídlům kluzáku, aby se mohla mírně ohýbat neboli „deformovat“ a dosahovat tak různých úhlů náběhu, díky nimž se letadlo může naklánět a zatáčet. Pokud by pilot dokázal tuto deformaci křídel ovládat, mohl by ovládat i letadlo.

S tímto poznatkem se v létě roku 1899 pustili do stavby prvního kluzáku. Jako místo zkoušek si vybrali proslulá pole u Kitty Hawk v odlehlé části okresu Dare v Severní Karolíně. Oblast nabízela ideální podmínky: stálý vítr, který kluzák nadnášel, a písečné duny, jež poskytovaly měkké dopadiště při případných pádech.

První zkušební lety proběhly v září 1900. Sestavený kluzák vážil něco málo přes 50 liber (asi 23 kilogramů). Měl dvě pevná dvouplošná křídla, jedno nad druhým, a byl řízen kombinací deformace křídel a pohyblivého předního kormidla. Pilot ležel na břiše uprostřed spodního křídla, hlavou vpřed.

S ohledem na nejhorší možný scénář se bratři dohodli, že nikdy nebudou kluzák pilotovat současně – aby v případě tragédie mohl ten druhý pokračovat v práci. Jejich první pokusy byly pozoruhodně úspěšné: dosahovali klouzání dlouhého 300 až 400 stop při rychlosti kolem 30 mil za hodinu. Bylo zřejmé, že jsou na správné cestě.