Bezstarostná mysl

Stále se potýkáte s úzkostí a obavami? Přemýšlíte neustále o tom, jestli jste zamkli hlavní dveře? Možná se potíte strachy, zda jste novému klientovi opravdu poslali správné dokumenty – nebo jestli jste omylem neposlali něco naprosto nevhodného. Takové obavy jsou běžné, ale dá se jim předcházet.

Váš mozek má ve skutečnosti různé „převodové stupně“, podobně jako kolo – a každý stupeň je dobře přizpůsoben určitým činnostem, zatímco pro jiné je naprosto nevhodný. Problém nastává, když používáte nesprávný stupeň pro danou činnost.

V tomto shrnutí se dozvíte, jaké existují různé frekvence mozkové činnosti, jak nechat minulost za sebou a otevřít si cestu ke světlejší budoucnosti a jak vám periferní vidění může pomoci zbavit se zbytečných starostí v každodenním životě.

Ležíte v posteli a nemůžete usnout, protože vám mysl neustále přeskakuje od jedné starosti ke druhé. Zní vám to povědomě? Podívejme se blíže na stres a obavy.

Většina vašich neustálých starostí je způsobena nadbytkem stresových chemických látek ve vašem těle. Dříve jsme je potřebovali. V dobách šavlozubých tygrů jsme žili ve světě plném životu nebezpečných hrozeb a situací, kdy bylo třeba buď bojovat, nebo utéct. A i když takové každodenní hrozby v moderním světě téměř vymizely, tyto instinkty v nás zůstaly.

V důsledku toho má naše mysl negativní zaujatost: neustále se snaží rozpoznávat hrozby kolem nás. Biochemické látky spojené s tímto stavem úzkosti a stresu lze odbourat především fyzickou aktivitou. Jenže už nás nehoní divoká zvířata a ani my je nelovíme pro maso, takže se tyto stresové látky v těle hromadí a udržují nás ve stavu trvalého napětí.

Většina z nás si na to už zvykla. Připadá nám normální být chronicky ve stresu. A co je znepokojivé: čím častěji je váš mozek ve stresu, tím pravděpodobněji se tento stav stane jeho „výchozím nastavením“ do budoucna. Je to dáno nervovými drahami v mozku, které se vytvářejí na základě vašich každodenních myšlenkových návyků.

Tyto nervové dráhy zároveň ovlivňují, jak vidíte svět kolem sebe – jestli na každém kroku vnímáte spíš příležitosti, nebo nebezpečí a překážky. Čím víc stavíte své myšlenky na stresu a starostech, tím spíš budete jednat obranně a nedůvěřivě.

Naděje ale rozhodně není ztracena. Je ve vaší moci své obavy zmírnit a nasměrovat se na pozitivnější životní cestu.

Kdo zná kočky, ví, že bývají náladové: v jednom okamžiku klidně podřimují a v dalším už skáčou po stěnách. Naše myšlenky jsou v tomto ohledu dost „kočičí“. Přechod od klidu ke stresu může nastat v mžiku.

Mozek se skládá z miliard nervových buněk – neuronů –, které si mezi sebou předávají elektrické impulzy. Podle toho, co právě prožíváte, cítíte nebo děláte, vytvářejí tyto impulzy mozkové vlny různých frekvencí.

Abyste svému mozku lépe porozuměli, je dobré vědět, že může přepínat mezi pěti základními frekvencemi podle toho, co právě děláte. Pět typů mozkových vln se měří v hertzech, tedy v počtu cyklů za sekundu. Označují se jako delta, théta, alfa, beta a gama.

Delta je nejpomalejší frekvence, pohybuje se mezi 0 a 4 hertzy. Objevuje se v hlubokém spánku a je nesmírně důležitá pro růst a regeneraci. Théta je frekvence hluboké relaxace, měří se mezi 4 a 7 hertzy a často se vyskytuje krátce po probuzení z hlubokého spánku v deltě.

Alfa frekvence se pohybuje mezi 8 a 12 hertzy. Jde o bdělý, ale klidný stav, ve kterém můžete dobíjet energii. V tomto stavu si třeba ležíte na pohovce s dobrou knihou a nic vás netíží.

Beta frekvence, měřená mezi 12 a 35 hertzy, je stav jasné, soustředěné pozornosti, kterou potřebujete k práci a řešení úkolů. A nakonec gama frekvence, zhruba mezi 35 a 70 hertzy, je spojována s vyhledávaným stavem „flow“, charakterizovaným blaženým klidem a hlubokým soustředěním. Tento stav je dobře známý například zkušeným buddhistickým mnichům díky jejich meditační praxi.

Ideální je netrávit příliš mnoho času pouze v jedné frekvenci. U znepokojené mysli se však často stává, že uvízne v beta režimu – neustále ve střehu. Pokud jste někdy byli na dovolené, ale nedokázali jste se uvolnit a užít si ji, je to pravděpodobně proto, že váš mozek nedokázal přepnout z beta režimu.

V další části se podíváme na to, jak se naučit uvolnit.